Konec

Bylo zrovna krátce po poledni, během něhož se princezna Twilight po boku princezny Celestie věnovaly státnickým záležitostem, když se náhle z ničeho nic ozvalo jedno opravdu staré kouzlo, které před mnoha a mnoha lety Twilight seslala. Samotnou ji to nejprve překvapilo, protože už na něj téměř zapomněla, ale čím varovnější bylo bzučení onoho kouzla v její hlavě, tím jasnější byly vzpomínky na tu chvíli, kdy ho seslala.

Udělala to tehdy ještě před lety, když se stěhovala zpátky do Canterlotu. To kouzlo seslala jen za jediným účelem. Aby hlídalo, jestli její dávné kamarádky nejsou v nějakém nebezpečí. A teď náhle se po mnoha letech klidu znovu ozvalo. Zbývalo jen zjistit, na kterou z nich se ji to kouzlo snaží upozornit, a tak se Twilight v myšlenkách vydala podél magického vlákénka, které jí ukazovalo ten správný směr.

„Fluttershy?“ vydechla Twilight náhle a téměř v okamžiku se rozplynula v jiskřivém obláčku purpurové magie. Když se znovu zhmotnila, tak už nebyla v komnatách Canterlotského paláce. Stále však tohle místo důvěrně znala, i když jí to připadalo už jako celé roky, kdy sem zavítala naposledy. Byla v jednom z pokojů na farmě patřící Applejack a Fluttershy.

Zvláštní bylo, že se za těch spousty let od doby, kdy tu v Ponyville jako mladá kobylka studovala, na farmě vůbec nic nezměnilo. Pořád to bylo to stejné krásné klidné místo jako kdysi obklopené nádhernými jablečnými sady, které se táhly, kam až její oko dohlédlo. Jen ty dvě majitelky, kterým farma patřila, a které prožily celý svůj život věrně pospolu, se za ta léta změnily. A to tak, že to i samotnou Twilight překvapilo.

Fluttershy ležela tiše v posteli, jež za nocí sdílela s Applejack, a sotva dýchala. Oči měla zavřené, ale na zestárlé a drobnými vráskami ozdobené tváři jí zářil maličký spokojený úsměv a i když se její hříva již dávno zbarvila do šeda a srst ztratila svůj nádherný kanárkově žlutý lesk, tak pořád v sobě měla tahle kobylka tu stejnou zvláštní krásu jako za mlada.

Nad ní se skláněla Applejack a pevně držela její kopýtko v těch svých. I její tvář byla ozdobena úsměvem, ale tenhle byl na rozdíl od Fluttershy mnohem smutnější. Twilight nepotřebovala být princeznou na to, aby věděla, že tahle kobylka moc dobře ví, že ji právě pomalu opouští někdo, koho milovala nade vše.

Bylo skutečně zvláštní, že na rozdíl od Fluttershy, vypadala Applejack stále tak svěže. A to navzdory faktu, že i ona měla za sebou pěkných pár let. Její hříva kupodivu nebyla vůbec šedivá. Místo toho ji roky strávené tvrdou prací se sluncem za zády zbarvily do nádherně zlatavého odstínu. Přesto i na ní byla vidět přibývající léta. Zdálo se však, že všechny ty vrásky v její tváři jsou spíše od smíchu než od starostí.

Její oči si i nadále ponechaly tu nádhernou jiskřivě zelenou barvu, které se tehdy ještě malá Fluttershy, tak vyděsila, a do které se nakonec o pár let později bezhlavě zamilovala. Teď na ní tyhle dvě oči hleděly s takovou láskou a něhou, jakou by Twilight od Applejack nikdy nečekala.

Chvilku se na ty dvě princezna Twilight dívala a zdálo se, že si ji snad žádná z těch dvou ani nevšimne. Pak však k Twilightině překvapení otevřela Fluttershy oči a podívala se přímo na ní.

„Ahoj, Twilight,“ usmála se, i když se zdálo, že jí to dělá problémy. „Věděla jsem, že přijdeš.“ Applejack sedící vedle ní překvapeně zamrkala a otočila se na nově příchozí. Neříkala však nic. Přesto Twilight z toho pohledu vycítila tolik smutku, až ji z toho zamrazilo.

