Tři malá hříbátka

Temná hluboká noc sevřela Ponyville do svého hávu a všichni jeho obyvatelé raději zůstali schovaní v teple a světle svých útulných domovů. Věděli totiž, že taková tma jaká tam venku za okny právě panovala, není nic přirozeného. Vždyť nebyl vidět ani měsíc a ani jediná hvězdička. Zůstala pouze inkoustově černá temnota plná podivných hrůz a těch nejhorších nočních můr.

Přesto se našly tři malé klisničky, které tu dnešní noc netrávily v bezpečí svých domovů a které si tu dnešní strašidelnou noc vybraly jako nejvhodnější chvíli pro společné přespání ve své malé stromové klubovně.

Těmi klisničkami nebyl nikdo jiný než malá statečná Applejack, věčně veselá Cheerilee a samozřejmě Rarity, která byla samozřejmě i dnes velice upravená a načesaná.

Všechny tři ležely zachumlané do svých dek a za vzájemného rozhovoru sledovaly maličký plamínek petrolejové lampy, která stála na zemi mezi nimi. Byl to jediný zdroj světla, který tu s sebou měly.

„Už jste někdy slyšely pověst o třech malých hříbátkách?“ zeptala se náhle Cheerilee a tajemně se na ty zbylé dvě klisničky podívala.

„Ne, neslyšely,“ vydechly obě společně a v očích se jim zaleskla směsice zvědavosti a strachu.

„A nebudete se bát?“ pokračovala Cheerilee. „Je to totiž hrozně strašidelný příběh. Navíc se povídá, že ti kdo si ho vypráví, na sebe ze Svobodného lesa přivolají zlou a ošklivou čarodějnici, která je bude pronásledovat tak dlouho, dokud je nechytí a nesežere.“

Malá Rarity hlasitě polkla a byla ráda, že je celá bílá, protože jinak by na ní okamžitě bylo poznat, jak veliký má strach. „Nebudeme,“ pípla po chvilce a snažila se zakrýt nějak ten třas, který se pustil do jejích kopýtek.

Applejack raději mlčela a jen s vytřeštěnýma očima sledovala svou švestkovou kamarádku.

„Tak dobrá,“ usmála se Cheerilee. „A pamatujte si, že důležité je si ten příběh poslechnout až do konce. Jedině tak nám ta čarodějnice nebude moct nijak ublížit.“

Pak se zhluboka nadechla a tichým hlubokým hlasem začala recitovat:

 

Tři malá hříbátka statečná být chtěla,

a tak zlou čarodějnici z lesů zavolala.

 

Sotva Cheerilee dokončila tento první verš, prolétl nad Svobodným lesem mohutný blesk a okolní svět se vyplnil jeho dunivým hřměním.

Když ten strašlivý ohlušující zvuk konečně skončil, někdo velice pomalu zaklepal na dveře jejich malé klubovny.

 

• • •

 

„Co to, u Celestie, bylo?“ vyhrkla ze sebe Sweetie Belle a zoufale se zadívala nejprve na dveře a pak na Scootaloo, která přišla s tím hloupým nápadem vyprávět si tu divnou strašidelnou historku.

„J-já n-nevím,“ vykoktala ze sebe Scootaloo a zbledla při tom jako stěna.

V ten okamžik se z druhé strany dveří ozval odporný skřípavý hlas, který se bolestivě zabodával našim třem klisničkám do uší:

 

Tři malá hříbátka

zavřela svá vrátka.

A teď marně doufají,

že se mi tam schovají!

 

Sotva tahle slova dozněla, tak jejich petrolejová lampa zaprskala a zhasla a svět se okamžitě ponořil do husté neprostupné tmy. Naše malé klisničky se zoufale přitiskly k sobě. Všechny tři se třásly strachy a neopovažovaly se ani pípnout.

Bylo jim to však jen velmi málo platné. Náhle totiž něco se strašlivou zuřivostí začalo bušit do jejich dveří, až z nich létaly třísky. Tohle všechno doprovázel zvuk podivného mumlání a mlaskání, který to něco na druhé straně vydávalo.

