Golden Flower

Canterlot byl toho dne v plném živlu. Však se v něm již zítra měla odehrát veliká sláva. Byly to totiž přesně dva roky ode dne, kdy byli z Canterlotu zapuzeni měňavci, kterým vládla královna Chrysalis, a také druhé výročí svatby mezi všemi zbožňovanou princeznou Mi Amore Cadenza neboli Cadance a tehdejším velitelem královských stráží Shining Armorem. A tak určitě bylo co oslavovat.

Na oslavy byla pozvána spousta významných hostů z celého okolí, včetně samotných nositelek Elementů harmonie. Samozřejmostí byla i přítomnost obou equestrijských vládkyň, princezny Celestie a její mladší sestry princezny Luny. Proto bylo na každém poníkovi, aby byly přípravy dovedeny k naprosté dokonalosti. V posledních několika dnech tedy téměř každý trávil většinu času úklidem, tvorbou dekorací, či jinou ze spousty činností, které měly zajistit hladký průběh oslav.

Naplánována byla i velkolepá letecká přehlídka Wonderbolts a Rainbow Dash, ale jako hlavní bod programu, byl přichystán vyhlídkový let vzducholodí, na který bylo vybráno jen několik málo vyvolených a princezna Cadance a Shining Armor byli samozřejmě mezi nimi.

Už teď se vzducholoď vznášela ukotvená nad městem a dávala na obdiv svou majestátní krásu. Pod mohutným bílým balonem, pokrytým zlatými symboly Slunce, byla zavěšena zářivě rudá gondola zdobená oranžově vyvedenými ornamenty, do které se pohodlně vešla necelá padesátka poníků. Na přídi se hrdě leskl zlatý nápis „Jitřenka“.

Pomalu se již schylovalo k večeru, ale stále ještě zbývalo vykonat tolik práce. Nejvíce ji dosud zbývalo v kuchyni Canterlotského paláce, která měla na starosti přípravu zítřejšího slavnostního oběda a dalšího občerstvení.

 

• • •

 

„Kde s tím zas vězíš, Golden Flower?“ zavolal tmavě modře zbarvený poník do otevřených dveří vedoucích do skladu potravin. Jeho bok zdobilo Znaménko v podobě veliké bílé kuchařské čepice.

„Už běžím,“ ozvalo se ze skladu jemným hlasem mladé kobylky a skutečně netrvalo dlouho a vyběhla ven.

Byla to kobylka jednorožce mírně vyššího vzrůstu s tmavě zelenou srstí. Zlatavě zbarvená hříva za ní volně vlála a svýma jasně zelenýma očima sledovala cestu před sebou, jak se plnou kuchyní proplétala ke svému cíli. Před ní se ve vzduchu vznášel proutěný košík plný všemožných surovin a zahalený do zelenkavé záře její magie. Jejím Znaménkem byla malá žlutá květinka. Chryzantéma.

„Tady to všechno máte,“ sdělila poníkovi, který ji před chvilkou sháněl, když k němu konečně dorazila a položila košík na pult vedle něj. „Nemohla jsem najít už skoro žádný chřest. Tenhle je poslední.“

„Cože?!“ podíval se na ní modrý poník značně vyděšeně „Já ho ale ještě budu potřebovat.“

Pak, když se trochu uklidnil, pokračoval: „Vím, že už je dost pozdě, ale nebyla bys tak hodná a nepokusila se ještě nějaký ten chřest ve městě sehnat?“ a upřel na ni prosebný pohled.

„Zkusím to, ale možná už budou mít všude zavřeno,“ přikývla po chvilce váhání Golden Flower.

„Celestia ti to zaplať,“ oddychl si poník a zářivě se na ni usmál. „Vždycky jsem věděl, že je na tebe spolehnutí. Tady máš nějaké zlaťáky a snaž se prosím vrátit co nejdříve,“ řekl a podal jí váček s penězi. „Budu ho potřebovat asi tak kilo.“

Golden Flower byla ráda, když se konečně dostala ven. Od brzkého rána byla zavřená v kuchyni, a tak byla vděčná, že se konečně dostala na čerstvý vzduch. Navíc potřebovala trochu klidu na přemýšlení a pročištění hlavy od vzpomínek. Poslední dobou se jí totiž až příliš často vracely.

Golden Flower a Královna Chrysalis v jedné osobě tedy opustila v zamyšlení palác a vyrazila do města.

 

• • •

 

Byl tomu již více než rok, kdy společně se svými měňavci a s těžkým srdcem opustila hnízdo, které bylo tak dlouho jejich společným domovem.

Cesta do Equestrie byla dlouhá a namáhavá, a když konečně v nejvyšším utajení překročili její hranice, rozpustila své věrné do všech jejích koutů, kde se měli přeměněni do jiných podob připojit ke společenství místních poníků a získat pro sebe tolik lásky a přátelství, kolik jen bylo možné.

Sama pak přijala podobu Golden Flower a společně s několika nejvěrnějšími zamířila do samotného středu země, do Canterlotu. Nebyla si úplně jistá, proč si vybrala zrovna tohle místo, které bylo před pár lety svědkem jejího největšího zostuzení. Připisovala to ale na vrub tomu, že ať už by se v Equestrii dělo cokoliv, přála si být přímo u zdroje všech nejdůležitějších informací.