„Ahoj, Fluttershy,“ opětovala Twilight její úsměv. „Moc ráda tě zas vidím.“

„Já tebe také,“ řekla Fluttershy a zlehka se rozkašlala. Twilight by přísahala, že z každého výdechu z té kobylky odcházelo i něco víc než jen vzduch. Vypadalo to téměř jako nějaký lehký stříbrně modrý opar. Byl však téměř naprosto nezřetelný a to i pro Twilightiny magicky zbystřené smysly.

„Jakpak se cítíš?“ zeptala se Twilight poněkud hloupě. „Nepotřebuješ něco?“

„Ale kdepak, Twilight,“ znovu se usmála Fluttershy. „Mám již vše, co jsem si kdy přála.“

„Mohla bys mít ale i daleko mnohem víc, kdybys přijala nabídku, kterou jsem ti posledně dala,“ zkusila to Twilight znovu. „Pořád to pro tebe mohu udělat, budeš-li chtít. Pořád se můžeš stát tím, čím jsem se kdysi stala já.“

„Děkuji, Twilight,“ zavrtěla hlavou Fluttershy a pokývala, ať jde Twilight blíž. „Já už nic víc od života nepotřebuji. Vždyť, co víc bych si mohla přát, než tu nádhernou rodinu, kterou mám. Obzvláště pak kobylku, která při mě téměř celý život věrně stála,“ řekla a usmála se při tom na Applejack a zlehka ji políbila na tvář. „A pak také samozřejmě pět krásných adoptovaných hříbátek, které jsme spolu s Applejack vychovaly. Tedy ona to už vlastně nejsou hříbátka, ale statní hřebci a nádherné kobylky, kteří již dávno založili své vlastní rodiny.“

„Ale…“ začala Twilight. Fluttershy jí však přiložila kopýtko na ústa a tím ji umlčela.

„Chápu tě Twilight, ale ty musíš pochopit zas mě,“ znovu se usmála Fluttershy a začala Twilight hladit kopýtkem po hřívě. „Prožila jsem krásný život po boku nádherné rodiny a úžasných kamarádek, na které nikdy nezapomenu. Teď však vím, že přišel můj čas a vím, že je čas jít zas o kousek dál. Nemá smysl zůstávat někde, kde bych cítila, že tam nepatřím.“

V tu chvíli Twilight sklopila hlavu a rozplakala se. „Když já tě jen nechci ztratit,“ vykoktala ze sebe mezi vzlyky.

„Já vím, Twilight,“ pohladila ji Fluttershy po tváři a pak unaveně položila své kopýtko na postel. V jejím těle už moc sil nezbývalo. „Tak už to na světě chodí, ale víš, co je zvláštní, že se vůbec nebojím. Vše čeho jsem se kdy bála, je najednou pryč a já vím, že se to už nikdy nevrátí.“

„Fluttershy…“ ozvala se náhle nečekaně Applejack a sevřela kopýtko své milé ještě pevněji.

„Neboj se, Applejack. Budu tam na tebe čekat, ty moje krásné Jablíčko,“ řekla Fluttershy a z posledních sil přitáhla Applejack zlehka k sobě a něžně ji políbila. Twilight ještě nikdy neviděla v jediném polibku tolik lásky, a tak sklonila hlavu, aby těm dvěma kobylkám ponechala trochu soukromí.

Pozvedla ji, až když uslyšela jak se z hrdla Applejack vydral tichý vzlyk. „Sbohem, můj Motýlku,“ zašeptala ještě než se život z těla Fluttershy vytratil docela. Teprve pak se Applejack rozplakala.

A tak ze světa odešla Fluttershy, element laskavosti. Nikdy už Equestria nespatří její vlídnou a milující tvář, nikdy už Ponyvillem nebude znít její tichý stydlivý hlas a nikdy již její rty v tomto světě nepolíbí její milovanou Applejack.

