Navždy věrná

Stála tam ukrytá v křoví za oknem domku patřícím Fluttershy a sledovala jeho majitelku. Tak hrozně si s ní přála zase mluvit, obejmout ji a vylít jí své zlomené srdce, ale nemohla. Nesměla se s ní už nikdy vidět, ať se stane cokoliv. A ona moc dobře věděla, co má v několika příštích minutách následovat.

 

• • •

 

„Fluttershy?“ zavolala Rainbow Dash a znovu zaklepala na vchodové dveře, ale stále se nikdo neozýval, což bylo divné, protože Rainbow věděla, že by Fluttershy měla být touhle dobou doma. Ani její zvířátka nebyla nikde na dohled, ale to v tuhle denní dobu nebylo nijak neobvyklé. Nejspíš dováděla někde v lese či na louce.

„Hej, Fluttershy?“ zkusila to ještě jednou, ale výsledek byl pořád tentýž. Nejraději by k ní domů vstoupila i bez vyzvání, jenže všechna okna i dveře byly pevně zavřené. Zkusila tedy celý domek obejít a pečlivě nahlížela do každého okna.

A tehdy si jí všimla. Skrz jedno z oken zahlédla na zemi ležící postavu své nejlepší kamarádky. Nehýbala se, jen tam tak ležela a byla až nepřirozeně bledá.

Na moment ztuhla hrůzou a cítila, jak se krev v jejích žilách mění v ostrý bodavý led.

„Fluttershy!“ zakřičela zoufale a prudkým vykopnutím svých předních kopýtek vyrazila nejbližší okno. Střepy se s tichým cinkotem rozlétly po místnosti v níž Fluttershy ležela. Ani to však onu zdánlivě spící kobylku nijak neprobudilo.

Rainbow Dash se k ní vrhla a sevřela ji v náručí. Byla tak hrozivě studená a Rainbow Dash cítila, jak v její mysli začíná hlodat děsivá předtucha.

„Fluttershy!“ vzlykla a zatřásla svou kamarádkou, ale nemělo to žádný smysl. Přiložila své ucho na její hruď, ale nic neslyšela. Jen nepřirozené ticho.

Srdce její kamarádky Fluttershy se zastavilo a spolu s jeho posledním úderem odešla nejen její nejlepší kamarádka, ale i poník ze všech nejmilejší.

Rainbow Dash cítila, jak po jejích tvářích stéká jedna slza za druhou, ale nesnažila se je zastavit. Místo toho tam jen tak seděla se svou zesnulou kamarádkou v náručí a plakala. Věděla, že ztratila něco, co už se nikdy nevrátí.

Tak je tam našly zbylé jejich kamarádky, když o pár hodin později dorazily také, ve snaze zjistit, kde se ty dvě toulají. Fluttershy bez života a bez dechu a Rainbow Dash zlomenou a v slzách.

Byl to pro všechny hrozivý šok a nebýt Applejack, tak by se v onu chvíli zlomily i zbylé její kamarádky. Jenže Applejack zůstala jako vždy stát kopýtky pevně na zemi a ačkoliv na ní bylo patrné, jak nesmírně ji ta ztráta bolí, tak si zachovala chladnou hlavu a okamžitě ostatním rozkázala, co mají dělat.

Krátce na to už Rarity s Twilight běžely do města pro pomoc a Applejack s Pinkie zvedly tělo nebohé Fluttershy z Rainbow Dashiina náručí a uložily ji na postel. Pak se začaly věnovat i jí a snažily se alespoň trochu svou stále plačící kamarádku uklidnit.

 

• • •

 

Fluttershy náhle zavrávorala a s překvapeným výrazem se svezla na zem. Z posledních sil se chytila kopýtkem za hruď a pak se její tělo zatřáslo v první vlně křeči.

Nedokázala se na to dívat. Nedokázala sledovat, jak její kamarádka trpí. Chtěla by se za ní rozeběhnout a pomoct jí, ale nemohla. Kdyby to udělala, tak by všechno, co již musela vykonat, přišlo na zmar. Místo toho raději zavřela oči, kousla se do rtu a snažila se tu scénu nevnímat. Již dávno vykonala, co mohla, a teď už záleželo jen na osudu, jaký to bude mít konec.

