Skok v čase

Všechno to začalo jako úplně obyčejný den.

Twilight vstala jako obvykle brzy po rozednění z postele, seběhla do koupelny, kde se trochu opláchla a protože Spike stále ještě spal, zamířila do kuchyně, kde se pustila do přípravy snídaně.

Dnes měla hroznou chuť na palačinky, a tak vzala trochu mouky, pár vajec a něco mléka a pustila se do jejich přípravy.

Směs už měla téměř hotovou a zrovna ji metličkou šlehala, když ji náhle vyrušil podivný zvuk, který se ozval přímo za jejími zády.

Překvapeně se otočila a tam přímo před ní se ve vzduchu vznášela bílá zářivá koule, přičemž její světlo rychle nabývalo na intenzitě.

Tohle už přeci jednou zažila. Zcela evidentně tu někdo použil časoprostorové kouzlo.

Světlo sílilo a sílilo, až se náhle prudce zablesklo a bylo po všem. Tam na místě, kde ještě před chvílí nebylo nic, stála náhle podivná kobylka.

Jediné co z ní bylo možné spatřit, byla nažloutlá hříva vykukující zpod helmy. Všechno ostatní bylo skryté pod nádherným stříbrným brněním pokrytým tajemnými zářícími magickými runami.

Podivná kobylka se rychle zkušeným okem rozhlédla kolem sebe, všimla si Twilight, která se na ni zvědavě dívala a kopýtky si sundala helmu.

Twilight vyvalila oči a překvapeně pronesla: „Derpy?! Jak…“ Ale Derpy ji mávnutím kopýtka přerušila.

„Není čas na vysvětlování,“ řekla Derpy sebejistým hlasem, který snad ani nebyl její. „Přišla jsem z budoucnosti, abych ti doručila důležitou zprávu. Pokud mi nevěříš, pak každou chvilkou by k tvým dveřím mělo dorazit mé minulé já a doručit ti dopis.“

„Ale…“ začala Twilight, jenže byla opět přerušena. Tentokrát to bylo zaklepání na vchodové dveře.

Twilight se ještě jednou zmateně podívala na tu podivnou návštěvnici a šla otevřít.

„Dobré ráno, Twilight. Přinesla jsem ti dopis,“ řekla Derpy hrdě, strčila hlavu do své pošťácké brašny a dopis Twilight předala.

„Hmm, aha. Díky Derpy,“ byla jediná odpověď na kterou se Twilight zmohla, než za sebou zavřela dveře.

„Vidíš Twilight, teď mi už můžeš věřit,“ řekla ta druhá Derpy.

Twilight se poškrábala kopýtkem na hlavě a pak se zeptala na otázku, která ji momentálně trápila nejvíc.

„A co se ti vlastně stalo s okem?“ zeptala se a ukázala na pásku, která zakrývala jedno Derpyino oko.

„To teď není důležité, Twilight Sparkle. Musím ti vyřídit tu zprávu dřív než můj čas, který mohu tady v minulosti strávit, vyprší.“

„No tak dobrá,“ souhlasila unaveně Twilight. Bylo teprve ráno a už teď cítila, že je toho na ní dnes nějak moc.

„Ta důležitá zpráva, kterou ti mám vyřídit, zní:“ začala Derpy až nečekaně impozantním hlasem. “Dej si dnes k snídani muffin.“

„Cože?!“ řekla o několik vteřin později Twilight, evidentně značně vyvedená z míry.

„Dej si muffin,“ opakovala Derpy nadšeně. „Jsou sladké, dobroučké a plné těch úžasných kousků čokolády, které tak hrozně zbožňuju,“ dokončila zasněně.

„Ty mi chceš říct, že ses vrátila v čase jen proto, abys mi řekla tohle?“ začala Twilight a její hlas zněl poněkud hlasitěji. „Kdo tě sem vůbec poslal?“

„No přece ty a taky Pinkie,“ odpověděla Derpy a na tváři se jí objevil nevinný úsměv.

„Já?! Proč bych něco takového dělala?“ zeptala se překvapená Twilight.

„To já nevím. To ty jsi mi dala tohle brnění a vysvětlila mi, co mám přesně říkat. A za to jsi mi slíbila plný košík muffinů od Pinkie. Ty mám nejraději,“ znovu se zasnila Derpy a mlsně se olízla.

„Pamatuji si jen, že jsi mi říkala něco o zákonech kauzality, paradoxech a časových smyčkách. Prý by se…“ pokračovala Derpy, ale už to nestihla dokončit. Opět se zablesklo a ta podivná Derpy zase zmizela.

Twilight několik minut jen mlčky zírala do prázdna, než se sebrala a odklusala zpátky do postele. Na palačinky už neměla ani pomyšlení.

„To ten dnešek ale skvěle začíná,“ blesklo jí hlavou, než znovu usnula.

 

Konec