Oheň na obloze

Golden Flower zrovna obsluhovala Shining Armora, když se vzducholoď strašlivě otřásla a okolní svět se proměnil v jednolité sálající ohnivé peklo.

Jediný, kdo stačil alespoň nějak zareagovat, byl Shining Armor a téměř okamžitě zakryl sebe a blízké okolí malým narůžovělým magickým štítem. Jeho tvrdý výcvik a dlouholeté zkušenosti v obranné magii, tak nejspíš v tu chvíli zachránily život nejen jemu, princezně Cadance, Golden Flower ale i několika dalším poníkům, kteří měli to štěstí, že stáli zrovna poblíž.

Ale bohužel ne na dlouho. Žár a ohromná síla výbuchu způsobily, že se štít začal okamžitě prohýbat a kroutit, až nakonec s hlasitým zaduněním praskl a roztříštil se na myriádu malinkých růžových střípku, které byli hned vzápětí, pohlceny postupující explozí.

Poslední co Golden Flower viděla, než ji prudký náraz odeslal do zapomnění, byla rychle se přibližující stěna plamenů.

 

• • •

 

Obloha se rozzářila jasným zábleskem a vzducholoď vznášející se kdesi v dáli se proměnila v obrovskou ohnivou kouli, roztříštila se a její hořící zbytky začaly padat k zemi.

„Ach, u Celestie,“ hlesla vyděšená Twilight. Celý Canterlot hrůzou utichl a šokovaní poníci jen s děsem v očích sledovali tu strašlivou scénu, jež se před nimi právě odehrávala. Ztuhlí strachy nebyli schopni jakéhokoliv pohybu.

První kdo zareagoval, byla Rainbow Dash, která prudce vyrazila k padajícím troskám a stále zrychlovala. O chvilku později se nebe rozzářilo nádhernými barvami typickými pro Sonický duhotřesk. Dnes ho ale nikdo neobdivoval a i samotná Rainbow si toho sotva všimla.

Svým činem, ale probudila k životu i další poníky, kteří začali bleskově jednat. Několik dalších pegasů v čele s Wonderbolts vyrazilo za ní a našlo se i několik jednorožců, kteří se pokusili teleportovat, ale taková vzdálenost byla mimo schopnosti kteréhokoliv z nich.

Ale Twilight věděla, že nikdo z celé Equestrie, tam nemůže doletět včas. Ani samotná Rainbow Dash.

 

• • •

 

Prudký vítr a vyděšené hlasy přivedly královnu Chrysalis zpět. Hlasy, které jí v hlavě divoce křičely ve snaze ji probudit. Chvilku jim jen zmateně naslouchala, než si uvědomila, že pocházejí ze skupinové vědomí.

V okamžiku se jí před očima přehrály nedávné události a to konečně zcela probudilo její omámenou mysl.

Otevřela oči a hluboko pod sebou spatřila rychle blížící se zemi.

Padala.

Všude kolem ní se vznášelo husté pole padajících trosek, prudký vítr ji šlehal po tváři a třepotal její tmavě modrou hřívou. Okamžitě pochopila, že její převlek je pryč. Výbuch byl nejspíš tak silný, že zcela zničil podobu, kterou na sebe předtím vzala.

Teď ale nebyl čas se tím zabývat. Zem se až příliš rychle blížila, a tak bylo na čase roztáhnout svá křídla a zastavit ten strmý pád.

Jenže se nestalo nic. Vyděsila se a rychle se ohlédla. Tam kde dřív bývala její krásná blanitá křídla, teď byly jen spálené pahýlky.

„A sakra,“ zaklela. Věděla sice, že jí křídla znovu dorostou, ale teď, když je nejvíc potřebovala, se bez nich musela obejít.

Navíc si všimla, že její kůže je na mnoha místech spálená a ani její hříva už nebyla tak dlouhá jako dřív. Chitinový krunýř chránící její hrudník, byl sice poškrábaný a sežehnutý, ale zdálo se, že je v pořádku. Zatím naštěstí žádnou bolest necítila. To by jistě její situaci ještě více zhoršilo, ale věděla, že nepotrvá dlouho než se přihlásí o slovo.

Nezbývala jí tedy žádná jiná možnost než se spolehnout na svou magii. Už se chystala provést kouzlo, které by zastavilo její pád, když jí náhle bleskla hlavou vyděšená myšlenka: „Shining Armor.“

Chvilku se rozhlížela kolem sebe, než ho spatřila padat o pár desítek stop níže ve společnosti princezny Cadance.