 

• • •

 

„Takže ty jsi to celou dobu věděla?“ obořila se na Rainbow Dash Rarity, když jim pověděla o Fluttershy zdravotním stavu. O stavu, o kterém věděla jen ona a Rainbow Dash a který celá ta léta tak úspěšně před zbytkem svých kamarádek skrývala. Celá ta léta bylo její milující srdíčko vážně nemocné a ona o tom nikomu nechtěla říct, aby je tím zbytečně netrápila. „Proč jsi nám to neřekla, Rainbow? Mohly jsme jí pomoct, postarat se o ní, když nás potřebovala.“

Rainbow Dash sklopila hlavu a mlčela. Už jen sdělit svým kamarádkám tyhle informace, ji stálo až příliš přemáhání. Vždyť přeci před lety Fluttershy slíbila, že to nikdy nikomu nepoví. Nemohla přeci zklamat její důvěru. A to ani teď, když byla po smrti.

„Víš, Rainbow, kdybych tam byla včas, mohla jsem použít jedno ze svých kouzel, abych její srdíčko zase rozhýbala,“ řekla smutným unaveným hlasem Twilight.

To Rainbow Dash šokovalo ze všeho nejvíc. Ten fakt, že pokud by tam Twilight zrovna byla, dokázala by její kamarádce pomoct. Jenže tam nebyla a byla to jen a jen její vina.

„Ale já jí to slíbila,“ vzlykla Rainbow Dash. „Nemohla jsem ji přeci zklamat.“ Nebyla si jistá, jestli to říká svým kamarádkám anebo jen svému svědomí.

„Kdybys jen jednou jedinkrát zapomněla na tu svou věčnou loajálnost a myslela pouze na sebe, mohla by teď být Fluttershy pořád na živu,“ vpálila jí do obličeje Rarity další ošklivou ránu. Bolelo to, ale nejhorší bylo, že Rainbow Dash věděla, že má Rarity pravdu.

Nedokázala to už dál snášet. Tu bolest v srdci, prázdnotu v duši a ty hrozivé výčitky svědomí. A tak se otočila a s tváří plnou slz utíkala od toho všeho pryč. Jenže ať utíkala, kam chtěla, nedokázala se jich zbavit. Brzy zjistila, že pokud nic neudělá, budou s ní ty pocity až do konce života.

 

• • •

 

Náhlé zadunění vstupních dveří ji donutilo otevřít oči. První koho si všimla, byla Twilight a v tu chvíli celým jejím tělem proběhla vlna nesmírné úlevy. Tak přeci to vyšlo.

Twilight téměř okamžitě spatřila Fluttershy a všimla si v jak špatném stavu je. Krátce na to se její roh purpurově rozzářil a Fluttershy se zklidnila. Její dech se zpomalil, a ačkoliv to nemohla slyšet, tak věděla, že její srdíčko zase bije, jak má.

Zdálo se, že spokojeně spí, a tak ji Twilight sebrala do něžného sevření své magie a přenesla ji do postele, kde na ni tiše dohlížela.

 

• • •

 

Rainbow Dash se za těch pár měsíců od smrti Fluttershy příšerně změnila. Byla neupravená, věčně rozcuchaná a každému se vyhýbala, jak jen mohla. Dokonce i svým kamarádkám, které se sice snažily ze všech sil její zlomené srdce utišit, ale ona před nimi pokaždé utekla.

Nemohla se dívat na jejich tváře, protože věděla, že vinu na smrti Fluttershy nese jen ona a v očích svých kamarádek viděla, že ony si jsou toho také vědomy. Byla to její vina. Jen její a ona nedovolí, aby se to stalo ještě někomu dalšímu.

Věděla, že již takhle déle žít nedokáže a že je na čase něco udělat.

