Překvapivé odhalení

Děkuji madA12345 za pomoc s výběrem toho správného encyklopedického termínu.

 

„Tak co máš tak hrozně důležitýho, žes mě kvuli tomu musela vyhnat vod pečení?“ zeptala se farmářka Applejack poněkud zamračeně a se špetkou výčitek ve svém jindy tak klidném hlase. „Apple Bloom je tam teď na to ouplně sama a já nevim, jestli to všecko zvládne.“

„Ano, Twilight. Applejack má pravdu,“ přidala se Rarity a i nadále si upravovala kopýtkem svou naprosto dokonale načesanou indigově zbarvenou hřívu. Nejspíš měla pocit, že se tím spěchem sem za Twilight poněkud rozcuchala. „Dnes večer nás čeká veliký ples a ještě toho musíme všechny tolik stihnout. Mě třeba ještě zbývá dokončit pár objednaných šatů a pak bych ráda trošičku dohlédla na výzdobu toho našeho náměstíčka.“

„Klid, holky,“ uklidňovala je naše purpurová princezna. „Bude to jen chvilka a slibuji, že vám pak všem se vším moc ráda pomohu. Uvidíte, že s tímto mým novým vynálezem nám půjde všechna práce hezky od kopýtka,“ dodala a vystavila na obdiv ty své podivné hodinky, které se i nadále houpaly na jejím krku.

„Jůůů,“ zajásala Pinkie a naklonila se k Twilight tak zeširoka, že by se při tom každý jiný poník musel okamžitě svalit na zem, ale takovými věcmi se tahle růžová a věčně rozverná kobylka nikdy netrápila.

„Doufám, že to bude něco hustýho,“ ozvala se Rainbow Dash. „Slíbila sem prckovi… tedy Scootaloo, že budem dneska oblohu čistit spolu, a já bych…“

„Nebojte se,“ zarazila ji Twilight. „Slibuji, že něco takového ani jedna z vás ještě nikdy neviděla.“

„A n-nebude to nebezpečné?“ pípla tichounce Fluttershy ukrytá z větší části za tělem Applejack, které to však ani v nejmenším nevadilo. Ba naopak byla ráda, že ji má na blízku.

„Klid, Fluttershy,“ usmála se Twilight vlídně na svou kamarádku. „Už jsem to zkoušela a přísahám, že žádné z vás nehrozí vůbec žádné nebezpečí.“

„No dobrá,“ přikývla Applejack, ale v očích jí i nadále plála drobná zelená jiskřička podezření. Magii sice nerozuměla ani za mák, ale moc dobře věděla, jak nebezpečná může být. A navíc nebyla hloupá, a tak poznala, že její kamarádka přeci jen něco skrývá.

„Tak jdeme na to,“ zazubila se Twilight nadšeně jak malé hříbátko před cukrárnou a zamířila si to ke svému stolku, kde už ležela nachystaná jedna z knížek.

„Vidíte tento svazek?“ zeptala se svých kamarádek, a když všechny přikývly, pokračovala: „Je to poslední vydání veliké Equestrijské encyklopedie, kterou mi sem Derpy doručila teprve včera na večer, takže jsem dosud neměla čas si ji přečíst. Proto si myslím, že nejlepší bude, když vám to ukážu na ní.“

„A co?“ zeptala se Pinkie netrpělivě a byla z toho čekání už tak napnutá, že vlastně už stála jen na pouhých dvou kopýtkách.

„Tak se koukej,“ usmála se Twilight, když vzala ty své zvláštní hodinky do kopýtek a pak s tichounkým cvaknutím zmákla maličké tlačítko ukryté na jejich boku.

„Pěkné, že?“ pronesla jen o setinku vteřinu později, když je zas pustila.

„He?“ pronesla Applejack poněkud nechápavě. Zdálo se totiž, že tu právě někomu přeskočilo a Pinkie to rozhodně nebyla.

„No, nechci ti kazit radost, Twilight,“ vložila se do toho Rainbow Dash, „ale nějak si nejsem jistá tím, že by to zrovna fungovalo.“

„Myslíš?“ mrkla na ni Twilight vyzývavě. „Tak si tu knížku vezmi a z něčeho mě vyzkoušej.“

„No tak dobrá,“ pokrčila Rainbow Dash rameny, popadla onu nabízenou knížku a nalistovala v ní jednu úplně náhodnou stánku, kde si vybrala ten úplně první termín, který jí padl do oka.

„Co je to v astronomii apsida?“ zeptala se.

Twilight se pobaveně usmála a pak bez jediného zaváhání odříkala celý text naprosto bez chybičky.

„Apsida je bod dráhy kosmického tělesa, v němž se nachází buď nejblíže, nebo nejdále od ohniska dráhy, který představuje centrální těleso soustavy, přesněji hmotný střed popisované soustavy kosmických těles“ zněla její slova.

