Temnota

Byl to spíš zvláštní pocit, než cokoliv jiného, co vstoupilo do jejích snů a přetrhlo jejich niť.

Byla temná hluboká noc. Měsíc se schovával kdesi za mraky, a tak nebylo vidět ani na krok.

Nemocnice byla až nezvykle tichá. Jediné co Golden Flower slyšela, byl tlukot vlastního srdce. To rozhodně nebylo normální.

Okamžitě zapátrala ve skupinovém vědomí po některém z jejích strážců, ale nikdo se neozval. Daleko podivnější ale bylo, že necítila ani jejich přítomnost.

Musela se tedy spolehnout jen sama na sebe.

Opatrně vstala z postele a zamířila ke dveřím na chodbu. Pomalinku je otevřela, to aby nevydaly ani hlásku, a vyšla ven.

Překvapilo ji, jak hluboká panuje na chodbě tma. Zvláštní bylo, že viděla obrysy zářících lamp, ale jejich světlo se už nikam nešířilo. Něco nepřirozeného pohlcovalo všechny světelné paprsky v okolí.

Chvilku váhala, zdali nepoužít svou magii a pokusit se vytvořit světlo kouzlem, ale nakonec se rozhodla raději zůstat skrytá pod pláštěm tmy. Alespoň tak získá moment překvapení, bylo-li by ho třeba. Navíc cestu k Shining Armorovu pokoji již důvěrně znala a věděla, že tam bez problému trefí i po slepu.

Opatrně našlapovala a krok za krokem se blížila ke dveřím sousedního pokoje. Srdce jí divoce bušilo a tepající krev rozehrála v jejích uších bojovou píseň.

Pak náhle po něčem uklouzla a málem spadla na zem. V čerstvě zhojené zlomenině jí divoce zaškubalo.

A pak to ucítila. Ve vzduchu se vznášel jasně zřetelný nasládlý pach. Pach krve. Opatrně ucouvla a instinktivně seslala kouzlo, které rozzářilo její roh jasným světlem.

Kouzlo k jejímu údivu zafungovalo, a i když nezářilo jako obvykle, tak se chodba okamžitě rozjasnila.

Před ní na podlaze ležel v kaluži krve jeden z královských stráží a hned vedle něj jeden z jejích měňavců. Instinktivně ho poznala, i když měl stále na sobě svou falešnou podobu, ale již teď bylo zřejmé, že teď když je po smrti, se tato podoba pozvolna vytrácí. Nebude trvat dlouho a vrátí se mu jeho původní vzhled.

Teď ale nebyl čas se tím zdržovat. Shining Armor a nejspíš i ona byli ve velkém nebezpečí a nejlepší bude, když se mu postaví společně.

Zhasla své světlo a vyrazila ke dveřím. Zkusila je otevřít, ale z druhé strany tomu něco bránilo.

Golden Flower se otočila a mocně vykopla zadníma nohama. Dveře hrozivě zapraskaly, utrhly se z pantů a zmizely kdesi v místnosti.

Neváhala ani chvilku a vběhla dovnitř.

První čeho si všimla, byl Shining Armor přitisknutý ke stěně. Kolem něj se třpytil jeden z jeho obraných štítů, na který zuřivě dorážela a ovíjela se kolem něj podivná chapadla stvořená jen ze stínů a temnoty.

„Golden Flower, pozor!“ zakřičel Shining Armor, který zaznamenal její příchod.

Golden Flower se instinktivně přitiskla k zemi a nad hlavou jí v tu chvíli prolétlo něco nepředstavitelně temného. Šla z toho taková hrůza a chlad až se jí zježily všechny chlupy na zádech. K zemi se sneslo několik pramenů její hřívy. Nyní naprosto bílých a bez života.

Okamžitě se otočila směrem, odkud to podivné kouzlo přiletělo a v růžové záři Shining Armorova magického štítu spatřila stát druhého jednorožce. Tenhle byl celý černý s šedou hřívou. Okamžitě ho poznala. Byl to ten samý, který ji málem shodil, když nastupovala do vzducholodi a okamžitě jí bylo jasné, že za tu nehodu je zodpovědný on.

