Crystal Eye

„Tak co, už?“ zeptal se postarší jednorožec, když se dveře snad už po tisíceré otevřely.

Byl mohutný, dobře stavěný a z jeho postoje vyzařovala nesmírná vznešenost a síla. Však se také nebylo čemu divit, vždyť to byla samotný král Křišťálového království. Jeho srst byla bílá jak z alabastru, zdobená Znaménkem ve tvaru malého krystalu ozdobeného korunou, a na svět hleděl temně modrýma přísnýma očima, kolem kterých se tu a tam objevily drobné vějířky vrásek.

Třeba jako teď, když místo odpovědi na jeho otázku se ozvalo pouze: „Horkou vodu!“ a jedna z přítomných služebných odklusala splnit svůj úkol.

Král si pro sebe něco zamručel a dál pokračoval v nervózním přecházení po pokoji.

Dveře se znovu otevřely a král na ně opět s nadějí pohlédl. Místo slov, která si však přál slyšet, se ozvalo jen: „Čisté ručníky!“ a další se služebných odklusala pryč, zatímco se ta první zrovna vracela.

Král to v tu chvíli vzdal a vyčerpaně se svalil na pohovku. Již dvacet let vládl království a velel v mnoha bitvách, ale takhle nervózní byl snad jen tehdy, když ho jako mladého venku chytili, jak krade jablka, a přivedli před jeho královského otce.

Ani si to neuvědomil a za chvilku již unaveně podřimoval.

 

• • •

 

Někdo s ním náhle jemně zatřásl.

„Ano?“ zeptal se rozespale.

„Vaše Veličenstvo,“ usmála se na něj jedna ze služebných, která se nad ním právě skláněla „právě se Vám narodil překrásný hřebeček.“

Král okamžitě vyskočil na všechny čtyři, celý rozradostněný onu služebnou objal a políbil ji na tvář. Služebná jen zrudla a nejraději by se někam propadla hanbou. Pak vklusal do královské ložnice.

Tam už na něj čekala jeho milovaná. Jeho královna. Ačkoliv měla právě po porodu, byla stále stejně nádherná a elegantní, jako vždy. Nebesky modrá srst se třpytila v paprscích slunce, které pronikalo okny a její jantarově žluté oči se na něj šťastně usmívaly. Byla krásná ne-li krásnější než kdy dřív a navíc vypadala tak neuvěřitelně pyšně a spokojeně.

„Podívej, Drahý,“ pozvedla hrdě malý uzlíček, ze kterého vykukovaly jen dvě malá očka v barvě modrého křišťálu a malinký bílý roh jednorožce. „Máme syna.“

„Je překrásný,“ usmál se na ni král a něžně ji políbil na rty. „A ty oči. Ty má určitě po babičce. Jak mu budeme říkat?“

„Víš, v těch jeho očích je něco zvláštního. Myslím, že bychom mu měli dát jméno podle nich. Co třeba Crystal Eye?“ řekla královna zamyšleně.

 

Crystal Eye

Ilustrovala Midnight Shadow

 

„To je nádherné jméno,“ souhlasil na ní král. „Od nynějška má tedy naše království nového prince. Bude nosit jméno Crystal Eye. Ať ho tedy nosí hrdě a se ctí.“ Pak svého syna jemně sevřel v náručí a láskyplně si ho prohlížel.

„Ehm,“ odkašlal si královský lékař. „Velice nerad Vás ruším, Vaše Veličenstvo, ale Vaše Paní potřebuje teď chvilku klid. Porod byl celkem náročný, a i když nakonec vše proběhlo v pořádku, je Vaše Paní velmi vyčerpaná.“

„To je v pořádku,“ odpověděl mu král a pak se vrátil pohledem ke své družce.

„Nechám tě teď tedy i s hříbátkem odpočívat,“ řekl a s láskou jí hleděl do očí. „Já zatím půjdu a rozhlásím tu skvělou novinu celému království.“

Opustil tedy ložnici a zamířil k balkonu, pod kterým, jak už věděl, s nadšením čekalo mnoho jeho poddaných na chvíli, kdy bude vydáno oficiální prohlášení. Teprve pak budou moci propuknout oslavy, na které už všichni dlouho netrpělivě čekali.

Ještě tam ani nedošel, když ho zastavil známý hlas.

„Vaše Veličenstvo, dovolte mi, abych byl první, kdo Vám pogratuluje k Vašemu novorozenému synovi,“ oslovil ho uhlazeným hlasem menší, ale velice upravený olivově zbarvený jednorožec s bílou hřívou a černýma očima. Hlavou mu táhly, ale zcela jiné myšlenky.

Ať se ty i ta tvá děvka smažíte na věky v pekle.

„Ach, to jste Vy Správče,“ zarazil se král a otočil se k němu. „To je od Vás velice milé, že jste si při všech Vašich povinnostech vzpomněl. Děkuji.“

„Není zač, Vaše Veličenstvo, koneckonců je to má práce,“ pokračoval dál svým klidným a vyrovnaným tónem Správce. „Ale nebudu Vás již déle zdržovat, vidím, že se chystáte pronést prohlášení před davem. Věřím, že Vaši poddaní budou tou skvělou zprávou velice potěšeni.“

A že se při tom zalkneš a chcípneš.

Pak se každý z nich vydal svou cestou.

Před vstupem na balkón už na něj čekalo jedno z pážat a na rudé sametové podložce v jeho kopýtkách odpočívala královská koruna.

Jedna z legend pravila, že koruna je vybroušena z jediného velikého kusu průzračně čistého křišťálu. Sám král nevěděl, co je na těch zvěstech pravdy, ale pokaždé, když ji spatřil, ho očarovala svou nadpřirozenou krásou. Sluneční paprsky se v jejích záhybech lámaly a tvořily tak tisíce drobounkých duhových odlesků.

Král si ji nasadil, trochu se ještě před zrcadlem poupravil a pak vyšel pomalým a sebejistým krokem na balkón.

Dole před palácem už čekalo tisíce a tisíce poníků. Někteří nadšeně křičeli, jiní zuřivě mávali praporky a jiní zase zpívali různé oslavné písně. Když se ale na balkonu objevil náhle jejich král, všichni do jednoho okamžitě ztichli a s napětím vyčkávali.

„Mí drazí poddaní,“ začal král jasným a zvučným hlasem, který dolétl i do těch nejvzdálenějších řad. „Je mou velikou ctí a potěšení vám všem teď oznámit, že se našemu království právě narodil nový princ. Ponese jméno Crystal Eye a věřím, že bude království sloužit stejně věrně, jako kterýkoliv z vás.“

Těmito slovy sklidil bouřlivý potlesk, a tak chvilku vyčkával, než utichne.

„Dávám tedy na vědomí, že oslavy na počest narození našeho nového prince mohou být oficiálně zahájeny!“ dokončil král s úsměvem na rtech.

Krátce na to k nebi vylétly první rakety a rozprskly se do nádherných barevných obrazců. Oslavy propukly v plné síle a než zase skončily, uplynulo několik dlouhých dní.

 

Pokračování