„Páni,“ poskočila Pinkie Pie samým nadšením až skoro ke stropu zatímco zbytek ji jen nechápavě sledoval. „To bylo super.“

„Ty to snad chápeš?“ zeptala se jí Applejack podezřívavě.

„Ne,“ zavrtěla Pinkie Pie nevině hlavou. „Ale to slovo, které Rainbow vybrala, bylo úžasňácký.“

„Aha,“ poškrábala se Applejack po hlavě a pak se otočila zpátky na Twilight. „Myslim, že asi budu mluvit za všechny, když řeknu, že ani za mák nerozumim tomu cos, nám tu právě předvedla. Nemluvě vo tom, cos právě řekla.“

„Hmm,“ zamyslela se princezna Twilight. „Možná to s tou knížkou nebyl zrovna dobrý nápad, ale stejně jsem si ji ráda přečetla.“

„Tak prr, holka,“ zarazila ji Applejack. „Neřeklas nám právě, žes ji ještě nikdá neviděla?“

„Tak přeci jen to začínáš chápat,“ usmála se na ni Twilight tajemně. „Možná ale bude lepší, když předvedu ještě jednu ukázku,“ dodala vzápětí a zamyšleně se rozhlédla po své knihovně a kamarádkách. Nakonec její oči spočinuly na Rainbow Dash.

„Co kdybychom si spolu trošku zazávodily?“ navrhla jí.

„No jasně!“ zazubila se ona duhová pegasí kobylka bez zaváhání nadšeně. „Ale je ti jasný, že to prohraješ na celý čáře?“

„To teprve ještě uvidíme,“ poškádlila ji Twilight.

„Nemyslíš, že si nějak moc věříš?!“ blýskla po ní Rainbow Dash vyzývavě svýma fialkovýma očima. „A jak ten závod vlastně bude probíhat?“ zeptala se posléze.

„Nebude to nic složitého,“ pousmála se Twilight a pomalinku si to zamířila ke své soupeřce. „Prostě jen zaletíme do sadů k Applejack pro jedno jablíčko a tak, která z nás dvou to stihne dřív, tak samozřejmě zvítězí.“

„Skvěle“ zaradovala se Rainbow Dash a s lehkým zakřupáním si opatrně protáhla své nohy a křídla. „Můžeme klidně začít hned teď.“

„Výborně,“ pronesla Twilight a otočila se na Pinkie Pie, která jim byla nejblíž. „Mohla bys nám to, prosím, odpočítat?“ zeptala se jí.

„No jasně!“ vypískla ona růžová kobylka radostí.

„Tak můžeš začít,“ pobídla ji Rainbow Dash netrpělivě a spolu s Twilight se bok po boku postavily k otevřeným dveřím vedoucím ven z knihovny. Jenže na rozdíl od Rainbow Dash, která tam stála napnutá jak struna s křídly připravenými k okamžitému vzlétnutí, tam Twilight jen tak posedávala, jakoby se vůbec nic nedělo a kopýtkem si pohrávala s těmi svými hodinkami.

„Dneska to máš v kapse,“ pomyslela si Rainbow Dash sama pro sebe, ale více se už raději nerozptylovala, neboť se právě Pinkie pustila do počítání.

„Tři! Dva! Jedna!“ odříkávala s až neuvěřitelným nadšením. „Teď!“ zvolala na závěr a Rainbow Dash vyrazila bleskově vpřed. Jen rozmazaná duha tam po ní zůstala.

Ještě ale ani pořádně nevzlétla a už se jí za zády ozvalo nadšené: „Hotovo!“, na což Rainbow Dash zareagovala tak prudkým zabrzděním, že bylo až skoro s podivem, když se kolem ní nezajiskřilo.

„Cože?!“ zvolala nechápavě, zatímco se otáčela zpátky směrem k Twilight, která v jednom ze svých kopýtek držela překrásně červené jablíčko. „Jak? Vždyť já jsem přeci ta nejrychlejší,“ povzdechla si smutně a snesla se pomalinku zpátky na zem.

„A pořád jsi,“ uklidňovala ji Twilight. „To jen díky tomuhle svému vynálezu jsem tě mohla překonat,“ řekla a ukázala opět na ty své hodinky.

„Víte, sice to tak vypadá, ale žádné obyčejné hodinky to rozhodně nejsou,“ pustila se konečně do vysvětlování, v čemž jí jako obvykle pomáhal její nikdy neutuchající zápal pro sdělování informací. „Říkám tomu Chronom a je to přístroj, který dokáže pro svého nositele až na celých dvanáct hodin zastavit všechen okolní čas.“

„Tak na tohle byla všechna ta zvláštní ozubená kolečka,“ ozvala se Rarity. „Už jsme si se Sweetie Belle říkaly, k čemu je vůbec potřebuješ.“

„Ano máš pravdu,“ usmála se na ni Twilight. „A ještě jednou bych ti za tu tvou práci moc ráda poděkovala. Bez tebe bych to nikdy nedokázala.“

„Ale to přeci nemuselo být, drahoušku,“ začervenala se Rarity rozpaky. „Jsme přeci kamarádky.“

„Takže když zmáčkneš to divný tlačítko, tak máš celejch dvanáct hodin k dobru a nic jinýho se za tu dobu nezmění?“ vložila se do řeči i Applejack, která v tom už konečně začínala mít trochu jasno.

