Láska a hněv

 

Sprška ledově chladné vody dopadla na jeho tvář, následovaná tvrdou ranou do čelisti, kterou mu někdo uštědřil.

Shining Armor se s trhnutím probral z bezvědomí a prudce otevřel oči.

Nacházel se ve spoře osvětlené místnosti bez oken. Zdi, podlaha i strop byly tvořeny velkými kamennými kvádry.

Přímo před ním stál on. Černý jednorožec, kterému se chtěl za každou cenu pomstít. Divoce sebou škubnul ve snaze se na něj vrhnout, ale nepohnul se ani o píď.

Zmateně se rozhlédl a teprve teď si všiml, že je pevně připoután provazy k mohutné dřevěné desce připevněné ke zdi.

„Á, zdravím Shining Armore. Rád tě vidím zpátky mezi námi,“ promluvil jednorožec temným nepříjemným hlasem.

Shining Armor jen nepřátelsky zavrčel a jeho roh se rozzářil ve snaze přetnout provazy, které ho poutaly.

„Ani bych se o to být tebou nesnažil,“ zasmál se zle jednorožec. „Ty provazy jsou očarovány, tak aby na ně nepůsobila, žádná tvá magie, takže nemá smysl se s nimi o cokoliv pokoušet. Navíc nechci, aby ses zbytečně vyčerpával. Zahrajeme si spolu totiž takovou malou hru a já bych byl velice zklamán, kdyby musela skončit předčasně.“

Jednorožcův roh se zahalil temným rubášem a z koutů místnosti se natáhly černé stíny a zvedly něco do vzduchu. Shining Armor okamžitě poznal o, co se jedná. Byla to ta samá křišťálová lahvička, s jakou se nedávno setkal v nemocnici.

„Zdali pak víš, kde se právě nacházíme?“ zeptal se s úšklebkem černý jednorožec.

Shining Armor jen zavrtěl hlavou a jednorožec pokračoval. „Tahle místnost se nachází ve sklepení jisté budovy. Možná ji znáš, sám jsi tam totiž před lety také studoval.“

Shining Armor věděl, že v celém Canterlotu je jen jedno takové místo. A to Škola pro nadané jednorožce. Vyděšeně na svého nepřítele pohlédl.

„Cože?! To nemůžeš myslet vážně. Jsi šílený,“ neudržel se Shining Armor a okamžitě svých slov litoval. Naštěstí se zdálo, že to jednorožci nijak nevadilo.

„Ano, možná máš pravdu, ale už jsem měl s tebou a s Golden Flower tolik problémů, že si je prostě musím nějak vynahradit,“ zasmál se jednorožec a přesně v tu chvíli vyhodil lahvičku vysoko do vzduchu.

Shining Armor neváhal ani chvilku, jeho roh se rozzářil a svým telekinetickým sevřením lahvičku zachytil. Vznášela se teď několik stop nad zemí zahalená v narůžovělé záři jeho magie. K jeho údivu se mu v tom černý jednorožec nijak nesnažil zabránit.

„Výborně,“ pronesl s ďábelským úsměvem „A tím právě začala naše malá hra. Zajímalo by mě, jak dlouho vydržíš držet ji ve vzduchu a zároveň s tím udržovat i štít nad Canterlotem, zatímco si s tebou budu tak trochu hrát. A ani se ji neopovažuj jen tak položit na zem.“

Do vzduchu se vzneslo černé zubaté ostří a prudce se zakouslo Shining Armorovi hluboko do masa. Místnost se naplnila výkřikem mučivé bolesti a na zem dopadly první rudé kapky krve.

 

• • •

 

Přišlo to jako blesk z čistého nebe.

Bylo to sotva pár minut, kdy se královna Chrysalis vrátila za zapomnění, když se jí náhle v hlavě rozezněl výkřik plný utrpení a tělem jí projela ostrá bodavá bolest.

Věděla, komu ten výkřik patřil. Patřil jemu, její lásce.

V tu samou chvíli štít nad městem zablikal a jeho síla znatelně poklesla.

Okamžitě nahlédla do skupinového vědomí a skrz něj vstoupila do Shining Armorovi mysli. Cítila, jak trpí, a tak se pokusila část té bolesti v jeho mysli odstínit a rozprostřít napříč celým skupinovým vědomím. Zároveň krátce nahlédla do jeho posledních vzpomínek a rozzuřila se. Dozvěděla se z nich totiž totožnost toho, kdo jejímu Shining Armorovi tak ublížil. Zároveň se ale také dozvěděla i jeho krutý plán a místo, kde se právě nachází.

