Loučení

Déšť, který smáčel Equestrii již druhým týdnem, pozvolna ustával a skrz řídnoucí příkrov šedých mraků zas konečně po dlouhé době začalo prosvítat Slunce. Jeho paprsky se odrážely od dešťových kapek uvízlých v korunách stromů a květech rostlin zdobících Canterlotské zahrady a rozzářily je tak nádhernými duhovými barvami.

Zbývající kapky však stále stékaly po listech stromů a padaly z nich na zem a budily tak dojem, že i samotné stromy pláčou v tuto převelice smutnou chvíli.

Bylo tomu totiž již přesně čtrnáct dní od tragédie, která se odehrála na palubě vzducholodi jménem „Jitřenka“. Toho dne zemřelo mnoho poníků, ale nejvíce do srdcí všech zasáhla zpráva, že při tragédii zahynula i princezna Cadance.

Zdálo se, že i samotná Equestrie truchlí nad ztrátou jedné ze svých milovaných sester a déšť, který se téměř vzápětí znenadání objevil, by nedokázali zahnat ani všichni pegasové celého světa. Ani se o to však nesnažili, hluboko v srdcích totiž cítili, že tomu tak má být.

Dnešního dne, ale měl již smutek, který zcela zakryl Equestrii, skončit. I když pouze jen oficiálně. Rány na srdcích poníků se budou hojit ještě velmi dlouho.

O všechny nešťastně zemřelé poníky již bylo postaráno a zbývalo jen uložit k věčnému spánku samotnou princeznu Cadance.

A proto se toho dne k večeru sešla v Canterlotských zahradách malá skupinka, která ji měla vyprovodit na její poslední cestě.

Princezna Cadance ležela v otevřené křišťálové rakvi ve středu malého slonovinově bílého altánku, který se nacházel v jednom již téměř zapomenutém koutku zahrad.

Po stranách rakve stály obě královské sestry. Princezna Celestia, oděná do lehce našedivělých šatů lemovaných stříbrnou krajkou, stála po její levé straně a princezna Luna, která si dnes pro tuto příležitost oblékla temně modré až skoro černé šaty s drobnými diamanty symbolizujících hvězdy, stála na straně pravé.

V malé skupině poníků, která se sešla pod altánkem, bylo možné spatřit ovázaného Shining Armora v doprovodu zdravotní sestry, Twilight Sparkle oblečenou v temně fialových šatech s černou mašlí v hřívě, jejich rodiče a ještě několik dalších poníků, které by si jistě princezna Cadance přála na svém posledním rozloučení.

„Přál by si ještě někdo další pronést svou řeč?“ zeptala se princezna Celestia. Její výraz byl na první pohled prázdný bez jediné emoce, ale každý kdo ji znal, věděl, že ve svém srdci nad ztrátou své neteře hluboce truchlí. Stejně tak i její sestra Luna.

Všechny pohledy se v očekávání stočili k Shining Armorovi, ale ten jen tiše stál a v jeho očích zalitých slzami bylo možné spatřit výraz nesmírného smutku. Zdálo se, že ve svém žalu ani nevnímá okolní svět.

Twilight Sparkle si tiše povzdechla a přihlásila se o slovo: „Já bych si přála pronést několik slov za sebe i za Shining Armora.“ A při těchto slovech se na něj utrápeně podívala.

Princezna Celestia jí pokynula, a tak Twilight vystoupala po několika schůdcích do altánku a otočila se k ostatním. Před ní se v purpurové záři magie vznášelo několik listů pergamenu popsaných jejím elegantním a drobným písmem. Odkašlala si a začala mluvit.

„S princeznou Cadance jsem se poprvé seznámila, když se mě ještě v hříběcích letech ujala jako chůva na hlídání. Tehdy mí rodiče trávili mnoho času v práci a mé dosud ještě nevyvinuté magické schopnosti byly značně nestálé, a tak hledali někoho, kdo by se o mě zvládl postarat v jakékoliv situaci.“

Jak mluvila, její hlas se začínal pomalu lámat a po tvářích jí stékaly slzy. Přesto pokračovala.