Pochována byla tam, kde to měla nejraději. V samotném středu jablečných sadů pod tou samou velkou starou jabloní, kde se kdysi s Applejack poprvé políbila. Na její hrob byly vysázeny nádherné květiny, které s každým jarem vykvetly a vydržely až do prvního sněhu. A celou tu dobu k sobě svou sladkou vůní lákaly hejna překrásných motýlků.

Teprve o několik dní později si Twilight všimla, že jedna z pětice malých hvězdiček v jejím Znaménku ztratila svůj třpyt a vybledla téměř do ztracena.

 

• • •

 

Čas pomalu plynul a Twilight přemýšlela. Den za dnem, měsíc za měsícem a rok za rokem. Přesto nedokázala najít odpověď na otázku, která ji tolik trápila.

Proč si Fluttershy raději vybrala smrt, než žít navždy po boku těch které milovala? Proč tak ochotně přijala svou smrtelnost a odmítla Twilightin návrh? Na to Twilight nedokázala najít odpověď a hrozně moc ji to tížilo.

A přesně tehdy se to staré kouzlo probudilo podruhé. Princezna Twilight nemusela pátrat dlouho, aby poznala, že ji tentokrát volá k Rainbow Dash. Neváhala ani chvilku a okamžitě se přenesla.

Objevila se na místě, kde již mnoho let nebyla. Byl to Cloudsdale v celé své andělsky bílé oblačné kráse. Žádná z úchvatných scenérií, které toto město nabízelo, ji však v onu chvíli nelákala. Místo toho se bleskurychle rozeběhla k malému hloučku pegasů postávajících nedaleko.

Sotva ji poníci spatřili, začali s bázní a úctou v očích ustupovat a uvolňovat jí cestu. A tehdy ji spatřila. Ležela tam na zemi bez hnutí a její nebesky modrá srst byla zbarvená několika krůpějemi karmínově rudé krve. Na první pohled se zdálo, že je Rainbow Dash v naprostém pořádku, ale rychlé kouzlo napovědělo, že je to velmi zlé.

Okamžitě k ní těch posledních pár stop popoběhla a teprve tehdy si všimla kobylky, která se nad Rainbow Dash skláněla se slzami v očích. Byla to samozřejmě Scootaloo, která věrně a odvážně doprovázela svůj idol až sem na samý konec.

„Co se stalo?“ vyhrkla ze sebe Twilight.

Scootaloo se na ni podívala smutným zastřeným pohledem a chvilku jí trvalo, než skrz slzy poznala, s kým to vlastně mluví.

„Ch-chtěla nám všem ukázat Sonický Duhotřesk,“ zavzlykala Scootaloo. „Dokázala to, ale pak náhle přímo za letu omdlela a v plné rychlosti narazila do jednoho z mraků. Říkala jsem jí, aby to nedělala, že už je moc stará, ale ona mě neposlechla. Strašně mě to mrzí. Měla jsem ji zastavit.“

„Není to tvoje vina,“ pokusila se usmát Twilight, ale prostě to nešlo. „To ona sama se tak rozhodla.“

„Já vím, ale…“ začala Scootaloo.

„Twilight,“ ozvalo se náhle zezdola tichoučkým hláskem. „Čekala sem na tebe.“

„Ach, Rainbow,“ vzdychla Twilight nešťastně. „Cos to jen provedla?“

Na nebesky modré tváři orámované duhou se nakrátko zableskl vítězný úsměv. „Chtěla sem jen těmhle zelenáčům ukázat jak se správně lítá,“ zableskla se jí v očích nečekaná jiskra. „A myslím, že se mi to docela povedlo. Škoda jen, že ta přistání mi celý život dělala problémy.“

„Ty žiješ?“ vydechla ze sebe v tu chvíli Scootaloo a v jejích očích se rozhořel plamének naděje.

„No jasně,“ usmála se Rainbow Dash, ale bylo zjevné, že ji to opravdu bolí. „Myslela sis snad, že mě zastaví nějaký pád?“

„Zůstaň v klidu, Rainbow. Hned ti pomůžu,“ začala Twilight a připravovala se ke kouzlu, jenže Rainbow Dash ji zadržela.