Opustila Shining Armorovu mysl a vyskočila z postele. Strhala ze sebe obvazy, které jí bránily v pohybu, a mocným telekinetickým úderem vyrazila okno vedoucího do jejího pokoje. Zuřivost jí dodávala sílu. Vyskočila ven, roztáhla křídla a vzlétla.

Do pokoje v tu chvíli vtrhli strážní doprovázeni skupinou doktorů a vyrušeni tím nenadálým rámusem, ale Chrysalis již byla pryč.

Shining Armor, ale nebyl jediný, koho bylo třeba zachránit. Na půdě Školy pro nadané jednorožce bylo mnoho nevinných mladých poníků, kterým hrozilo smrtelné nebezpečí.

Bylo na čase, aby měňavci bránili svůj nový domov, a tak Chrysalis zavolala a měňavci poslechli.

 

• • •

 

Napříč celou Equestrií zvedli stovky poníků všech druhů a barev hlavu k obloze. Chvilku jen tak nehybně stáli s ušima v pozoru, jako by něčemu pozorně naslouchali.

Pak náhle se k údivu všech přihlížejících jejich podoby změnily a k nebi se z různých míst po celé zemi za tichého bzukotu vznesly stovky měňavců. Všichni společně zamířili, jak nejrychleji mohli, ke Canterlotu.

 

• • •

 

V jeho životě snad nikdy neexistovalo nic jiného než bolest. Ostrá, bodavá a mysl spalující bolest. Přesto věděl, že musí za každou cenu vydržet a udržet tu lahvičku ve vzduchu. Závisely na tom životy mnoha dalších poníků.

Na krátkou chvíli měl pocit jako by tu byl někdo s ním. Někdo koho znal, ale závoj bolesti mu nedovolil si v tu chvíli vzpomenout. Ale ať už to byl kdokoliv, byl rozzuřený až skoro k nepříčetnosti.

Shining Armor cítil, že už mu mnoho sil nezbývá a tak udělal to jediné, co v tu chvíli mohl, aby ještě chvíli vydržel. Zrušil štítové kouzlo chránící Canterlot.

Černý jednorožec se zle zasmál. Věděl, že cestu má již volnou, ale než tu skončí, chtěl se ještě chvíli pobavit.

 

• • •

 

Štít nad městem znovu zablikal a definitivně zhasl. Královna Chrysalis věděla, že je zle.

„Ještě prosím chvíli vydrž, lásko,“ snažila se telepaticky sdělit jeho mysli, ale ta byla přes veškerou tu bolest téměř nedostupná.

Škola byla již naštěstí nedaleko. První čeho si všimla, byli její měňavci, kteří se už pustili do práce a vynášeli postupně ven všechny poníky, kterým hrozilo nebezpečí. Zároveň postupně vytvářeli kolem celé ohrožené oblasti kruh, který měl zabránit ve vstupu komukoliv jinému.

Opodál stála skupina zmatených stráží, které neměly ani ponětí, co se to vlastně děje. Nebyli si jisti, jestli právě objevivší se měňavci jsou nepřátelé nebo ne. Rozhodně se nijak nepřátelsky nechovali, ačkoliv jejich počínání bylo skutečně velmi podivné.

Chrysalis přistála na nádvoří a vběhla do budovy. Věděla, že už je velmi blízko.

 

• • •

 

Lahvička v Shining Armorově magickém sevření podklouzla a začala padat k zemi. Věděl, že už nemá v těle dost sil, aby její pád zastavil. Naštěstí se o to postaral ten černý jednorožec.

Těsně nad zemí ji uchopil a opatrně položil na podlahu. „Takže jsi nakonec přeci jen prohrál,“ zasmál se Shining Armorovu zmučenému tělu a napřáhl ostří k poslednímu úderu.

V tom okamžiku dveře do místnosti prostě vybuchly a proměnily se v oblak třísek a kamení. Síla úderu byla taková, že smetla černého jednorožce na zem a odhodila ke stěně.

Tam, kde ještě před chvílí byly dveře, se objevila vysoká černá postava a Královna Chrysalis vstoupila do místnosti.

Jednorožec se postavil, otřepal od prachu, který se mu usadil na srsti a postavil se proti ní.

