Malé krůčky

Čas pozvolna plynul a královna Chrysalis, která se stále ještě zotavovala ze zranění, ho trávila v nemocnici ve společnosti, doktorů, zdravotních sester a hlavně Shining Armora.

Každý večer na sebe brala podobu princezny Cadance a snažila se ulevit jeho trápení. Musela si sice dávat dobrý pozor, aby ji nikdo v této podobě nespatřil a aby si Shining Armor stále myslel, že se jedná pouze o jeho sen, ale stačilo pár jednoduchých kouzel a téměř veškerá rizika jejího prozrazení byla potlačena.

Pokaždé, když ho jako princezna Cadance navštívila, cítila Shining Armorovu lásku, kterou cítil ke své zesnulé milované. Jenže místo sladce vábivých a mazlivých vln energie, na které byla zvyklá, bylo teď jeho srdce plné hořkosti, žalu a utrpení.

Když poprvé ochutnala tento druh nešťastné lásky, zvedl se jí prudce žaludek a ještě několik hodin poté ji bolela hlava.

Divila se, jak vůbec takovouto bolest může Shining Armor vydržet. Vrtalo jí hlavou, co vlastně vede poníky k lásce, když se tak snadno může změnit v takové utrpení. Přesto se při každé své návštěvě snažila alespoň maličkou část z této studnice hořkosti odčerpat. Bylo to velmi obtížné, ale doufala, že tak Shining Armorovi pomůže.

Společně strávili mnoho pozdních hodin povídáním o různých věcech. Občas byla dokonce nucena nahlédnout opatrně i do jeho mysli, aby se dozvěděla odpovědi na otázky, které by ji mohly prozradit. Díky tomu zjistila spoustu informací o něm samotném a jeho minulosti, o kterých až dosud neměla ani tušení. A tak se stalo, že ho ke svému údivu začala s postupem času čím dál více obdivovat.

Když nemluvili o minulosti, snažila se mu pomoct vyrovnat se s Cadancinou smrtí. Bylo to nesmírně obtížné přesvědčit ho, aby ji nechal ze svého srdce odejít a zprvu se zdálo, že je to dokonce bez účinku, ale pak se začal Shining Armor pomalu otvírat okolním světu.

Během dne, kdy za ním nemohla přijít jako princezna Cadance, se snažila trávit s ním co nejvíce času jako Golden Flower.

Zprvu s ní prohodil nanejvýš několik slov a jinak se zdálo, že ji vůbec nevnímá. Ale stále byla jediným poníkem, se kterým alespoň trochu komunikoval. Na nikoho dalšího ani nepromluvil, takže místní doktoři byli rádi, že s ním Golden Flower zůstává a snaží se mu pomoci.

Ale pak jednoho dne…

 

• • •

 

Golden Flower se zrovna procházela částí Canterlotských zahrad přiléhajících k areálu nemocnice, kam měli přístup i pacienti.

Prohlížela si pestrobarevné květiny vysázené do všemožných vzorů, čumáčkem nasávala jejich sladkou vůni a sledovala mohutné rozložité stromy kývající se ve větru. Hlavně ale zvědavě pozorovala poníky, jež potkávala, a důkladně zkoumala jejich chování. A z útržků jejich myšlenek, které kolem nich vířily, se snažila získat nějaké důležité informace.

Když tu náhle ji nečekaně vyrušil důvěrně známý hlas.

„Golden Flower, počkej chvilku, prosím,“ ozvalo se jí za zády. Golden Flower se otočila a tam přímo před ní stál on. Shining Armor.

Jeho bílá srst zářila v paprscích odpoledního Slunce a modrá hříva se lehce třepotala ve větru. Jeho modré oči ztratily svůj skelný výraz, typický pro poslední dny, a nahradila ho jiskra, kterou znala z dřívějška.

„Krásný den, že?“ přivítal ji přátelsky Shining Armor.

„A-ano, p-prosím,“ vykoktala Golden Flower a zrudla až ke kopýtkům. Nervozita, jež cítila v jeho přítomnosti, se vrátila.

„Stále stejná, že?“ usmál se na ni Shining Armor a pak tiše dodal: „Jsem rád, že alespoň tebe ta tragédie tolik nepoznamenala.“

Golden Flower jen tiše přikývla na znamení souhlasu.

„Každopádně jsem sem dnes za tebou přišel, abych ti poděkoval za to, co jsi pro mě udělala,“ Pokračoval Shining Armor. „Vím, že tam na vzducholodi jsi to mohla být jedině ty, kdo mě zachránil před smrtí, a proto ti budu až nadosmrti zavázán.“

„N-není zač,“ vykoktala Golden Flower a sklopila hlavu.

Nastala krátká chvilka ticha, kdy ani jeden nevěděl, co tomu druhému říct. Nakonec to byl Shining Armor, kdo ho přerušil.

„Nevadilo by ti, kdybych tě dnes na tvé procházce doprovodil.“

„N-ne, nevadilo,“ zavrtěla Golden Flower divoce hlavou, aby si to snad nerozmyslel.

Když po chvilce vyrazili bok po boku napříč parkem, cítila Golden Flower, jak jí divoce buší srdce snad až někde v krku, ale i tak se cítila nesmírně šťastná.

 

• • •

 

Od oné chvíle neuplynul dne, kdy by netrávili alespoň malou chvilku pospolu. Rány na těle i na srdci se pomalu začínaly hojit.

Zprvu hledali společnou řeč těžko. Golden Flower byla stále v jeho přítomnosti velmi nervózní a Shining Armorovi jakoby v mluvení stále ještě něco bránilo. Ale i když to trvalo déle než je obvyklé, nakonec si k sobě cestu našli a povídali si o všem možném.

Zdálo se, že Cadancina smrt je něčím spojila. A i když zatím bylo jejich pouto jen velmi křehké, tak každým dnem sílilo.

Byla však ještě jedna věc, která Královně Chrysalis vrtala hlavou. Ten výbuch na vzducholodi byl až příliš dokonalý. Něco na něm nebylo úplně v pořádku a postupem času začala mít podezření, že se nejednalo o nehodu, ale o záměr.

Někdo chtěl, aby všichni na palubě vzducholodi zahynuli a hrozilo, že když mu to nevyšlo zcela podle jeho plánů, tak se o to pokusí znovu.

Okamžitě tedy provedla nezbytná opatření a s pomocí skupinového vědomí svolala několik svých nejvěrnějších strážců, aby skrytě dohlíželi nad nemocnicí a chránili tak svou královnu a Shining Armora před nebezpečím.

Ze zpráv, které od nich dostávala, se dozvěděla, že není jediná, kdo má podobné podezření. Královské stráže také pátraly po viníkovi, ale i když obrátily celý Canterlot naruby nedokázaly najít žádnou odpověď.

Uplynulo několik dalších týdnů a ona začínala uvažovat nad tím, jestli přeci jen nebyla skutečně zbytečně paranoidní, ale pak jedné noci ji něco probudilo ze spaní.

 

Pokračování