Černý jednorožec se na ni zlostně podíval a z výrazu jeho očí ji zamrazilo v zátylku.

„Á, ty musíš být Golden Flower,“ promluvil hlubokým hlasem. „Rád tě poznávám.“

Golden Flower se namísto odpovědi jen bojovně přikrčila s rohem připraveným k útoku.

„Ale, ale,“ začal černý jednorožec. „Přeci nebude až tak zle. Jsme si jistý, že mi to malé nedorozumění při tvém příchodu odpustíš a vrátíš se zpátky do svého pokoje. Čeká nás tu s Shining Armorem nějaká velmi ošklivá práce, a já bych byl velmi nerad, kdyby ta tvá hezká tvářička přišla k úhoně.“

„Ne!“ pronesla Golden Flower pevným hlasem a zdálo se, že i samotné stíny pod jeho vlivem od ní o krok ustoupily.

„Ty malá děvko! Už podruhé se mi pleteš do cesty. Chtěl jsem to provést nepozorovaně, ale ty mi zase musíš překážet, co? Stejně jako na vzducholodi,“ procedil jednorožec mezi zuby a začal kouzlit.

Jeho roh se namísto záře pro jednorožce typické zahalil do neprostupné temnoty a světlo v místnosti začalo rychle pohasínat.

Temnota se stahovala kolem Golden Flower a ona cítila, jak se po ní natahuje ve snaze ji zadusit.

Ve stejnou chvíli ucítila, jak na její mysl zaútočilo nepřátelské vědomí, které ji chtělo ochromit. S tím si ale lehce poradila.

Nechala společně vědomí ať kolem její mysli vystaví neprostupnou zeď a sama se věnovala obraně před kouzlem.

Znovu sebrala své síly a nechala svůj roh rozzářit tím nejjasnějším světlem. Zprvu narazila na tvrdý odpor, ale zakrátko ho přemohla a místnost se zalila oslepující září. Temnota kolem ní bolestivě ucukla a skryla se v nejzazších koutech místnosti.

V tu samou chvíli i Golden Flower podnikla svůj útok. Využila energie, kterou již ve svém rohu koncentrovala předchozím kouzlem a vyslala na nepřítele zářivý paprsek energie. Ve stejný okamžik se i ona pokusila zaútočit na jednorožcovu mysl.

K jejímu údivu však oba útoky naprosto selhaly. Kolem jednorožce pouze zavířily prameny temnoty a neškodně pohltily její kouzlo. A podobně tak tomu bylo i v jeho mysli. Sice se jí podařilo do ní snadno proniknout, ale jediné co spatřila, byla nekonečná vířící temnota a měla co dělat, aby se z toho strašného místa dostala zpátky v pořádku.

I když sice neuspěla, zdálo se, že nepřítele ukázkou svých schopností alespoň překvapila.

„Co jsi ksakru zač?“ řekl černý jednorožec hlasem plným nenávisti. „Ještě žádný jednorožec mi takhle silně nevzdoroval. Za tohle zaplatíš a budeš ještě prosit, abych se nad tebou smiloval.“

A s těmito slovy znovu zaútočil.

Shining Armor byl stále uzavřen do svého obraného štítu, což sice znamenalo, že je zatím v relativním bezpečí, ale zároveň nemohl nijak zasáhnout do probíhajícího souboje. Nejprve se ale musel zbavit těch dotírajících chapadel.

Jednorožcův roh se znovu zahalil temnotou a ve vzduchu kolem něj se náhle objevila desítka podivných černých čepelí. Zdálo, že jsou to spíš drobné trhliny v prostoru na nějaké nepředstavitelně temné místo, než aby se jednalo o fyzická ostří.

Chvilku se jen tak neškodně vznášely ve vzduchu a pak prudce jedna po druhé vystřelily vpřed.

Ve stejnou chvíli se náhle Golden Flower rozplynula a místo ní se na místě, kde až dosud stála, objevilo pět jejích kopií a každá z nich zamířila jiným směrem.

Jednorožec vysílal rozzuřeně další a další ostří dokud se mu nepodařilo iluze jednu po druhé zničit.

