Navždy sami

Jsi krásná jako obrázek.

Tak proč pláčeš? Z otázek?

Z otázek, jež na srdíčku

usadí se při sluníčku

a zahalí ho jako stín.

Pak i mě se zmocní splín,

neb kdesi v té mé smutné duši

napsáno jest černou tuší,

že patřit může jenom tobě.

Však lháti mohu jen sám sobě,

že setkáme se někdy spolu

a budem šťastni navěky.

 

Konec