Jeden letní den

Byl horký letní den. Slunce žhavě sálalo a téměř veškerý život v tom vedru, jež opanovalo Ponyville i okolí, utichl.

Samotný Ponyville zel téměř prázdnotou. Všichni poníci totiž dnešní den trávili na břehu nedalekého jezera, kde se mohli schovat před žárem ve stínu mohutných stromů anebo se smočit v příjemně chladivé vodě.

Dokonce i místní pegasové trávili dnešek na zemi, protože v celém širém okolí nebyl na jasně modré obloze jediný mráček, ve kterém by se mohli schovat.

Jen několik poníků dnes nebylo s ostatními u jezera a jedním z nich byla i Pinkie Pie.

 

• • •

 

Pinkie se opatrně vyškrábala z hustého křoví na kraji Svobodného lesa. Byla špinavá, zpocená, poškrábaná a její srst zdobilo několik temně rudých skvrn.

Položila košík zakrytý šátkem, který držela mezi zuby, na zem a rozhlédla se po okolí. Když se ujistila, že ji nikdo nesleduje, usmála se a promluvila k tomu, co husté křoví ukrývalo.

„Tady vás nikdy nikdo určitě hledat nebude, tak zůstaňte pěkné schované. Jen teta Pinkie ví, kde vás hledat.“

Spokojená pak sebrala košíček a zamířila k Ponyville. Cestou si ale stále dávala pozor, aby ji nikdo nesledoval.

Nemusela však mít žádný strach. Cesty byly prázdné. Jen v dálce zahlédla nebohou Derpy, která i v tomto horkém dni musela roznést všechnu poštu.

Když si ji Pinkie všimla, tak se na chvilku zarazila, ale zdálo se, že jí Derpy nevěnuje žádnou pozornost. Jen pomalu přelétala od schránky ke schránce a vybírala nebo naopak vkládala dovnitř dopisy a občas i nějaký balíček.

Pinkie tedy vyrazila znovu na cestu, jen si v hlavě udělala malou poznámku, aby na Derpy nezapomněla.

Zvolna doklusala k Sugarcube Corner a vstoupila dovnitř.

Nikdo tu dnes nebyl. Dokonce ani pan a paní Cakeovi, kteří nejspíš byli s ostatními u jezera a prodávali tam zmrzlinu.

Rychle se tedy osprchovala a mohla se nerušeně pustit do práce.

Vysypala obsah košíku do hluboké misky, přidala mléko, cukr a trochu rozdrcené vanilky a vše pečlivě rozmixovala.

Když to bylo hotové, přelila obsah misky do džbánku a se sekáčkem zamířila do sklepa. Chvilku se odtud ozývaly tlumené rány a zakrátko se Pinkie vrátila s košíkem plným nasekaného ledu.

Do něj pak vložila džbánek, aby se pěkně po cestě vychladil a přidala i několik sklenic a brček. Všechno to nakonec znovu zakryla šátkem a s košíkem v puse zamířila ven.

Po Derpy již nebylo nikde ani stopy. Nejspíš už tedy všechny zásilky doručila a přidala se k ostatním poníkům u jezera.

Pinkie také vyrazila oním směrem, kde jak věděla, budou i všechny její kamarádky.

 

• • •

 

„Čau, cukříku. Kde ses zas toulala?“ přivítala ji Applejack, která ležela roztažená na trávě ve stínu nedalekého stromu.

Okolo ní ležely i zbylé její kamarádky. Twilight ležela na dece a zdálo se je plně ponořená do knihy, která před ní ležela. Rarity ležela na lehátku pod slunečníkem a spala. Fluttershy a Rainbow pak byly ještě celé mokré z nedávné koupele v jezeře a sušily se na sluníčku.

„Něco jsem vám donesla. Takové malé překvapení,“ usmála se na ně Pinkie a položila košíček, který hned začala vybalovat. Její kamarádky se mezitím kolem ní zvědavě shlukly a pozorovaly její přípravy.

„Co to je?“ zeptala se podezřívavě Rainbow, když spatřila onu podivně fialovou hmotu ve džbánku.

„Nech se překvapit, hlupáčku,“ odpověděla zvesela Pinkie. „Ale slibuji, že ti to bude moc a moc chutnat.“

Mezitím Pinkie rozlila do šesti sklenic onu fialovou tekutinu, ale dávala si pozor, aby ve džbánku ještě trochu zbylo.

„Tak se do toho pusťte,“ pobídla je Pinkie, když bylo vše hotové a sama se s chutí napila.

I jejích pět kamarádek přiložilo své sklenice k ústům, jen Rainbow byla ze začátku velmi opatrná.

„Je to přímo božské,“ povzdechla si Rarity, když dopila.

„Hmm, to je určitě ostružinový koktejl,“ ohodnotila Twilight.

„Je to opravdu vynikající,“ špitla Fluttershy.

„Děkujeme ti Pinkie,“ proneslo pak všech pět kamarádek společně a hromadně ji objaly.

Když skupinové objetí skončilo, všimla si Pinkie opodál ležící Derpy na dece. Vypadala unaveně.

Pinkie tedy nalila zbytek koktejlu do poslední skleničky a zamířila k ní.

„Ahoj Derpy, něco jsem ti přinesla. Viděla jsem tě, jak v tom dnešním horku tvrdě pracuješ, a řekla jsem si, že by se ti hodilo něco na osvěžení.“

Derpy se jedním okem podívala na Pinkie a druhým sledovala nabízenou sklenici.

„Díky, Pinkie,“ řekla po chvilce, vzala sklenici do svých kopýtek a napila se.

Jak pila, tak se jí po tváři začal rozlévat blažený výraz.

„To bylo opravdu skvělé. Ještě jednou díky,“ usmála se na ni Derpy nakonec a odložila sklenici. „Nepůjdeš se mnou do vody?“

Pinkie radostně souhlasila a netrvalo dlouho a zvesela dováděla s Derpy, Twilight a Rainbow v jezeře.

Byl krásný slunný den a nejen, že se jí podařilo potěšit všechny své kamarádky, ale udělala radost i někomu dalšímu. Měla tedy důvod, aby byla šťastná i ona.

 

Konec