„Nedělej to, prosím,“ upřela na ni smutný pohled. „Myslím, že takhle nějak sem si to vždycky přála.“

„Teď není čas na nějaké hlouposti,“ napomenula ji Twilight. „Uvidíš, že to není nic strašného a navíc brzy budeš stejně silná jako za mlada.“

„Ne, Twilight!“ podívala se na ni Rainbow Dash, tak přísným pohledem, že i samotná princezna Twilight před ním ucouvla. „Tohle já nechci. Chci odejít, tak jak jsem si to vždycky přála. V oblacích a s krví plnou vzrušení a adrenalinu. To je všechno, co jsem si kdy od svého života chtěla a žádné kouzlo mi to nenahradí. A navíc stejně tam už na mě čeká Fluttershy.“

„Dobrá, Rainbow,“ sklopila Twilight oči. „Ať je tedy po tvém. Budeš mi ale moc chybět.“

„Já vím, Twilight,“ vydechla Rainbow Dash již téměř neslyšně. „Já vím. Slibuju, že tam budeme na tebe čekat.“

„Sbohem,“ zavzlykala Twilight.

„Sbohem,“ usmála se Rainbow Dash naposledy. „A díky…“ pokusila se ještě říct, ale její dech ji definitivně opustil. V ten okamžik se Scootaloo vrhla k té staré modré kobylce a pevně ji sevřela v náručí. Z hrdla se jí vydral výkřik, který Twilightiným uším zněl spíše jako bolestivé zavytí.

A tak ze světa odešla Rainbow Dash, element věrnosti. Nikdy již Equestria nespatří poníka tak odvážného a nebojácného, nikdy již Ponyville neuslyší její odvážná slova a nikdy se již na obloze nezatřepotá její nádherná duhová hříva.

Pochována byla nedaleko Fluttershy, to aby to ke své kamarádce neměla daleko. Kolem jejího hrobu bylo vykopáno malé jezírko, na jehož klidné hladině se za krásného počasí odrážely sluneční paprsky a po celém okolí tvořily tisíce a tisíce překrásných maličkých duh.

Toho dne i druhá hvězdička na Twilightině boku náhle vyhasla.

 

• • •

 

Čas se opět rozeběhl svým nemilosrdným tempem a odkrajoval po kouscích z života zbývajících Twilightiných kamarádek. Která bude další? A zvolí si i ona tu samou cestu jako ty první dvě? A pokud ano, tak proč?

Tyhle a tisíce dalších otázek vířily Twilight hlavou a ani na jednu z nich nedokázala navzdory všemu studiu nalézt odpověď. Přemýšlela a trápila se, dokud se kouzlo po několika dalších letech neozvalo potřetí.

Twilight se doslova zhrozila, když zjistila, že ji tentokrát volá k Pinkie Pie. Vždycky totiž tak nějak považovala tuhle kobylku za nesmrtelnou, ale jak se zdálo, tak i na tuhle růžovou kuličku plnou štěstí a energie čekal stejný osud jako na všechny ostatní.

Našla ji o samotě sedící ve svém pokoji nad Sugarcube Corner, který jí teď celý patřil. Byla smrtelně bledá, ztěžka dýchala a držela se při tom kopýtkem za hrudníček. Twilight cítila, že to srdíčko skryté za tou věčně usmívající se tváří pomalu prohrává svůj boj.

„Vítej, Twilight,“ nadechla se Pinkie zhluboka a na moment se zdálo, že se jí udělalo o něco lépe. Byl to však jen klam, což si Twilight uvědomila až ve chvíli, kdy své růžové kamarádce pohlédla do očí. Pryč byla ta zdánlivě věčná modro modrá jiskra. Pryč byla všechna radost a smích. Místo toho teď byly její oči nesmírně unavené a zakalené.

„Ahoj Pinkie. Kde jsou ostatní?“ zeptala se Twilight překvapena faktem, že je tu zrovna tahle kobylka, která měla vždy tolik přátel, tak sama v tuhle osudovou chvíli.