„M-musíme p-pryč,“ vyjekla Apple Bloom. „N-nebo n-nás to chytí.“

„A-ale j-jak?“ zeptala se Scootaloo a hlas se jí divoce třásl. „V-vždyť je t-to u d-dveří.“

„Z-zadním oknem,“ navrhla Sweetie Belle než ji ta děsivá hrůza zcela umlčela.

Apple Bloom naštěstí svou kamarádku slyšela, a tak lehce přikývla a vrhla se k nejbližšímu oknu, které bleskově vyrazila.

„Pojďte!“ pobídla své kamarádky a sama počkala, až obě dvě vyskočí ven. Teprve pak se oknem protáhla i ona.

Ukázalo se, že to bylo právě tak akorát. V tu samou chvíli totiž dveře pod tím strašlivým náporem hněvu konečně povolily a proměnily se v hromadu třísek. Ať už je vyrazilo cokoliv, tak to teď bylo právě v jejich klubovně a příšerně to zavylo, když zjistilo, že se ta kořist, kterou už mělo na dosah, tak náhle vytratila.

Apple Bloom, Sweetie Belle a Scootaloo se mezitím schovaly do nejbližšího křoví a přemýšlely, co dál. Zdálo se totiž, že z nejhoršího jsou venku, neboť je zatím nic nepronásledovalo.

Každopádně to ani tady venku v hluboké temné noci nebylo nic příjemného. Stále panovala hustá tma a k tomu všemu se od Svobodného lesa blížila příšerná vichřice doprovázená četným hromobitím a zářivými blesky. Naštěstí zatím alespoň nepršelo.

Bohužel ta chvilka klidu netrvala vůbec dlouho. Ještě se ty naše klisničky nestihly ani pořádně vydýchat, když náhle jejich klubovna za strašlivého rámusu doslova vybuchla a rozlétla se po okolí. Ta divná věc, která v ní byla a která měla podle všeho tvar podivného černočerného stínu, dopadla s hlasitým zaduněním na zem jen několik málo desítek stop od jejich úkrytu a rozeběhla se přímo k nim.

„Utíkejte!“ vykřikla Apple Bloom a na její popud se všechny tři klisničky rozeběhly, jak nejrychleji dovedly.

Stromy se kolem nich jen míhaly a byl zázrak, že ani do jednoho z nich zatím nenarazily, když nebylo téměř vidět ani na krok. Jestli jim bude přát štěstí, tak tomu možná přeci jen utečou.

Krátce na to se však krajinou rozlehl ten příšerný děsivý hlas, který vydala ta věc, jež jim byla na stopě:

 

První malé hříbátko na úprk se dalo.

Přede mnou se však neskrývalo.

 

Sotva tahle slova zazněla, zvědavé Scootaloo to nedalo a otočila se, aby se alespoň na chvilku mohla podívat, co je jim to vlastně v patách.

Neměla to však dělat. Jakmile totiž otočila hlavou, spatřila přímo za svými zády dvě veliké zlé rudě žhnoucí oči. Ať už to bylo cokoliv, tak se to jen hlasitě zasmálo a vrhlo se to přímo po ní.

Temnou noc prořízl výkřik hrůzy a bolesti, který se však vzápětí proměnil v pomalu utichající bublání.

„Scootaloo!“ vykřikla Apple Bloom vyděšeně, ale ihned pochopila, že její kamarádce už nikdo na světě nepomůže. Navíc nebyla v tu chvíli schopná jakkoliv rozumně uvažovat, a tak prostě utíkala pryč směrem k farmě, kde, jak doufala, bude v bezpečí.

Když se konečně vymotala až na cestu, tak se otočila za Sweetie Belle, aby ji trochu popohnala, ale ke své hrůze v ten okamžik zjistila, že je dočista sama. Ať už se stalo cokoliv, tak se od sebe musely nějakým způsobem odrhnout. Alespoň se však na první pohled zdálo, že ji už nic nepronásleduje.

Přesto neváhala ani chvilku a rozeběhla se, jak nejrychleji mohla ke svému domovu a k sestřičce, která si určitě bude vědět rady.