Pak se zarazil. „Královna měňavců? Co tady v tuto chvíli pohledáváš? Pokud vím, tak s tebou nemám žádný spor.“

Chrysalis na něj nenávistně pohlédla a ledovým hlasem pravila: „Tím bych si být tebou nebyla až tak jistá.“ A na malou chvilku tam místo ní stála známá zelená kobylka se zlatavou hřívou.

„G-Golden Flower?“ zakoktal černý jednorožec a poprvé na něm bylo patrné, že má skutečně strach. „Ale já myslel…“ začal, ale nestihl to ani doříct, protože v tu chvíli se na něj rozzuřená Chrysalis vrhla.

Hněv jí dodával strašlivou sílu. Nedokázala již dále snášet Shining Armorovo utrpení. Jediné co věděla, bylo to, že ten, kdo je za něj zodpovědný, musí zemřít.

Jediným drtivým úderem smetla jednorožce znovu na zem a skočila na něj. Pevně ho přitiskla k zemi a špičku rohu přitlačila k jeho čelu. Roh se rozzářil jasným světlem, když se chystala provést kouzlo.

„NE!“ zazněl místností výkřik a Chrysalis se zarazila.

„Nedělej to Chrysalis,“ řekl tichým vyčerpaným hlasem Shining Armor. „Taková nejsi. Nedovol mu, aby z tebe udělal to samé co je on. Zabíjení nikdy není ta správná cesta.“

Chrysalis zahanbeně sklopila hlavu a o pár kroků ustoupila. Věděla, že má Shining Armor pravdu. Nikdy po zabíjení netoužila, ale utrpení toho, kterého tak milovala, ji k tomu málem dohnalo.

„Hlupáci!“ vykřikl černý jednorožec, který okamžitě využil situace. Rychle se vymrštil, vrhl se po křišťálové lahvičce ležící opodál a prudce do ní udeřil.

Ale místo toho, aby se roztříštila na drobné střípky, jak očekával, se jen neškodně rozplynula a zmizela.

„Co? Cože?“ rozhlížel se zmateně. Nějak nedokázal pochopit co, se právě stalo.

A Chrysalis stojící nad ním se zasmála. „Nehledáš náhodou tohle?“ dráždila ho pravou lahvičkou vznášející se v bezpečí jejího telekinetického sevření. Ta, kterou se před chvilku pokusil jednorožec rozbít, byla jen iluzí, kterou vytvořila krátce poté, když do místnosti vstoupila a nikdo v tu chvíli nevěnoval lahvičce pozornost.

V ten okamžik černý jednorožec pochopil, že prohrál, zakouzlil a pokusil se teleportovat pryč.

To ale Chrysalis očekávala a i když ona samotná netušila jak tomu zabránit, tak znala někoho, kdo to určitě vědět bude.

Bleskově nahlédla do skupinové mysli a vyhledala tu, kterou právě potřebovala. Nebylo to nijak těžké. Twilightina mysl zářila mezi ostatními jako maják do noci. Rychle ji prolétla, než našla to, co hledala. Věděla, že takový prudký vpád do její mysli nebude pro Twilight zrovna příjemný, ale to nejhorší co jí mohla způsobit, byla nanejvýš pořádná bolest hlavy. Později by jí to měla nějak vynahradit.

Vrátila se zpět zrovna ve chvíli, kdy kolem jednorožce zavířila temnota a seslala protikouzlo.

To co následovalo, však nečekala ani Chrysalis. Jejich magie se střetly a vybuchly v oslepujícím záblesku. Země se hrozivě otřásla, až některé z kamenných kvádrů popraskaly. Chrysalis tak akorát stihla zakrýt svým tělem Shining Amora, zatímco černého jednorožce ten nepodařený pokus o teleportaci odhodil prudce na zeď. Z jeho srsti se kouřilo.

„Ty hnusná děvko,“ rozkřičel se na ni jednorožec, když se trochu vzpamatoval z šoku, který právě utrpěl. „Jak ses mohla opovážit?! Za tohle chcípneš, ty mrcho.“ A zaútočil.

Jeho útok byl drtivý, navíc zesílený jeho zuřivostí. Bez rozmyslu a nehledě na svou vlastní bezpečnost sesílal proti Chrysalis vše co v tu chvíli dokázal vymyslet. Ta se tak akorát jen bránila. Na nic víc nebyl čas. Důležité bylo jen odrazit kouzla co nejdále od ní a od Shining Armora.

