Sny a vzpomínky

Kdesi v hlubinách svého hnízda se s prudkým trhnutím probudila královna Chrysalis. Srdce jí divoce bušilo a ztěžka oddychovala, ale sen, který se jí zdál, se již naštěstí zvolna vytrácel.

Krátce na to ucítila něžné a uklidňující obětí skupinového vědomí, jež sdílela s ostatními měňavci svého hnízda a které ji radostně vítalo zpět z říše snů.

Na chvilku znovu zavřela své zelené oči a jen tiše naslouchala těm zvláštním klidným tónům pronikajícím k ní skrze spojené vědomí.

Přistihla se, jak se v myšlenkách začíná zaobírat touto zvláštní schopností, kterou byli všichni měňavci obdařeni. Rozhodně to bylo lepší než si stále dokola připomínat ten sen, a tak nechala myšlenkám volný průběh.

Věděla, že každý její měňavec je ve své podstatě jednotlivcem, ale jejich mysli dokázaly mezi sebou navzájem komunikovat a vytvářely tak mentální propojení celého jejich společenství.

Nejčastěji sloužila tato společná mysl k šíření informací a případných varování. Stávalo se ale, že sem občas pronikaly i emoce a sny. Navíc díky tomu mezi sebou dokázali měňavci nepozorovaně komunikovat, ať už na sebe vzali jakoukoliv podobu a zabránit tak případnému prozrazení. Ale jen královna měňavců nebo jejich král dokázali společnou mysl zcela využít.

V tu chvíli, ač netušila proč, přeskočily její myšlenky náhle zpět k onomu snu, který se jí zdál a také na toho, kdo v něm hrál hlavní roli. Na Shining Armora. Byl tomu již necelý rok, co ji a její meňavce s pomocí princezny Cadance zapudil z Canterlotu. A od té doby neuplynula téměř jediná noc, kdy by ji nepronásledoval v jejích snech.

Ve snech se k ní choval vždy mile, stejně jako tehdy, když se vydávala za princeznu Cadance. Tentokrát se ale neskrývala pod nějakým převlekem. Byla sama sebou. Co, ale bylo ještě více matoucí, byly její vlastní pocity. Cítila se v těch snech šťastná a spokojená.

„Proč?“ ptala se stále dokola sama sebe, ale žádná odpověď nepřicházela.

„Nemůže být snad tohle ta takzvaná láska?“ napadlo ji náhle.

„Pff, kdepak,“ opovržlivě si odfrkla. „Láska je tak nanejvýš pro ty hloupé poníky. My měňavci lásku necítíme, byla pro nás vždy pouze kořistí.“

Narůstající množství ustaraných hlasů ji upozornilo, že její znepokojení už začalo pronikat až do skupinového vědomí. Raději se tedy rozhodla věnovat svým královským povinnostem. To ji snad uklidní.

Od té doby, co se před několika lety stala královnou jejich hnízda, se jí zrovna moc nedařilo. A nepovedený útok na Canterlot to vše ještě zhoršil.

Tehdy se až příliš nechala unést touhou po moci a následky pro ni byly přímo katastrofální.

Podařilo se jí sice vrátit se se svými měňavci do hnízda, jenže v průběhu několika dní využilo mnoho z nich jejího momentálního oslabení a opustili její společenství.

Ostatní hnízda okamžitě využila této situace a začala to její napadat. Ubránila se, ale jen s velkými obtížemi, což vedlo k dalším ztrátám. V současné době jí zůstávala jen necelá tisícovka věrných, což bylo žalostně málo.

Její hnízdo bylo slabé, hladové a navíc hrozilo, že další útok nepřátel již neustojí. Bylo na čase něco podniknout. Něco o čem již dlouho přemýšlela. Něco o co se již jednou pokusila a selhala. Něco o čem věděla, že je velmi nebezpečné, ale zároveň to také mohla být její poslední šance jak své společenství zachránit. Bylo na čase vrátit se znovu do Equestrie. Jen tam mohla najít dost potravy pro to, aby získala zpět svou ztracenou moc.

Tentokrát ale musí být daleko opatrnější a využít kdejaké lsti.

