Rozhodující volba

„Všem vám velice gratuluji k vašemu dnešnímu velkému dni,“ usmála se Cheerilee na své vzorně nastoupené a slavnostně oděné studenty. I jí samotné to v těch lehkých a světle zelených volně splývajících šatech doplněných drobounkým stříbrným náhrdelníkem a lehce nakadeřenou hřívou moc slušelo.

„Moc si vážím oněch chvil, které jsem s vámi strávila,“ pokračovala ta všemi oblíbená švestkově zbarvená učitelka. „A jsem opravdu velice ráda, že jste všichni do jednoho u dnešních závěrečných zkoušek skončili s tak skvělými výsledky.“

„My jsme zas nesmírně vděční, že nám se vším pomáhal někdo tak úžasný jako vy,“ ozvala se z davu svým kouzelně melodickým hlasem veliká a již téměř dospělá kobylka jednorožce s nádherně alabastrově bílou srstí zčásti zakrytou překrásnými temně fialkovými šaty, kterým se žádné jiné ani zdaleka rovnat nemohly.

„Děkuji, Sweetie Belle,“ uklonila se Cheerilee a ve vzpomínkách se na okamžik vrátila do dob, kdy byla tahle její žákyně jen malinkou a prakticky věčně zlobivou klisničkou. „Jsem opravdu pyšná na to, jak úžasní poníci z vás vyrostli, a věřím, že uděláte tam venku ve světě našemu Ponyvillu a naší škole to nejlepší jméno ze všech.“

„No jasně,“ vypískla nadšeně pegasí kobylka oblečená do jiskřivě duhových šatů a s trojicí malých sedmikrásek vpletených do své purpurové hřívy. „Celej svět nás bude znát!“

„O tom nepochybuji, Scootaloo,“ pronesla Cheerilee a v jejích tmavě zelených očích se jiskřily slzy smutku a dojetí, „Ale nyní, ač se mi to říká velice těžko, je čas se spolu definitivně rozloučit. Přeji vám tedy, ať na vás ve vašich životech čeká jen to nejlepší.“

„I my vám přejeme to samé,“ zatrylkovala opět Sweetie Belle, jež se v posledních letech stala zcela automaticky díky svému překrásně jasnému hlasu mluvčím celé té jejich třídy, a ostatní poníci se k ní brzy připojili svým bouřlivým potleskem, který neutichal celých několik neuvěřitelně dlouhých minut.

„Budete mi chybět,“ vzdychla nakonec Cheerilee tiše a s lehce sklopenou hlavou sledovala, jak se její milovaní žáci jeden po druhém vydávají ke svým rodinám, které už tu na ně netrpělivě a s očekáváním čekaly. Zvláštní, že býti učitelkou dokázalo někdy být až tak překvapivě bolestivé.

„Mě se ale jen tak nezbavíš,“ ozval se jí přímo za zády známý veselý hlas a vzápětí skončila ve vroucném milujícím objetí své úžasné Scootaloo, na níž byla tak neskutečně pyšná. „Každý volný víkend za tebou budu jezdit.“

„Ani nevíš, jak ráda to slyším,“ opětovala Cheerilee ten krásný nakažlivý úsměv a políbila svou nevlastní dcerku na tvář.

 

• • •

 

„Tak co, Sweetie Belle?“ zeptala se Scootaloo na večer, když všechno to pozdvižení kol jejich dnešních závěrečných zkoušek skončilo, jedné ze svých dvou nejlepších kamarádek. „Už víš, kam teď po škole půjdeš.“

„Samozřejmě,“ usmála se bílá kobylka s hrdě vztyčenou hlavou způsobně. „Rarity mi zaplatila pobyt na hudební konzervatoři až v samotném Canterlotu, takže teď pár let budu studovat tam. Chtěla bych se hlavně věnovat zpěvu, ať tomu svému Znaménku nedělám ostudu.“

