Návrat

Puma udělala jediný veliký skok doprovázený hlasitým zařváním a byla u nich. Vlče a Děda Zajíc však neváhali ani chvilku a rozutekli se pryč. Každý jiným směrem.

Puma se na chviličku zarazila, ale pak se rozeběhla za naším Vlčetem.

To utíkalo, co mu síly stačily, ale Puma byla přeci jen rychlejší a kousek po kousku ho doháněla.

Když už byla skoro u něj, Vlče náhle prudce zastavilo, rychle se otočilo a nebojácně ji seklo packou do čenichu.

Puma zařvala bolestí a vztekem: „Ty jeden skrrrčku.“

Vlče se mezitím znovu rozběhlo a získalo tak opět trochu náskok, ale za chvilku byla Puma zase u něj.

V ten moment se nedaleko ozvalo hrozivé zavytí. Puma sebou škubla a na místě zastavila. Věděla, že to není dobré znamení.

Opatrně začala couvat a rozhlížela se po okolí. Nepohnul se ani lísteček a přesto Puma věděla, že rodiče toho malého Vlčete jsou nablízku. Chuť na maso ji rázem přešla.

„Kam se chystáš, zlá Pumo,“ ozvalo se náhle přímo za jejími zády hluboké zavrčení. Byl to Táta Vlk.

Puma se rychle otočila. Přímo před ní stál nádherný stříbrný vlk veliký téměř jako ona sama. Jeho vyceněné zuby se bíle blýskaly v zapadajícím slunci a Puma se začala bát.

Obezřetně se přikrčila a o několik kroků opatrně ucouvla, aby mezi nimi vznikla alespoň nějaká bezpečná vzdálenost.

Náhle se ale za ní ozvalo další zlostné zavrčení. Mírně otočila hlavou, aby neztratila z očí toho prvního vlka a spatřila, jak jí přímo u ocasu stojí další. Vůbec netušila, jak se tam dostal, když před chvilkou tam ještě nebyl.

Tím druhým byla Máma Vlčice.

„Ty jsi chtěla ublížit našemu malému,“ zavrčela. Její hlas byl poněkud vyšší, ale zlost z něj přímo odkapávala.

Puma věděla, že je zle.

„Ne, já… jsem ho potkala v lese a chtěla jsem ho dovést sem k vám zpátky domů,“ lhala Puma, ale rodiče Vlčete ji ani trochu neuvěřili.

„Kliď se odsud, než tě roztrháme,“ řekl Táta Vlk a o krok k ní přistoupil. V jeho žlutých dravčích očích se zlostně blýskalo.

Zbabělá puma ani chvilku neváhala a dala se na útěk. Táta Vlk po ní však ještě skočil a sekl ji drápy do zadku. Puma zařvala strachy a pelášila pryč.

„A jestli se sem ještě jednou vrátíš, tak uvidíš,“ zavyl za ní Táta Vlk.

Když bylo nebezpečí zažehnáno, seběhli se všichni tři k sobě. Rodiče Vlče radostně vítali, olizovali a třeli se o něj svými čumáčky.

A Vlče? To bylo šťastné, že je zase doma se svými milovanými rodiči.

Za chvilku se objevil i Děda Zajíc. Byl to právě on, kdo sem dovedl rodiče Vlčete, když se za ním Puma rozeběhla.

I jeho všichni tři vlci radostně přivítali a hlavně malé Vlče. Zprvu tím Dědu Zajíce značně vyděsili, když ho náhle olízli po jeho malém zaječím čumáčku, ale nakonec se nechal.

 

• • •

 

A tak se naše Vlče vrátilo šťastně domů. Ještě několik dní se z prožitých zážitků vzpamatovávalo, ale pak již zase vesele dovádělo a prohánělo zaječí rodinu. Jen Dědu Zajíce teď nechávalo na pokoji a dopřávalo mu jeho zaslouženého klidu.

Ale Děda Zajíc to nakonec dlouho nevydržel. Jednoho dne si na Vlče počkal, spiklenecky na něj mrkl, zakličkoval a už se ti dva zas honili po lese jako dřív.

 

• • •

 

A jak to dopadlo s Pumou? Ta se pár dní na to chytila dole v údolí do nastražené pasti a nakonec skončila v Zoo někde v Evropě.

Takže pokud někdy uvidíte pumu s velikou jizvou na zadku, tak třeba jste právě potkali zrovna ji.

 

Konec