Bylo na čase svolat své věrné a oznámit svůj plán. Mohla k tomu sice využít skupinového vědomí, ale jednalo se o příliš vážné rozhodnutí a tak bylo třeba získat důvěru svých poddaných. Proto se rozhodla pro osobní kontakt.

 

• • •

 

V to samé ráno o mnoho a mnoho mil dále i Shining Armora trápily sny.

Prudce se posadil a otevřel oči. Celestiino slunce bylo ještě schované za obzorem a jen lehce načervenalá obloha prozrazovala blížící se svítání.

Shining Armor si povzdechl a pozoroval otevřeným oknem venkovní krajinu koupající se v měsíční záři. Stále nemohl z hlavy dostat ten sen, který se mu před chvilkou zdál, a obzvláště pak ty hluboké zelené oči té, která ho tak často ve snech navštěvovala.

Princezna Cadance, ležící přitulená k jeho boku, vycítila neklid svého milého a probudila se. Starostlivýma očima pohlédla na svého manžela.

„Děje se něco, drahý?“ zeptala se nakonec, když si všimla odlesku Měsíce v jeho otevřených očích.

„Zase se mi o ní zdálo,“ odpověděl po chvilce ticha Shining Armor.

„O Chrysalis?“ zeptala se Cadance, i když odpověď na svou otázku již dávno znala.

Shining Armor se dlouze odmlčel, než znovu promluvil. „Nejpodivnější na těch snech je to, že vůbec není taková, jakou si ji pamatuji. Dokonce by se o ní dalo říct, že je i celkem milá. Ať se snažím sebevíc, nedokáži přijít na důvod, proč se mi o ní tak často zdá.“

Cadance ho něžně pohladila kopýtkem po hřívě a začala ho uklidňovat: „Víš, možná ti tvé srdce říká, že Chrysalis ve skutečnosti není taková, jak si přála, abychom ji tehdy viděli. Ano, rozhodně není zrovna kdovíjakým ztělesněním dobra, ale nemyslím si ani, že by byla až tak zlá. Přemýšlel jsi někdy nad jejími činy?“

Shining Armor jen zavrtěl hlavou a tak Cadance pokračovala: „Já totiž ano. Když mě tehdy chytila, mohla mě snadno zabít, ale k mému údivu to neudělala. Místo toho mě uvěznila v těch jeskyních, odkud se mi nakonec podařilo utéct a překazit její plány. A podobné to bylo s Twilight a vlastně i s ostatními. Skoro jakoby nikomu z poníků nechtěla trvale ublížit. Pořád jsem nad tím jejím chováním musela přemýšlet, až jsem si nakonec v Canterlotské knihovně našla nějaké informace o měňavcích a zjistila jsem, že tak jako ona se obvykle nechovají. Jejich zvykem je svou oběť nejprve zabít a teprve až pak vzít na sebe její podobu. To aby je nemohla nijak ohrozit. Navíc jsem se dočetla, že není jedinou královnou. Je jich mnohem a mnohem víc a každá vládne jinému hnízdu a velmi často mezi nimi dochází k velice tvrdým konkurenčním bojům. A proto dle mého názoru, zaútočila Chrysalis na Equestrii, aby zde nabrala dost sil na ochranu svého hnízda. Je jeho královnou, a proto je to její povinnost. Bez něj by jistě brzy zemřela.“

„Hmm, to je jistě velmi zajímavé, ale stále netuším, jak bych se mohl zbavit těch mých snů,“ dodal nakonec Shining Armor.

„Možná, že teprve až pochopíš její jednání a odpustíš jí, tak teprve pak ti tvé srdce dovolí zapomenout,“ usmála se na něj Cadance.

„Děkuji ti, Cadance,“ řekl Shining Armor a něžně ji čumáčkoval. „Budu nad tím přemýšlet.“

„To jsem ráda. A teď si pojď ještě lehnout. Na vstávání je ještě příliš brzy,“ zazívala Cadance a přitulila se k jeho boku.

Shining Armor ji láskyplně obejmul a společně se po chvilce odebrali do sladkého zapomnění.