„No tak to je super,“ zaradovala se oranžová Scootaloo až při tom vzrušeně zamávala křídly. „Já taky půjdu po prázdninách do Canterlotu. Rainbow Dash s Cheerilee mi tam domluvily zácvik u Wonderboltů, takže se tam budeme moct klidně po večerech pořád stýkat.“

„Jé, tak to jsem ráda,“ oddychla si Sweetie Belle, kterou pořád přeci jen představa pobytu v naprosto cizím městě a bez kamarádek trošičku děsila. „Alespoň někoho tam budu znát.“

„A co ty?“ otočily se vzápětí obě dvě na tu svou třetí kamarádku, která tam v těch svých lehounce narůžovělých šatech, jež měly podobu mladého rozkvetlého jabloňového kvítku, až doposud překvapivě mlčela a jen nervózně pohrabávala kopýtkem.

„No, já nějak ještě nevim,“ zabručela Apple Bloom nešťastně. „Nic pořádnýho sem zatim nenašla, takže asi zůstanu tady. A to bych tak hrozně chtěla bejt s váma.“

„To chce klid, AB,“ uklidňovala ji Scootaloo přátelsky zatímco ji Sweetie Belle konejšivě položila kopýtko kolem ramen. „Je teprv srdcavec, takže máš celý čtyři měsíce na rozmyšlení. Do tý doby se určitě něco najde.“

A jako by to naše milá Scootaloo svými slovy přivolala, už tu byla samotná princezna Twilight s přátelským úsměvem na rtech.

„Ráda vás zas vidím,“ přivítala je vřele. „A gratuluji k tak skvělému úspěchu.“

„Děkujeme, Pri… Twilight,“ vyhrkla Sweetie Belle.

„Vím, že to ode mne bylo krajně neslušné,“ pokračovala Twilight, „ale nemohla jsem nepřeslechnout váš rozhovor, když jsem za vámi přicházela, a tak bych tady pro Apple Bloom měla jistý návrh, o němž už nějaký ten týden přemýšlím.“

„Pro mě?“ zamrkala Apple Bloom nechápavě.

„Ano, pro tebe,“ sdělila jí Twilight lehce pobavená jejím překvapením. „Vaření lektvarů a jiná alchymie ti vždy šly na výbornou, a tak mě napadlo, jestli jsi náhodou neuvažovala nad přihláškou na Canterlotskou magickou univerzitu.“

„Cože? Já?“ kroutila Apple Bloom zmateně hlavou. „Vždyť je to škola jen pro jednorožce a já navíc magii ani trošičku nerozumím.“

„Ale kdepak. Tak tomu přeci vůbec není,“ pustila se Twilight do vysvětlování. „Je sice pravdou, že jednorožců je tam ze všech nejvíce, ale rozhodně bys nebyla první zemský poník, který tam kdy studoval. Popravdě vlastně ani mě nikdy moc ta příprava lektvarů zrovna moc nešla a proto si myslím, že někomu s tvým talentem, by se tam skutečně dařilo.“

„Opravdu?“ povytáhla Apple Bloom překvapeně své obočí.

„Jistě,“ usmála se opět Twilight. „Pokud by ti to tedy nevadilo, tak bych se tam za tebe přimluvila.“

„To by bylo… super!“ rozzářily se oči Apple Bloom radostí. „Takhle budeme všechny tři pořád spolu. Hned to musím povědět Applejack!“ vyhrkla ze sebe a zmizela jak pára nad hrncem.

„Myslím, že to asi mohu považovat za ano,“ mrkla Twilight přátelsky na zbylé dvě kobylky notně zmatené kobylky a pomalinku odklusala zase pryč.

 

• • •

 

„Takže ty bys chtěla studovat v Canterlotu?“ shrnula krátce zlatohřívá Applejack vše, co se právě od své mladší sestřičky dozvěděla, a náhle se tvářila až nečekaně vážně a přemýšlivě.

„Ano a Twilight mi s tím pomůže,“ přikyvovala Apple Bloom a jantarová očička jí zářila nadšením.