Kouzla nelítostně narážela do zdí, podlahy i do stropu. Všude okolo se drolil prach a vzduch se pomalu ohříval.

A pak náhle všechno ustalo. Černý jednorožec sklopil hlavu a nechápavě se podíval na magické ostří, které se nešťastně odrazilo a zabodlo hluboko do jeho hrudi.

„Ty… ty jsi vyhrála,“ promluvil potichu a z rány mu proudem vytékala jasně červená krev. „Její příchod ale nikdy zastavit nedokážete a ona mou smrt jistě pomstí,“ řekl ještě a mrtvý se svalil na zem.

Chrysalis se pomalu otočila a teprve teď si pořádně prohlédla Shining Armorovo zubožené tělo. Bylo na něm poznat, že musí nesmírně trpět, ale přesto zatím zůstával při vědomí.

„Já věděl, že pro mě přijdeš,“ řekl tiše.

„Však ty sis také vedl skvěle,“ konejšila ho Chrysalis, opatrně přeřízla rohem všechny provazy, které ho poutaly a něžně ho sevřela v náručí. Připadal jí lehký jako pírko.

Podívala se do jeho nádherných hlubokých modrých očí a řekla to, co její srdce chtělo říct již dávno. „Miluji tě, Shining Armore.“

Shining Armor překvapeně zamrkal, ale pak se na jeho tváři objevil drobný úsměv. „I já tebe, Chrysalis.“

A Chrysalis zavřela oči a políbila ho.

Okolní svět zmizel v jasné ale příjemně hřejivé záři, když se prastará magie probudila k životu, a Chrysalis cítila, jak je oba nějaká neznámá síla zvedá do vzduchu. Ale na tom teď vlastně ani nezáleželo, konečně totiž byla zase s ním. Se svou láskou.

Shining Armor ucítil, jak něco velmi zvláštního vstoupilo do jeho mysli a otevřelo v nich dvířka, o kterých neměl dosud ani tušení.

To co pak ve své mysli spatřil, mu úplně vyrazilo dech. Všude, kam až dohlédl, se rozprostírala ohromná propletená síť nekonečného množství barev a tvarů. A vprostřed toho všeho zářilo malé jasné slunce.

Něco ho k tomu místu nesmírně táhlo, a když se k němu přiblížil, okamžitě poznal, o co se jedná. Byla to mysl královny Chrysalis a to všechno okolo nemohlo být nic jiného než skupinové vědomí ve své celé kráse.

Chrysalis ucítila ve své mysli jeho přítomnost a ačkoliv nic takového nečekala, laskavě ho přijala.

Myšlenky se propletly, dvě rozdílné bytosti se na moment spojily a vzniklo něco nového a nečekaně krásného.

Pak světlo pohaslo a jejich mysli se, stejně jako jejich rty, zase oddělily. Přesto mezi nimi zůstal jistý druh spojení, daleko silnější než s čím se kdy Chrysalis dosud setkala.

Pomalu otevřela oči a překvapeně vydechla nad tím, co spatřila. Shining Armor stál přímo před ní bez jediného škrábnutí. Na jeho hrudi se lesklo nádherné chitinové brnění a ze zad mu vyrůstal pár dlouhých namodralých blanitých křídel.

Nikdy ji ani nenapadlo, že je něco takového vůbec možné, ale instinkty jí napovídaly a Chrysalis věděla, že mají pravdu. Shining Armor se stal králem měňavců. Jejím králem.

 

I'm change for you, my love

Ilustrovala Midnight Shadow

 

Raději vyslala k jeho mysli obraz, toho co právě viděla. Zdálo se, že to Shining Armora nijak neznepokojilo, spíš si jen se zvědavostí prohlížel své nové tělo.

A pak si i on všiml jedné drobné změny na Chrysalis. Ve snaze následovat jejího přikladu se i on pokusil poslat do její mysli obraz toho, čeho si právě všiml.

Chrysalis se roztomile zachichotala jeho nevydařenému pokusu a raději se podívala sama.

A tam na jejím boku zářilo Znaménko. Trochu jí připomínalo to, které nosila Cadance. Bylo to smaragdové srdce v stříbrné krajce.

„Ach, Shining Armore,“ pronesla s dojetím a znovu ho políbila.

 

Pokračování