„Ano, máš úplnou pravdu,“ otočila se k ní Twilight s pochvalou.

„Tak doufám, že víš, co děláš,“ pokračovala Applejack. „Dvakrát bezpečný se mi to zrovna nezdá“.

„Cože?“ zhrozila se Pinkie Pie. „Vždyť je to úžasný. Víte kolik oslav, koláčků a dortů bych s tímhle dokázala připravit. A jak moc…“

„Obzvlášť, když to dáš jí,“ doplnila Applejack lehce kousavě a lehce tak zchladila to růžové nadšení.

„Neboj,“ uklidňovala ji Twilight. „Zatím se je nechystám dát nikomu jinému. Stejně ke svému běhu potřebují celkem dost magie, takže by je nikdo z vás nejspíš ani nemohl použít.“

„Ach jó,“ vzdychla Pinkie zklamaně. „A nemohla bych to alespoň někdy zkusit s tebou?“ zeptala se špetkou naděje ve svém posmutnělém hlase.

„Moc ráda, Pinkie,“ usmála se na ni ona milá princezna přátelsky. „Hned co je pořádně vyzkouším.“

„Paráda!“ zajásala Pinkie Pie a začala radostně poskakovat sem a tam. „Už se těším! Určitě to bude legrace!“ volala zvesela, dokud se náhle přímo vprostřed výskoku nezarazila.

„Moje košíčky!“ zajíkla hrůzou, když si vzpomněla na tu planoucí pec, kterou zanechala v pekárně bez dozoru, a zmizela v obláčku narůžovělého kouře kdesi venku.

„No, máš to moc pěkný,“ ozvala se opět Applejack. „Ale myslim, že už taky budu muset běžet, abych to všecko stihla.“

„Neboj se Applejack,“ ujišťovala ji Twilight. „Určitě se za tebou stavím a pomůžu ti. Koneckonců mám času, kolik jen budu chtít.“

„To by bylo fajn,“ usmála se ta naše oranžová farmářka a se slovy: „Tak se tu mějte,“ odklusala zpátky na svou milovanou farmu za městem.

Sotva však zmizela za zatáčkou, objevila se na scéně jiná jen o trošičku tmavěji zbarvená kobylka. Tedy vlastně ještě klisnička.

„Máš už na mě čas, Rainbow?“ zeptala se Scootaloo trošičku nervózně, když zjistila, kolik dospělých kobylek se na ni dívá. Její vlastní pohled však i nadále patřil pouze té nejskvělejší z nich.

„Jasně, prcku. Už letim,“ ozvala se oslovená, popadla bez meškání tu malou věrnou klisničku do náruče a zmizela s ní jako střela kdesi v oblacích.

„J-já už asi také půjdu,“ pípla na to Fluttershy. „Tedy pokud ti to nevadí,“ dodala nejistě. „Mí ptáčci budou mít večer představení, tak musíme ještě trošičku trénovat.“

„To je v pořádku, Fluttershy,“ ujišťovala ji Twilight. „Jen za nimi běž. Určitě se dnes ještě uvidíme.“

„Asi jsi teď trošku zklamaná, že skoro žádná z nás nemá z toho tvého vynálezu zrovna velikou radost, co?“ ozvala se Rarity, na kterou Twilight už málem zapomněla, když tu zůstala jako poslední.

„No, tak trochu,“ přiznala princezna a sklopila svou hlavou posmutněle k zemi.

„A divíš se jim, když sis na tu ukázku vybrala zrovna takovýto čas, kdy všechny mají plná kopýtka práce?“

„Ani ne,“ odpověděla Twilight. „Ale když já jsem tím byla tak hrozně nadšená a chtěla jsem se pochlubit.“

„Já vím Twilight,“ usmála se Rarity vlídně a položila své kamarádce kolem ramen jedno konejšivé kopýtko. „Tak co kdybychom to spolu u mě v butiku pořádně vyzkoušely? Ještě toho musím spoustu udělat a bojím se, že ani ve dvou bych to nezvládla v čas.“

„To by bylo moc hezké,“ usmála se na ni Twilight už opět spokojeně. „Pomohu ti moc ráda.“

A tak obě dvě bok po boku opustily Twilightinu knihovnu a spolu se Spikem, který trval na tom, že je bude stůj, co stůj doprovázet si to zamířily k Raritině domovu, kde, jak se Twilight těšila, konečně ukáže, že ten její vynález přeci jen stojí za všechnu tu námahu, kterou do něj vložila.

Jen z nějakého důvodu ji cosi pořád našeptávalo, že to není poprvé, ale ona tomu hlásku stejně téměř nenaslouchala. Vždyť taky, co by se mohlo stát, že?

 

Pokračování příště