„Poslala jsem je pryč,“ přiznala se Pinkie Pie. „Cítila jsem, co se stane, a nechtěla jsem, aby mě takhle kdokoliv z nich viděl. Chci, aby si mě pamatovali jako tu stále veselou a poskakující kobylku a ne tak jak vypadám teď. Jako smutnou a unavenou babičku Pinkie.“

„Odpusť mi. Netušila jsem, že chceš být o samotě,“ začala se omlouvat Twilight. „Doufám, že jsem svým příchodem něco pokazila.“

„Ale kdepak, hlupáčku,“ rozzářila se tvář Pinkie Pie tím úplně posledním úsměvem. „Ty jsi byla vždycky ta nejlepší kamarádka, kterou jsem kdy měla.“

„Opravdu?“ podivila se poněkud překvapená Twilight. Vždycky měla pocit, že to Pinkie Pie říká každému, ale nikdy ji nenapadlo, že zrovna v jejím případě to myslí doopravdy vážně.

„Opravdu!“ pokývala hlavou Pinkie Pie. „Proto jsem ráda, že jsi dorazila včas. Už jsem začínala mít docela strach, jestli vůbec přijdeš.“

„Přeci bych nemohla zklamat tak skvělou kamarádku,“ usmála se Twilight vlídně a pohladila Pinkie Pie po tváři. Zdálo se, že dotyk jejího kopýtka na malý okamžik zahnal všechnu bolest, kterou její kamarádka cítila. Její dech se zklidnil a tvář se rozjasnila. Úsměv však už na ní však nevykvetl.

„Chtěla jsem ti něco říct, než odejdu,“ začala Pinkie Pie.

„Ale vždyť nemusíš odejít,“ namítla Twilight. „Mohla bych…“

„Kdepak,“ zavrtěla Pinkie Pie hlavou. „V tomhle světě jsem už všechnu radost a štěstí, které ve mně bylo, rozdala. Kdybych tu zůstala, už bych to nebyla já, ale jen nějaká smutná a nabručená Pinkie a takovou já nemám ráda. Naopak věřím, že tam na druhé straně je spousta smutných hříbátek, které čekají jen a jen na mě, a vím, že si tam spolu užijeme nesmírnou spoustu smíchu a legrace. A navíc tam jsou už i Rainbow Dash a Fluttershy. Určitě by byly hrozně smutné, kdybych tam za nimi nepřišla. To bych jim udělat nemohla.“

„Myslela jsem si, že to řekneš,“ sklopila Twilight hlavu. „Přesto jsem doufala, že tu zůstaneš se mnou.“

„Já vím, Twilight. Moc mě mrzí, že tě musím tak náhle opustit,“ snažila se ji uklidnit Pinkie Pie. „Proto jsem ti chtěla říct, že se nemusíš bát. Určitě se zas jednou my všechny setkáme a já chci, abys věděla, že v ten den pro tebe připravím takovou přivítací oslavu, jakou ještě nikdo nikdy neviděl.“

„To je od tebe moc hezké, Pinkie. Budu se těšit,“ řekla Twilight.

„No, myslím, že bych asi už měla jít spát,“ zamumlala Pinkie Pie a její hlas zněl náhle tak hrozně unaveně.

„Dobrou noc, Pinkie,“ usmála se na ni Twilight, ale oči měla plné slz.

„Dobrou noc, Twilight,“ podívala se na ní Pinkie Pie naposledy svýma modrýma očima než se její bezvládné tělo svezlo z křesla na zem. Její srdíčko se zastavilo.

„Sladké sny,“ pronesla Twilight do ticha a něžně zvedla tělo své kamarádky a uložila ji na postel. Nepoužila k tomu svou magii, tak jak byla zvyklá, ale udělala to hezky postaru jen s pomocí svých vlastních kopýtek. Z nějakého důvodu cítila, že by to tak i mělo být. Pak s hlavou svěšenou čekala, než dorazí ostatní.

A tak tak ze světa odešla Pinkie Pie, element radosti. Nikdy již Equestria nespatří poníka tak veselého a šťastného, nikdy již Ponyville nepozná tak úžasné oslavy, jaké dělala jen ona, a nikdy se již vzduchem nerozezvučí její zvonivý nakažlivý smích.