 

• • •

 

Sweetie Belle netušila, kde se s Apple Bloom oddělily. Nejspíš to bylo hned po tom strašlivém výkřiku jejich kamarádky Scootaloo, ale teď už na tom ani nezáleželo. Důležité bylo se dostat někam do bezpečí a jako nejlepší a nejbližší místo se v tu chvíli jevil butik její starší sestry Rarity.

Přiřítila se k němu špinavá, upocená a rozcuchaná, ale bylo jí to úplně jedno. Hlavně, že už je konečně v bezpečí.

Zuřivě zabušila na dveře a hystericky v tom pokračovala až do chvíle než se v přízemí rozsvítilo světlo a neozvalo se cvaknutí zámku.

Krátce na to se dveře otevřely a odhalily poněkud neupravenou a velice ospalou Rarity zabalenou v županu. Když si všimla své sestřičky a také toho v jakém je stavu, tak jen vytřeštila vyděšeně oči a chvilku nebyla schopná slov.

Sweetie Belle toho využila a vklouzla mezitím dovnitř. Sotva tak učinila, otočila se a dveře zas pevně zavřela a zamkla. Rarity tam ještě chvilku zmateně stála a s šokovaným výrazem svou sestřičku pozorovala. Teprve po chvíli našla dost síly na svou první otázku.

„Co se ti, u Celestie, stalo?“ vyhrkla ze sebe konečně Rarity, ale než stihla Sweetie Belle jakkoliv odpovědět, všechna světla v butiku náhle zhasla a z místa přímo vedle nich se ozvalo:

 

Druhé malé hříbátko schovalo se v domě.

Sladké je. Chutné je. To je něco pro mě.

 

Sweetie Belle byla tak blízko, že dokonce cítila i ten horký páchnoucí dech, který k onomu hlasu patřil. Navíc vnímala, jak se jí o tvář otřelo něco odporně vlhkého a skoro měla pocit, jako by ji někdo hladil.

Výkřik, jenž se chystal, vytrysknou z jejího hrdla, se proměnil v pouhé vyděšené zapištění. Na nic víc se Sweetie Belle nezmohla, než ji to cosi uchopilo a odtáhlo nesmírně rychle kamsi pryč.

„Sweetie Belle!“ vykřikla Rarity zoufale a rozeběhla se za tím zvukem. Brzy však zjistila, že se bez světla nikam nedostane, a tak se zarazila a jednoduchým kouzel rozzářila svůj roh.

Okamžitě si všimla Sweetie Belle tiše stojící jen pár stop od ní. Stála k ní otočená zády a dívala se kamsi do temnoty před sebou. Při tom se zlehka pohupovala sem a tam.

„Sweetie Belle?“ zavolala Rarity a zamířila pomalu k ní. „Jsi v pořádku?“

„Ano, sestřičko,“ odpovědělo to stvoření před ní úplně cizím hlasem, než byla zvyklá.

Rarity byla v tu chvíli už skoro u ní, ale přesto se náhle zarazila, když to zaslechla. „Sweetie?“ zeptala se vyděšeným hlasem a pomalu začala couvat.

V tu chvíli se k ní ta bytost otočila čelem a ona jí pohlédla do tváře. Skutečně to byla tvář její sestřičky, ale dvě důležité věci chyběly.

Její krásné nazelenalé oči. Místo nich spatřila jen dvě temné krvavé prázdné prohlubně.

Ponyvillem zazněl Raritin výkřik čiré hrůzy.

 

• • •

 

Applejack seděla na chodbě před dveřmi vedoucími do pokoje své malé sestřičky Apple Bloom a čekala.

Čekala na to, před čím Apple Bloom tak utíkala a před čím ji ona chtěla za každou cenu uchránit.

Byla to snad již celá hodina od chvíle, kdy její malá sestřička dorazila ke dveřím a divoce na ně bušila, dokud jí Applejack s Big Macem nešla otevřít.

Apple Bloom se jim se vším, co se tam venku stalo, okamžitě svěřila, a i když se to Applejack zdálo podivné, tak své vlastní sestřičce věřila každé slovo. Proto ji zamkla v pokoji a hlídala, aby se k ní nikdo nedostal. Big Maca zatím poslal do města pro pomoc. Zvláštní však bylo, že měla pocit, jakoby tohle všechno už někdy zažila. Anebo se jí o tom zdálo?