„Tak to je vod ní hezký,“ zamumlala si ta starší kobylka spíš pro sebe. „No, snad vám to vyjde.“

„Takže mi to dovolíš?“ ujišťovala se stále značně rozjařená Apple Bloom.

„No jasně, cukříku,“ přikývla Applejack, ale neznělo to kdovíjak přesvědčivě. „Nemůžu ti přece bránit ve tvejch snech.“

„Seš v pohodě?“ zarazila se ve svém nadšení Apple Bloom, když si konečně všimla, že všechno není až tak úplně v pořádku.

„Jo, jasně že sem,“ zamrkala ona oranžová kobylka svýma smaragdovýma očima a tvářila se při tom značně nejistě. Skoro by se mohlo zdát, že něco v sobě před svou mladší sestřičkou skrývá, ale než na to stačila Apple Bloom jakkoliv zareagovat už Applejack sváděla řeč na jinou stranu.

„Podívej, jak sou krásně bílé a šťastné,“ zasnila se náhle a ukázala kopýtkem na rozkvetlé jabloňové sady vůkol dokola. „Jak nevěsty před oltářem.“

Apple Bloom raději na tohle neříkala vůbec nic a nemohla se zbavit dojmu, že právě provedla něco opravdu hrozného. A radost z Twilightiny nabídky byla náhle ta tam.

 

• • •

 

„Musíš pochopit, co všechno pro Applejack znamenáš,“ řekl náhle Big Mac, když si mu Apple Bloom o několik dní později postěžovala. Popravdě ani tolik slov od svého staršího bratra nečekala, a tak tím byla v onen okamžik i celkem překvapená.

„Cože?“ zeptala se Apple Bloom nechápavě a stejně tak se i tvářila.

„Možná o tom ještě ani nevíš,“ vysvětloval Big Mac svým hlubokým poklidným hlasem, „ale když naši rodiče tehdy dávno zemřeli, tak se Applejack doslova zhroutila.“

„Tak o tom jsem už slyšela,“ zarazila ho Apple Bloom. „Rarity s Cheerilee jí tehdy hodně pomohly.“

„Ano, tak tomu opravdu bylo,“ přikývl Big Mac. „Ale není to tak úplně pravda. Tím, kdo jí doopravdy vrátil zpět, jsi byla právě ty.“

„Já?“ zamrkala Apple Bloom a upřela na svého bráchu tázavý pohled.

„Ano, ty,“ ujišťoval ji ten nyní už postarší mohutný hřebec. „To v tobě zas našla chuť k životu a rozhodla se, že se o tebe stůj co stůj postará. Nechtěla totiž, abys vyrůstala bez rodiny, a tak se rozhodla obětovat zbytek svého dětství, aby sis ho ty mohla užít místo ní.“

„T-to je hrozné,“ zděsila s Apple Bloom, jež se náhle cítila až nezvykle špinavá a provinilá. Nikdy by své starší sestřičce neublížila a teď měla pocit, že to nejspíš dělala celý svůj život.

„Já vím,“ souhlasil Big Mac. „A proto jí na tobě také tolik záleží a pořád se o tebe tak svědomitě stará. Nesmíš však dopustit, aby tyhle její pocity zamlžily tvá vlastní rozhodnutí. Je to tvůj život a dokonce i Applejack ti v něm přeje jen to nejlepší, i když jí to občas dost bolí.“

„Já… Děkuju ti, Macu,“ sklopila Apple Bloom hlavu. „Budu nad tím přemýšlet.“

 

• • •

 

Těch několik měsíců, které nakonec dovedly Apple Bloom až sem na Ponyvillské vlakové nádraží, kde s několika kufry čekala na právě přijíždějící vlak do Canterlotu, uběhlo až neobvykle rychle.

Poník by řekl, že za ten čas konečně nalezne odpovědi na věci, kterými se její srdíčko tolik trápilo, ale nakonec se ukázalo, že to bylo zcela marné. Místo toho tu teď stála s hlavou smutně svěšenou a cítila se hrozně.