Pochována byla vedle svých dvou kamarádek a nad jejím hrobem, bylo, přesně tak jak si to přála, postaveno malé hřiště plné všemožných houpaček, prolézaček a kolotočů. Každým dnem se z toho místa ozývalo nadšené výskání dovádějících hříbat.

A třetí hvězdička na Twilightině boku vyhasla.

 

• • •

 

A tak na světě místo šesti kamarádek zůstaly již jen tři. Twilight za Applejack a Rarity, chodila kdykoliv měla volno. Věděla totiž, že i jejich čas se rychle blíží. A měla pravdu, protože tentokrát uplynulo jen několik málo měsíců a kouzlo se ozvalo znovu. Toho dne ji volalo k Applejack.

Twilight okamžitě povolala svou magii a chystala se přenést se do blízkosti své kamarádky, ale v tu chvíli se stalo něco, co i samotnou princeznu Twilight překvapilo. Všechny ochranné složky vetkané do kouzla totiž náhle spustily a celý přenos předčasně ukončily. Twilight tak zůstala stát na tom úplně stejném místě jako na začátku kouzla.

Překvapeně zamrkala a seslala kouzlo ještě jednou. Tentokrát však zvolila raději větší vzdálenost od Applejack. Naštěstí to fungovalo.

Zhmotnila se několik desítek před samotnou farmou. Všude kolem ní panovalo strašlivé a děsivé ticho. Dokonce ani vítr nefoukal. Twilight z toho zamrazilo v zádech. Dál si toho však již nevšímala a rozeběhla se k farmě. Věděla totiž, že její kamarádce už moc času nezbývá.

Prudce rozrazila vstupní dveře a strnula údivem. Tolik různých poníků na jednom místě, snad ještě nikdy neviděla a tihle všichni navíc patřili k jedné jediné rodině. Všichni na ní v tom okamžiku upřeli své zraky a Twilight měla, co dělat, aby pod tíhou těch smutných pohledů neutekla pryč. Okamžitě pochopila, proč tu všichni jsou. Přišli se rozloučit s Applejack, která teď zajisté byla tím nejstarším členem rodiny.

Twilight opatrně vyrazila kupředu a prodírala se tím obrovským davem. Šlo to naštěstí snáze, než předpokládala, neboť se jí všichni ti poníci snažili uvolnit cestu, i když to v tu chvíli bylo pro mnoho z nich téměř nemožné. Nakonec se tedy přeci jen probojovala až k ložnici, odkud cítila přítomnost své kamarádky, a kde byl také dav nejhustší. Opatrně otevřela dveře a vklouzla dovnitř.

V místnosti kupodivu bylo na rozdíl od zbytku farmy mnohem měně poníků. I tak jich tu však bylo dost na to, aby vyplnili každičký volný kousek. To kvůli nim se Twilight napoprvé nemohla přemístit. Bylo jich tu tolik, že by se sem již prostě nevešla.

Twilight věděla, že všichni ti, co jsou zde v pokoji, patří mezi Applejack nejužší rodinu. Nechyběla samozřejmě ani Apple Bloom, která již také měla za sebou pěknou řádku let a která, sotva si Twilight všimla, zlehka pokývala na pozdrav.

Twilight jí její pokývání opětovala, ale dál si již nikoho jiného nevšímala a zamířila přímo k posteli, kde ležela její dlouholetá kamarádka. Za ten čas od smrti Fluttershy zestárla snad o sto let.

Pryč byla ta nádherná zlatavá barva její hřívy a i její srst se již pomalu barvila do šeda. V zelených očích se zračila obrovská únava, ale přesto v nich ve chvíli, kdy spatřily Twilight, zahořela jiskra radosti.

„Nazdárek, Twilight,“ usmála se Applejack. „Ještě že si přišla. Sešlo se nás tu nějak víc, než sem čekala. Chudák Apple Bloom má teď s každým tolik práce, takže by se jí teď určitě hodil někdo, kdo by jí pomohl s organizací. Ráda bych se toho chopila, ale uši a zrak mi již tak dobře neslouží jako dřív.“

„Moc ráda,“ přikývla Twilight a bez váhání tak přijala prosbu své kamarádky. Přeci jen to bylo to nejmenší, co pro ni mohla udělat.