A tak jednoho krásného dne vylétla, jak nejvýš dokázala, zavřela oči a s křídly pevně sevřenými u těla se vrhla střemhlav k zemi.

Vítr jí foukal do tváře a v mysli jí běžely vzpomínky. Vzpomínky na Fluttershy. A pak z ničeho nic uslyšela z dálky její hlas.

„Pokud si věříš, Rainbow, tak nic není nemožné,“ dolehlo k ní odkudsi z hlubin jejích vzpomínek. Už na tuhle větu, kterou jí Fluttershy kdysi řekla, téměř zapomněla, ale teď měla náhle tu scénu před očima. Bylo to tehdy před jejím prvním závodem, když poprvé udělala Sonický Duhotřesk.

Rainbow Dash otevřela oči a v jejich hlubinách zahořely plamínky odhodlání. Rozevřela svá úžasná modrá křídla a prudkým mávnutím ještě více zrychlila. Zem byla ještě daleko.

„Když to dokázala i Twilight, dokážu to i já,“ blesklo jí hlavou zrovna ve chvíli, kdy se zahřmělo, kolem se rozprostřela nádherná duha a Rainbow Dash několikanásobně zrychlila.

Nehodlala však za žádnou cenu zastavit a nabírala stále vyšší a vyšší rychlost.

Pak se zahřmělo znovu, i když teď to nebyl vlastně ani zvuk, jako spíš pocit. A pak se ozvalo další a další zahřmění a celý svět pomalu změnil svou barvu do modra.

 

• • •

 

Otevřela oči.

Ležela na travnaté louce, ale přímo kolem ní byl do jinak svěže zelené trávy vypálený černý kruh. Z její srsti se kouřilo a křídla ji nesmírně bolela. Nejspíš byla spálená.

Nedokázala si vzpomenout, jak se sem přesně dostala, ale byla si celkem jistá, že je tam, kde si přála být.

Netrvalo dlouho a její domněnky se potvrdily, když na nedaleké cestičce spatřila známou kanárkově žlutou klisničku zvesela se vracející domů.

Málem se za ní v tu chvíli rozeběhla, ale pak se zarazila. Tenhle svět nebyl její. Ona sem už nepatřila. Nemohla jen tak měnit jeho chod. Věděla, že smí udělat jen jedinou věc, a tak se nakonec s lehkým zaváháním otočila a opatrně, tak aby ji nikdo neviděl, zamířila k Twilightině knihovně.

 

• • •

 

Twilight usnula a Rainbow Dash se opatrně vplížila dovnitř za svou kamarádkou. Stoupla si nad její postel a zašeptala: „Sbohem, Fluttershy, mrzí mě, že jsem musela prozradit to tvé tajemství.“

Fluttershy se jen převalila a ze spánku zamumlala: „To je v pořádku Rainbow.“

V ten okamžik však klaply dveře a ona se běžela schovat zpátky oknem ven do křoví a sledovala, jak na místo dorazila ona sama, jen o pár měsíců mladší.

„Fluttershy? Twilight?“ zděsila se ta druhá Rainbow Dash. „Co se stalo?“

Twilight zamrkala a postavila se. „Jak, co se stalo? Já myslela, že ten dopis jsi mi tam nechala ty?“ zeptala se nechápavě. „Ale ještě štěstí, že jsi to udělala, protože jsem se hned běžela za Fluttershy podívat a přišla jsem akorát včas.“

„Jaký dopis?“ zeptala se zmateně ta druhá Rainbow Dash.

„Tenh…“ otočila se ke stolku, kde ho před spánkem odložila, jenže ten byl teď úplně prázdný. Nechápavě zavrtěla hlavou.

Ještě chvíli je s úsměvem pozorovala. Pak se otočila a s hlavou hrdě vztyčenou zamířila pryč. Ještě nikdy se necítila tak skvěle.

Pomalým klusem doběhla až na okraj Svobodného lesa, naposledy se ještě podívala na malou chaloupku Fluttershy a pak zmizela v jeho nekonečných stínech. A nikdo jí už nikdy nespatřil.

 

Konec