V tom okamžiku se přímo za jeho zády objevila skutečná Golden Flower a veškerou svou silou vykopla zadníma nohama.

Opět zavířila temnota, aby útok zablokovala, ale ne dostatečně rychle. Golden Flower cítila, jak se její nohy kousek po kousku noří do něčeho strašlivě chladného, až konečně s hlasitým plesknutím narazily do jednorožcova boku.

Jednorožec se bolestivě zapotácel a na jeho zadku vykvetly dva hluboké krvavé šrámy.

Ani pro Golden Flower to však v tu chvíli nevypadalo dobře. Její manévr se sice vydařil, ale jeho následky pro ni byly téměř katastrofální. Nohy ji strašlivě brněly a vystřelovaly z nich vzhůru po páteři až do hlavy mrazivé vlny bolesti.

Golden Flower klopýtla a upadla. Nad sebou spatřila černého jednorožce, jenž se z jejího útoku stihl vzpamatovat dřív.

Se zlověstným výrazem se nad ní postavil a vyslal na ní jedno ze svých černých ostří.

Vylekaná a téměř paralyzovaná Golden Flower tak akorát zavřít oči.

Ozvalo se tiché zazvonění.

Když oči zase znovu otevřela, spatřila přímo před sebou malý narůžovělý magický štít.

Shining Armor využil chvilkové nepozornosti nepřátelského jednorožce, zbavil se temných chapadel a zapojil se do boje.

Golden Flower se mezitím zotavila ze svého ochromení a společně se bok po boku postavili nepříteli.

Společnými silami nad ním získali převahu. Jejich rohy divoce žhnuly, jak nepřítele zasypávali sprškami kouzel. Černý jednorožec se ale každému jejich útoku dokázal ubránit. Občas se dokonce pokusil přejít do protiútoku, ale Shining Armor si se svou obranou magií dokázal s jeho kouzly snadno poradit.

Přesto nepřítel krůček po krůčku pomalu ustupoval, až se zády dotkl zdi, která se divoce otřásala pod náporem mocných kouzel.

„Dobrá, tohle kolo jste vyhráli,“ procedil jednorožec mezi zuby a ukončil souboj. „Ale vážně si myslíte, že jsem sem přišel takhle nepřipraven?“

Natáhl se svou magií do malé brašny pověšené u boku a vytáhl z ní malou křišťálovou nádobku. Uvnitř se v slabé záři magie vznášela malá jen několik centimetrů veliká černá kulička.

„Jistě vám dvěma nemusím připomínat, co se stalo na palubě Jitřenky. Tahle malá věcička, kterou právě držím ve svých kopytech, tam byla tehdy na palubě s vámi a jistě velmi dobře víte, jak to tehdy skončilo. Ta kulička uvnitř je vytvořena z velmi nestálého materiálu a stačí sebemenší poškození nádobky, která ji chrání, a do minuty vymaže své blízké okolí ze světa. A teď chytejte!“ řekl zlomyslným tónem a hodil lahvičkou o zem.

V tu chvíli se odehrála sousta věcí naráz.

Shining Armor zoufale zakřičel něco nesrozumitelného a vrhl se nehledě na obranu po padající nádobce, v zoufalé snaze ji zachytit magií nebo alespoň kopýtky.

Černý jednorožec však přesně takovou reakci očekával a, s pomocí magie se přemístil přímo za jeho nechráněná záda a vrhl po něm tři ze svých smrtících temných čepelí.

Srdce Golden Flower se v tu chvíli málem v naprosté hrůze zastavilo. Prudce se odrazila a skočila jim přímo do dráhy.

První i druhou z čepelí srazila svou telekinezí do stran, ale na tu třetí jí už nezbyl žádný čas. S tichým zadrnčením se jí zabodla hluboko do hrudi.

Okamžitě ji zaplavila nepředstavitelná bolest a chlad. Zapotácela se a cítila, jak to zlé kouzlo z jejího těla pomalu vysává všechnu životní energii.