„Seš moc hodná, Twilight,“ ozvala se Applejack. „Vždycky si byla. A proto bych si s tebou ráda chvíli promluvila o samotě.“

„Bude mi ctí,“ sklonila pokorně Twilight hlavu a pak se trochu nervózně rozhlédla po tvářích přítomných poníků, kteří se nějak moc k odchodu neměli.

„Všichni ven!“ hvízdla v tu chvíli Apple Bloom a nemilosrdně vyhnala ostatní členy rodiny na chodbu. Sama pak za sebou zavřela dveře a Applejack s Twilight osaměly.

„Vím, co mi chceš nabídnout,“ začala Applejack. „Přece jen sem tu byla, když odešla Fluttershy. Myslíš si však, že bych tu dokázala zůstat, když vim, že tam na druhé straně na mě čeká ona? Ta, jež mi dala všechnu svou lásku, která v ní byla.“

„Kdepak Applejack,“ zavrtěla Twilight hlavou. „Tušila jsem, že tvá odpověď bude znít nějak takto, takže mě to popravdě ani nenapadlo. Vlastně jsem i docela ráda, že jsi se tak rozhodla, neboť myslím, že již tomu všemu začínám rozumět.“

„To sem moc ráda, cukříku,“ usmála se Applejack. „A těšim se, až se tam všechny zas sejdeme. Slib mi však jednu poslední věc.“

„Ano?“ pohlédla na ni Twilight překvapeně.

„Snaž se tu zůstat s Rarity až do konce,“ poprosila Applejack. „Ona má už vlastně jen tebe a Spika. Bojím se, že bez tebe by to sama nezvládla.“

„Neboj se, Applejack,“ usmála se Twilight a po tvářích jí stékaly slzy. „Postarám se o ni.“

„Děkuju,“ usmála se Applejack a zavřela oči. Už nikdy je znovu neotevřela.

„Sbohem,“ zavzlykala Twilight a rozplakala se. Krátce na to do pokoje vtrhla Apple Bloom a sevřela Twilight pevně ve svém náručí. Přesně to v tu chvíli naše princezna potřebovala.

A tak ze světa odešla Applejack, element poctivosti. Nikdy již Equestria nespatří poníka tak čestného a pravdomluvného, nikdy již Ponyville neochutná její výtečné jablečné pochoutky a nikdy již jablečné sady nepokvetou tak jako dřív.

Pochována byla ve středu svých sadů, tam co donedávna stála její oblíbená jabloň, která však uschla v ten samý den, kdy odešla Applejack. Její tělo bylo položeno na místo, kde se ještě před pár dny nacházely staré mohutné kořeny a nad její hlavou byla vysazena jabloň nová. Jablíčka na ní patřila vždy v celém okolí k těm nejlepším a hříbata hrající si na nedalekém hřišti, či se jen tak koupajíc v jezírku, rády na ta jablíčka chodily.

Tak vybledla i ta čtvrtá hvězdička a zbyly jen dvě.

 

• • •

 

Jak slíbila, tak i učinila a pár dní po pohřbu Applejack nastěhovala Rarity i se Spikem do komnat Canterlotského paláce. Věděla, že tím své bílé kamarádce splnila jeden velký sen, ale ani jedna z nich se o tom ani slůvkem nezmínila. Přesto Twilight cítila, že jí je Rarity nesmírně vděčná.

Každý den si spolu vyrazily na procházku napříč palácem, zahradami anebo jen tak do města. Cestou si spolu povídaly o starých dobrých časech, které prožily spolu se svými nyní již zesnulými kamarádkami v Ponyville. Pro Rarity to byly jedny z nejkrásnějších chvílí v jejím životě a pokaždé doslova zářila, když si pro ni Twilight přišla.

Čas trávený pospolu jim oběma utíkal jako o závod a i když uplynulo celých dlouhých deset let, byla Rarity stále svěží a usměvavou postarší dámou oděnou vždy do těch nejelegantnějších šatů. Ale i její život měl jednoho dne skončit.