Náhle zaslechla zezdola nějaký zvuk. Zcela zjevně někdo velmi opatrně kráčel po schodech vzhůru. Big Mac to nebyl. Jeho kroky by totiž okamžitě poznala. A nemohla to být ani Bábi Smithová, která spokojeně spala v ložnici za jejími zády. Bojovně se tedy přikrčila a vyčkávala.

Kroky byly stále blíž a blíž, až se náhle na schodech objevila podivná ve stínech zahalená postava. Applejack věděla, že si přišla pro její malou sestřičku. Okamžitě se tedy proti ní v plné rychlosti rozeběhla a s dunivým nárazem ji srazila dolů ze schodů.

Postava udělala několik bolestivých kotoulů, než přistála dole na prkenné podlaze. Chvilku ještě sebou lehce cukala, než se přestala hýbat docela.

Applejack se rozběhla dolů a rozsvítila nejbližší lampu, aby poznala, s čím se to vlastně setkala.

Sotva tak učinila, krev v jejích žilách se proměnila v led. Na podlaze před ní ležela bez hnutí její kamarádka Rarity. Byla mrtvá a Applejack věděla, že to ona jí zabila.

V ten okamžik světlo petrolejky opět zhaslo a seshora nad schody se ozval ten příšerný posměšný hlas:

 

Poslední malé hříbátko tuze se bálo

než si ho to něco v temnotách vzalo.

 

Pak se z prvního patra ozval výkřik její milované sestřičky doprovázený strašlivým rámusem.

Applejack se tím směrem okamžitě rozeběhla, ale jediné, co našla, byly vyvrácené dveře, rozbité okno a několik karmínových kapek čerstvé krve.

 

• • •

 

Cheerilee dorazila na farmu, kde došlo k tomu neštěstí, hned brzy po ránu. Ze zpráv, které se k ní mezitím donesly, věděla, že je to hodně zlé. Navíc stále nevěděla, co se stalo se Scootaloo, která byla stále nezvěstná.

Když dorazila na farmu, zavedl ji první ze strážných nahoru do pokoje, který nejspíš patřil Apple Bloom. Místo ní tam však seděla její starší sestra Applejack a s polštářem pevně sevřeným v náručí si něco tiše broukala a zlehka se pohupovala.

Ať se tu v noci stalo cokoliv, tak to Applejack definitivně zlomilo. Výraz jejích očí byl totiž až do příchodu Cheerilee naprosto prázdný. Teprve až když dorazila její švestkově zbarvená kamarádka, tak se v nich slabě zablesklo.

„Vrátila se. Musíš to dokončit,“ řekla tiše. „Stejně jako tehdy.“

Cheerilee okamžitě pochopila, o čem mluví. Vždyť podobnou scénu již jednou zažila, i když si vždycky myslela, že to byl jen pouhý sen, který jí však až do teď stále naháněl hrůzu. Navíc se zdálo, že to co se tehdy před lety odehrálo, se nakonec přeci jen stalo doopravdy.

V tu chvíli jí na mysli vytanula ta slova, která patřila k tomu hroznému příběhu, jež kdysi vyprávěla svým kamarádkám, a která ho celý definitivně uzavírala.

Odkašlala si a z plných plic zarecitovala:

 

Ať zemřel onen, ať zemřel ten,

vše, co stalo se, byl pouhý sen.

 

Z hlubin Svobodného lesa se ozval strašlivý výkřik plný nenávisti a ihned poté se všechno rozplynulo do nicoty.

 

• • •

 

Apple Bloom se s trhnutím posadila a v uších ještě stále slyšela ten hrozivý výkřik.

Venku za oknem jejich klubovny svítilo, krásné ranní slunce a jeho paprsky rychle zaháněly všechny ty stíny, které stále ještě cítila ve svých myšlenkách.

„No fuj, to byl ale sen. Příště už raději nenechám Scootaloo vyprávět takový hrůzy. Pak se poník ani v klidu nevyspí,“ pomyslela si, podívala se na své zbylé dvě spící kamarádky a rozhodla se, že se jí vlastně ještě moc vstávat ani nechce a že se k nim ještě na chvilku ve spánku přidá.

 

Konec