„Ksakru,“ zaklel černý jednorožec a už se chystal raněnou Golden Flower napadnout, ale pak se podíval za její záda a ďábelsky se usmál. „No, myslím, že vás dva tu přeci jen nechám nakonec o samotě. Sbohem.“ Znovu kolem černého jednorožce zavířila temnota a zmizel nadobro pryč.

Golden Flower se otočila a spatřila Shining Armora ležícího na zemi. Přední kopýtka měl natažená co nejvíce dopředu a v nich v hromádce drobných střípků ležela malá černá kulička. Ve tváři měl zoufalý výraz a tiše si pro sebe mumlal: „Ne, to ne. To nemůže být pravda. Znovu už ne.“

„Rychle, Shining Armore, musíme něco udělat, než bude pozdě,“ pobídla ho a cítila jak ji po hrudi a po noze stéká něco vlhkého. Bylo jí jasné, že je to její krev, ale v nastalé situaci si odmítala své zranění prohlédnout. Musí ještě vydržet a zůstat silná, dokud nebudou všichni v bezpečí.

Shining Armor se na ní smutně podíval a pravil: „Nevím co. Teleportovat ji tak daleko, aby nikoho neohrozila, nedokážu a jiná možnost mě v tuhle chvíli nenapadá. Snad jen kdyby jeden z nás měl křídla a uměl létat, ale bohužel ani jeden z nás není pegasem.“

Golden Flower se podívala na Shining Armora a pak na malou kuličku ležící v jeho kopýtkách. Všimla si, že už začíná ztrácet svou černou barvu a začíná rudnout. A v tu chvíli pochopila, že je jediná, kdo může všechny zachránit.

Znovu se podívala Shining Armorovi do očí a řekla jen jediné slovo: „Promiň,“ Pak se proměnila.

Nohy a tělo se jí protáhly do délky. Hříva změnila barvu ze zlaté na lehce namodralou. Zelená srst zmizela a nahradila ji dokonale černá holá kůže. Kolem hrudníku jí vyrostl chitinový krunýř, ze zad vyrašila dvě dlouhá průhledná blanitá křídla a roh na čele se prodloužil a pokřivil. Barva jejích očí zůstala stále stejně zelená, jen zorničky se více protáhly do výšky, čímž její tvář získala výraz predátora.

„Je mi to líto,“ řekla královna Chrysalis tiše směrem k Shining Armorovi a sklopila hlavu, aby již nemusela sledovat šokovaný výraz v Shining Armorově tváři. Rvalo jí to srdce.

Uchopila telekinezí černou kuličku, rozeběhla se k oknu a skočila. Okno se pod váhou jejího těla s hlasitým lomozem roztříštilo a Chrysalis vylétla ven. Okamžitě roztáhla křídla a ze všech sil se snažila vystoupat co nejvýše.

Cítila ve tváři chladivý vítr a vysoko nad ní zpoza mraků vykoukly první hvězdy.

Připadalo jí, že stoupá nesmírně pomalu, jako by ji snad tížil nějaký kámen. Byla jí hrozná zima a z rány na hrudníku jí do celého těla vystřelovala bodavá bolest. Krev jí stékala po kůži a kapala dolů na město, které se snažila za každou cenu zachránit.

Kulička v jejím magickém sevření se začínala prudce ohřívat. I když ji držela několik metrů od sebe, cítila ten strašlivý žár, který z ní sálal. Věděla, že je ještě příliš blízko městu a že její čas už téměř vypršel. Navíc byla už zcela na konci svých sil. A tak naposledy máchla křídly, sebrala všechnu zbylou energii a prudce vyhodila kuličku co nejvýše do vzduchu. Pak začala odevzdaně padat, vyčerpaná natolik, že již nebyla schopná jediného pohybu.

Kulička stoupala stále výš a výš, až se náhle proměnila v malý zářivý bod daleko jasnější než samotné Slunce a krátce na to explodovala.

Královna Chrysalis nestihla ani nijak zareagovat a výbuch ji zcela pohltil. Zvláštní bylo, že necítila žádnou bolest ani žár. Jediné co viděla, bylo jasné světlo, které ji připravilo o vědomí a odneslo kamsi pryč.

 

Pokračování