„Proč nevzlétnou?“ proběhlo jí hlavou a pak se za nimi vydala. Její roh slabě zelenkavě zazářil, když použila kouzlo, které mírně urychlilo její pád. Překvapilo ji jak je její magie hrozivě slabá, ale neměla teď zrovna příliš času se tím zabývat.

Brzy se přiblížila natolik, aby si je mohla pořádně prohlédnout a okamžitě znala odpověď na svou otázku.

Shining Armorova srst se na mnoha místech barvila karmínově rudou, jeho oči byly zavřené a ve tváři měl prázdný výraz. Jeho zranění se zdála velmi vážná, a tak nezbývalo Chrysalis než jen doufat, že je pouze v bezvědomí a ne mrtvý. Cadance, která ho pevně držela, ač evidentně velmi vyděšená se zdála být při smyslech, ale podobně jako Chrysalis byla i ona vážně popálená a nejhůře na tom byla její křídla, na kterých chyběla většina pírek.

Když si všimla blížící se Chrysalis, rozlil se jí po tváři výraz ještě větší hrůzy, než jaký dosud měla.

„T-ty?“ zakoktala. „To jsi udělala ty?“

„Ne a nehodlám se teď o tom dohadovat,“ odsekla Chrysalis rázně. Čas, který ještě měli, se neúprosně krátil. „Jsem tu, abych mu… vám pomohla, tak mě prosím poslouchej. Můžeš nějak zastavit nebo zpomalit ten váš pád?“

Cadance na ní chvilku nevěřícně zírala a pak tiše špitla: „Bohužel ne. Křídla mám vážně zraněná a má magie je na to, abych nás oba zastavila, příliš slabá.“

„Tak to budeme muset udělat společně! A hned!“ rozkázala Chrysalis. Zem už byla příliš blízko na její vkus.

Soustředila všechny zbytky své magie, spojila je se zbytkem, který jí poskytla Cadance a provedla kouzlo.

Do dopadu zbývalo už jen necelých dvě stě stop, a tak pod všemi třemi rychle vykouzlila magický polštář, který měl jejich pád, když už ne zastavit, tak alespoň zpomalit.

Kouzlo zabralo, ale nápor na něj byl daleko silnější, než očekávala. Zpětný magický ráz, který kouzlo vyvolalo, když konečně zabralo, jí málem vyrazil mozek z hlavy. Do mysli se jí zabodlo tisíce rozžhavených jehliček a hlavou jí projela strašlivá bolest. Chrysalis se snažila za každou cenu vytrvat, ale bolest byla taková, že ji zakrátko znovu pohltilo bezvědomí a kouzlo se rozplynulo.

Vlny bolesti se však z její mysli šířily dál a dál, skrze skupinové vědomí a na moment ho zcela ochromily.

Pak s tichým křupnutím dopadla bezvládná Chrysalis na zem.

 

• • •

 

Něco teplého se na chvilku dotklo jejího čela a povědomý hlas řekl: „Chrysalis?“

Nesmírně pomalu a s obrovskou námahou otevřela oči a spatřila Cadance ležící hned vedle ní. Viděla, že je ještě v bídnějším stavu než před dopadem a byla smrtelně bledá.

Shining Armor ležel jen o malý kousek dál a celé okolí, kam až dohlédla, pokrývaly doutnající trosky kdysi krásné a vznešené vzducholodi.

„Děkuji ti, že jsi ho zachránila,“ řekla Cadance tiše a pohlédla směrem k Shining Armorovi. „Chtěla bych…“ začala, ale její slova přerušil divoký kašel, který zazmítal jejím tělem. Zem pod ní se zbarvila krví.

„Chtěla bych tě požádat o jednu věc,“ pokračovala, když se zklidnila. „Teď už vím, proč ses vrátila a proč ses ho snažila zachránit, a proto tě prosím postarej se o něj místo mě.“

Chrysalisina mysl byla zmatená. Chtěla se zvednout, promluvit, pomoct jí, ale přes strašlivou bolest, kterou cítila, nic z toho nedokázala, a tak jen tiše přikývla.

„Děkuji…“ začala Cadance, ale její hlas se vytratil, její oči zavřely a její vždy milující srdce udeřilo naposledy.

Tak z Equestrie navždy odešla princezna Cadance.

Chrysalisinu mysl začalo znovu pohlcovat bezvědomí, a tak na sebe raději z posledních sil vzala opět podobu Golden Flower, a pak se i její oči začaly zavírat.

Poslední co spatřila, byla nádherná duha, jež se rozprostřela nad místem zkázy, v jejímž středu ležela, a sbíhající se šedé mraky, ze kterých se začal snášet déšť.

 

Pokračování