Stalo se to tentokrát v noci, krátce po půlnoci, kdy tiché avšak neúprosné zvonění starého kouzla vytrhlo Twilight ze spánku. Okamžitě byla vzhůru, vyskočila z postele a rozeběhla se do sousedních komnat, které patřily Rarity spolu se Spikem.

Našla je ležet ve vzájemném objetí a na první pohled se zdálo, že oba dva tiše spí. Jenže Twilight věděla, že tentokrát přišla pozdě. Rarity zemřela ve spánku v objetí draka, kterému před lety dala své srdce a který jí dal to své.

Spike, který vycítil Twilightinu přítomnost, se probudil a pohlédl na Rarity tiše odpočívaje v jeho náručí. Dlouze si ji prohlížel a pak otočil své uslzené oči směrem k Twilight. Ta jen tiše přikývla a cítila, že i po jejích tvářích kanou slzy veliké jak hrách.

Spike se sklonil, k té alabastrově bílé kobylce, jež mu dala vše, co si kdy přál a zlehka ji políbil na čelo. Pak zvedl hlavu ke stropu a zařval.

Tón jeho hlasu rozvibroval všechny okenní tabule v celém Canterlotu a naplnil noc temným zádumčivým duněním. Ještě nikdy v životě Twilight neslyšela nic tak smutného a zároveň věděla, že již nic takového ani raději slyšet nechce.

A tak ze světa odešla Rarity, element štědrosti. Nikdy již Equestria nespatří poníka tak velkorysého a obětavého, nikdy již Ponyville nespatří její úžasné šaty a nikdy již její srdce nepozná lásku, tak čistou jakou cítila ke svému milovanému Spikovi.

Pochována byla samozřejmě nedaleko svých kamarádek a uložena pod zem v křišťálové rakvi, kterou pro ni vyrobil sám Spike. Nad její hlavu pak do země zapustil ten největší ze všech diamantů a vyryl do něj její jméno.

Samotný kámen, jenž tu pro Rarity zanechal, se pak při východech a západech slunce rozzářil křišťálově jasnou září a naplnil okolí svou nevídanou a tajuplnou krásou.

A pátá hvězdička odešla za ostatními.

 

• • •

 

Dávno již Twilight věděla jaké je její největší přání. Odejít za svými kamarádkami a zůstat spolu tam v tom světě za oponou, ať už ji tam na druhé straně čeká cokoliv. Konečně pochopila, že nesmrtelnost není nic pro poníky, kteří doopravdy milují. Přišla na to již během těch let, které trávila po boku Rarity, ale nemohla přeci porušit slib, který dala Applejack. Teď ji však již nic nepoutalo, a tak se hned dalšího dne vydala za princeznou Celestií.

„Princezno Celestie,“ začala. „Chtěla bych ti něco říct.“

„Ano já vím,“ usmála se na ni Celestia. „Již před lety jsem poznala, po čem tvé srdce tajně touží. Čekala jsem však na chvíli až si to uvědomíš i ty sama, má drahá Twilight.“

„A jak mám být tedy zase smrtelná?“ vyzvídala Twilight. „Jak se mám stát tím čím jsem kdysi byla?“

„Ale to je přeci hrozně jednoduché,“ sdělila jí Celestia. „Stačí jen, když prostě budeš jen doopravdy a z celého srdce chtít.“

„Opravdu,“ podivila se Twilight. „Ale jak…“

Nic víc však již říci nestihla, neboť se náhle nečekaně zablesklo a princezna Twilight zmizela. Místo ní tam teď stála stará a téměř již šedivá kobylka jednorožce, jen její lehce purpurová srst napovídala, o koho se jedná.

Náhle se Twilight cítila tak nesmírně vyčerpaně, ale zároveň byla šťastně. Konečně byla zase tím, kým si vždy přála být, i když na to na spoustu let zapomněla.

Pak upřela na princeznu Celestii své unavené oči, rozloučila se s ní a zamířila pomalým belhavým krokem do svých komnat. Zde si opatrně lehla do své postele, zavřela oči a usnula.

A poslední šestá a největší hvězda na Twilightině boku…

 

Konec