„Jediný, kdo se nebál, byla právě princezna Cadance. Je pravda, že zpočátku jsme si příliš nerozuměly, ale netrvalo dlouho a stala se mou tehdy nejlepší kamarádkou…“

V tu chvíli se v Twilight něco zlomilo, její hlas se zadrhl a Twilight propukla v pláč. Lístečky s její připravenou řečí, která až dosud držela ve vzduchu, se tiše snesly na zem, kde se jich okamžitě chopil lehký vánek a začal je roznášet po zahradách.

Když to princezna Celestia spatřila, okamžitě přistoupila ke své žačce, setřela jí kopýtkem slzy z tváří, objala ji a do ouška jí začala šeptat uklidňující slůvka: „Tiše Twilight, to bude v pořádku. Vím, co všechno bys o ní chtěla říct a jestli tě to tak bolí, tak to dělat nemusíš. Jsem si jistá, že Cadance ať už je kdekoliv, to také ví a jistě ti odpustí.“

Twilight zabořila hlavu do její nebeské hřívy a trvalo dlouho, než se uklidnila natolik, aby mohla ještě pronést několik posledních slov.

„Děkuji, Princezno,“ zašeptala a pak, i když stále ještě značně nejistým hlasem, dodala nahlas směrem k zesnulé Cadance: „Byla jsi ta nejlepší chůva a kamarádka, kterou jsem si kdy mohla přát. Děkuji.“

S těmito slovy sestoupila po schodech a zařadila se mezi ostatní.

Celestia ještě jednou přejela pohledem poníky pod sebou, a když zjistila, že nikdo další se již k nějakému proslovu nechystá, tak se chopila slova ona sama.

„Všichni, kdož tu dnes v tento smutný den stojíte, jste pro Princeznu Cadance znamenali mnohé a dle vašich slov, která jste tu pronesli, měla i ona místo ve vašich srdcích. Byla to právě láska, pro co bilo to její srdce dnem i nocí. Vždy dokázala zažehnout plamen lásky tam, kde doutnala alespoň malička jiskřička. A byla to nakonec právě láska, která nám ji nakonec vzala. Ve snaze zachránit svého milovaného Shining Armora zaplatila nakonec tu nejvyšší cenu. Jen díky ní a Golden Flower, která jí pomáhala, se jim to nakonec podařilo, ačkoliv v sázce byly jejich vlastní životy. Věnujme tedy minutu ticha Princezně Cadance, kterou jsme všichni tolik milovali a vzpomeňme prosím ve svých myšlenkách i na Golden Flower, která vážně raněná leží v nemocnici. Ať její srdce najde cestu ven z temnoty.“

Princezna Celestia se odmlčela a sklopila hlavu. Všichni ostatní následovali jejího příkladu. Dokonce i vítr a zpěv ptáku v tu chvíli na moment ustaly a Canterlotské zahrady se ponořily do naprostého ticha.

Po chvíli pozvedly princezna Celestia a Princezna Luna své hlavy a jejich rohy se rozzářily. Celestiin roh zářil hřejivým zlatavým světlem a ten Lunin zazářil uklidňující stříbrnou.

Společně přistoupily k rakvi, v níž ležela Cadance, sklopily hlavy a jejich rohy se tak na moment spojily. Zajiskřilo to a vzduch zavoněl ozonem.

Chvilku takto stály, zatímco záře nabývala na intenzitě a pak společně sklopily hlavy ještě níže, až se špičky jejich rohů společně lehce dotkly Cadancina bledého čela. Oslnivě se zablesklo a Cadancino tělo až dosud ležící v rakvi zmizelo. Místo ní se objevilo hejno pestrobarevných motýlků, kteří zatřepotali křídly a zamířili k nebesům, až se nakonec zcela ztratili z dohledu.

Na nebi na moment zazářila jasná hvězdička. Její záře po chvilce začala slábnout, až se nakonec zcela ztratila ve svitu večerního Slunce, ale Twilight věděla, že až se dnes v noci podívá na hvězdy, tak uvidí hvězdičku, která tam nikdy dříve nebyla a která jí navždy bude připomínat Cadance, kterou měla tak ráda.

 

Pokračování