Toho brzkého rána už Shining Armora žádné sny netrápily.

 

• • •

 

Královská komora jejího hnízda byl nacpaná až skoro k prasknutí. Téměř každý zbývající měňavec z jejího roje tu byl. Nedostavilo se jen několik stráží bdících nad ochranou hnízda a ti, kteří v nedávných bojích utrpěli nějaká vážnější zranění a zůstávali v ošetřovatelské komoře.

Mnozí, kteří neměli to štěstí a nenašli již žádné volné místo na zemi, se na svých blanitých křídlech vznášeli ve vzduchu.

Všichni společně pak svýma ledově modrýma očima sledovali královnu Chrysalis stojící na trůnu. V místnosti panovalo téměř naprosté ticho, přerušované pouze tichým bzukotem kmitajících křídel. I společná mysl téměř zcela utichla a bylo z ní cítit napětí a očekávání.

„Mí drazí poddaní,“ promluvila Chrysalis zvučným hlasem, který ještě navíc zesílila kouzlem, aby mu dodala na důraznosti. „Cením si vaší důvěry i v těchto těžkých časech. Je mým těžkým úkolem oznámit vám, to co již mnozí z vás nejspíš tuší. Naše společenství je na pokraji zániku. Každým dnem hrozí, že nás znovu napadne některé z nepřátelských hnízd a my zahyneme. Proto jsem se rozhodla, že opustíme naše hnízdo a vydáme se zpět do Equestrie.“

V tu chvíli vybuchla v sále kakofonie nesouhlasných hlasů. I samotná skupinová mysl se v tu chvíli naplnila nesouhlasem a do jisté míry i strachem.

„Ticho!“ pozvedla Chrysalis hlas, až se měňavci v předních řadách vyděšeně přikrčili. „Myslíte si snad, že jsem nad tím nepřemýšlela?“ pokračovala rozhněvaně. „Že jsem neuvažovala nad jinými možnostmi? Že jsem nevyzkoušela vše, abych zachránila mé … ne, naše hnízdo?“

„Jsem vaše královna,“ pokračovala už klidněji, ale stále pevným hlasem. „A je mou povinností se o vás všechny postarat. Myslíte si snad, že bych vás poslala někam, kde není žádná šance na úspěch? Dnes od vás požaduji jediné. Vaši důvěru.“

Jak mluvila, nespokojené hlasy postupně utichaly, až jich nakonec zůstalo jen pár.

„Samozřejmě, že nepodnikneme stejný frontální útok jako minule, kdy tak fatálně selhal. Ne, místo toho se přeměnění za poníky vplížíme do každého koutu Equestrie a do životů jejích důvěřivých obyvatel a budeme se živit láskou a přátelstvím, které nám jistě tak ochotně poskytnout. Zatímco budeme slabí, bude to princezna Celestia a její sestra, kdo nás bude chránit před veškerým nebezpečím. Jako fénix povstaneme z prachu a popela a získáme zpět svou ztracenou sílu. A v celé Equestrii nebude nic co by nás zastavilo. Pak nadejde čas na naši pomstu a získáme zpět nejen své hnízdo, které budeme teď bohužel nuceni opustit, ale zničíme i ta která na nás tak zákeřně zaútočila!“.

Chrysalis se odmlčela a její hlas se pozvolna vytrácel ve slábnoucích ozvěnách. Měňavci chvíli jen mlčky zírali a pak, i když trochu váhavě, postupně propukli v souhlasný křik. Našlo se jen pár jedinců, kteří se v tu chvíli rozzlobeně otočili a odešli pryč. Chrysalis věděla, že nad nimi bude muset držet mimořádný dozor.

„Tak to by bylo,“ pomyslela si Chrysalis úlevně. „Teď už nám zbývá se jen připravit na cestu.“

Doufala, že se jí tentokrát její plán vydaří. Nemohla si již dovolit další selhání. To by nejspíš znamenalo její definitivní konec.

A ač si to sama nepřipouštěla, tak v hloubi srdce doufala, že ještě alespoň jednou jedinkrát spatří Shining Armora.

 

Pokračování