Skoro se jí do toho Canterlotu spolu se Scootaloo a Sweetie Belle vlastně ani nechtělo, ale nehodlala jen tak promeškat tak úžasnou příležitost, která se jí tam nabízela. Bohužel to však znamenalo, že bude muset na nějakou dobu opustit svůj domov a hlavně Applejack, která už teď ten její odjezd snášela opravdu velice těžce. Vlastní s ní už prakticky ani nemluvila.

„Asi bys už měla jít,“ pobídla ji právě v tu chvíli ona výše zmíněná starší sestřička a vytrhla ji tak ze zamyšlení „Vlak už za chvilku pojede.“

„Měj se tu moc hezky,“ pokusila se Apple Bloom o co nejmilejší rozloučení, ale pořád se cítila tak příšerně, že se to snad ani skoro vydržet nedalo.

„Ty si to tam také užij,“ usmála se na ni Applejack a lehounce ji políbila. Pak už jen sledovala, jak její sestřička vklouzla nejbližšími dveřmi do vlaku, který krátce na to zahoukal a za doprovodu hlasitého syčení a hustého oblaku páry se dal pomalinku do pohybu.

„Bude mi chybět,“ vzdychla Applejack, když o notně dlouhou chvíli později konečně zmizel z dohledu, a otírala si kopýtkem slzičky, které se jí jak korálky kutálely po kožíšku ve tváři.

„Mě také,“ ozval se vzápětí důvěrně známý hlas, který by tu teď už nikdo rozhodně nečekal.

„Apple Bloom?!“ vytřeštila Applejack oči. „Tys tu zůstala?“

„No… já,“ zakoktala se mladá žluťoučká kobylka. „Vím, cos všechno pro mě v životě udělala, a tak jsem tě tu nechtěla nechat jen tak samotnou.

„Ach, Apple Bloom,“ usmála se Applejack krásně, i když měla oči pořád plné slz, a vrhla se své menší sestřičce kolem krku. „Seš to největší zlatíčko, jaký sem si, kdy mohla přát, ale vobčas jsi tak hrozně hloupoučká.“

„C-cože?“ zamrkala Apple Bloom překvapeně.

„Já tu přeci nikdy nebudu sama,“ řekla jí Applejack s očima jen několik centimetrů od těch jejích. „Mám tu úžasnou rodinu a skvělé přátele a i když tě mám opravdu hrozně moc ráda a nejraději bych tě nikam nepustila, tak rozhodně nechci, abys své životní sny zahazovala jen kvůli mě.“

„Ale já,“ zkusila říct Apple Bloom, ale byla z toho všeho najednou až příliš zmatená. „Myslela jsem, že chceš, abych tu zůstala.“

„Jasně, že chci,“ mrkla na ni ta úžasná starší sestřička, „ale těch pár let bez tebe tu taky vydržím. Navíc už dávno jsem pochopila, že to tvé vlastní rozhodnutí je pro tebe to nejlepší. A pokud se bojíš, že bych se na tebe zlobila, tak už nemusíš. Já budu stát vždy při tobě, ať uděláš cokoliv.“

„Ach, Applejack,“ vzdychla Apple Bloom a uslzenýma očima se zabořila do té nádherně zlatavé hřívy.

„No jo, všechno bude zas dobrý,“ uklidňovala ji Applejack něžným hlazením. „Jen budeme muset počkat na příští vlak, ať se tam tvé kamarádky bez tebe neztratí.“

„My bychom bez ní stejně nikam nejely,“ ozvalo se jim oběma za zády hlasem Sweetie Belle.

„No jasně,“ přidala se Scootaloo. „My tři můžeme jít do všeho vždycky jen společně.“

Apple Bloom jen tichounce vzlykla neschopná jakýchkoliv slov. Sama nemohla uvěřit tomu, jak skvělou rodinu a přátele jí osud s takovou štědrostí dopřával.

 

Konec