Začátky ve městě byly opravdu velmi těžké. Nikdo ji tam neznal a trvalo dlouho, než si získala důvěru a uznání alespoň některých poníků. Samozřejmě se je mohla pokusit ovlivnit svou mysl-ovládající magií, ale přála si být co nejnenápadnější a poníci, kteří by se začali chovat jinak, než bylo jejich zvykem, by jí rozhodně nepomohli.

Nejprve přežívala jen z toho, co dokázala najít v ulicích města, pak ji ale k jejímu údivu jednoho dne oslovil poník vlastnící jednu z místních kaváren a nabídl jí místo servírky včetně ubytování v malém bytě přímo nad onou kavárnou. Bála se, si to připustit, ale v hloubi duše mu byla velmi vděčná. Měňavci by se k cizímu svému druhu jistě takhle nikdy nezachovali.

Onoho dne se vše otočilo k lepšímu a přes pečlivě získávané známosti a tvrdou práci se dostala až do samotného paláce, kde získala zaměstnání jako jedna ze služebných. Stále ale bydlela ve svém malém bytě nad kavárnou.

Ostatním měňavcům se také celkem dařilo. Pozvolna si získávali důvěru poníků a začali s nimi navazovat první známosti.

Zdálo se tedy, že vše běží podle plánu, až do dne, krátce po jejím nástupu do paláce, kdy se na chodbě poprvé setkala s Shining Armorem.

 

• • •

 

Srdce se jí v tu chvíli prudce rozbušilo a tváře jí zalil ruměnec. Měla hrozný strach, že ji pozná, ale zároveň si v koutku duše přála, aby se tak stalo a ona se před ním nemusela skrývat.

Shining Armor si jí všiml, usmál se na ni a promluvil: „Zdravím, Vy musíte být ta naše nová služebná.“ Pak se zarazil a podíval se na ní pozorněji. „Odpusťte mi mou zvědavost, ale neviděli jsme se už někde? Někoho mi totiž hrozně připomínáte.“

Golden Flower ztuhla, chtěla promluvit, ale nějak to nešlo. Až nakonec po chvíli hrozivého ticha ze sebe vykoktala: „N-na s-svatbě. Byla jsem vám na svatbě.“

„Myslel jsem si to,“ usmál se na ni Shining Armor a Golden Flower z toho úsměvu podivně zamrazilo v zádech. „A nemusíš být přede mnou tak nervózní,“ dodal přátelsky a pokračoval ve své pochůzce.

„Skvělé, naprosto skvělé,“ ozval se Golden Flower v hlavě posměšný hlásek. „Nic lepšího než tohle, jsi mu opravdu říct nemohla, co? To už jsi mu mohla rovnou prozradit, kdo doopravdy jsi a odhalit svou pravou podobu.“

Golden Flower zatřásla zmateně hlavou, aby ho zahnala pryč, a pak když se trochu uklidnila, pokračovala ve své práci.

 

• • •

 

Shining Armora pak ještě v paláci potkala několikrát a téměř pokaždé se s ní pustil i do řeči, ale všechna jejich setkání probíhala podobně jako to první. Vždy byla tak nervózní, že byla téměř neschopná promluvit. Naštěstí se zdálo, že to Shining Armorovi nijak nevadí a zdálo se, že je tím i trochu polichocen.

Golden Flower netušila co si o tom myslet. Takové pocity neznala a nevěděla jak se s nimi vypořádat. Navíc ze skupinového vědomí vycítila, že rozhodně není jediná z měňavců, která má podobná trápení,

 

• • •

 

Zcela zabraná ve svých myšlenkách si téměř ani nevšimla, že už dorazila na tržiště.

Sice již byla noc, ale několik posledních stánků zůstávalo naštěstí ještě otevřených. Jejich majitelé zřejmě doufali, že blížící se oslavy přilákají více zákazníků, a tak raději zůstali na tržišti déle, aby náhodou o nějakého nepřišli.

 

Golden Fower

Ilustrovala Midnight Shadow

 

Golden Flower nakoupila chřest a zamířila zpět do paláce. Než do něj dorazila, vyhoupl se nad obzor měsíc a ozářil město svým svitem.

V palácové kuchyni už tou dobou téměř nikdo nebyl. Jen kuchař, který ji poslal pro chřest a několik jeho pomocníků.

„Já věděl, že ho seženeš,“ usmál se na ni, když spatřil, jak k němu dorazila s balíčkem vznášejícím se opodál. „Na tebe je vždycky spolehnutí.“

Golden Flower se už chystala k odchodu, když ji modrý poník ještě jednou zarazil.

„Měl bych pro tebe jednu takovou nabídku. Jistě víš, že se zítra pořádá let tou vzducholodí, co nám teď visí nad městem. No a já jsem byl vybrán, abych na ní zítra dělal kuchaře.“

„Tak to blahopřeji,“ usmála se na něj Golden Flower, ale modrý poník ještě pokračoval.

„A mohu si s sebou vzít jednoho pomocníka. Byl bych moc rád, kdybys to byla ty. Na nikoho jiného není takové spolehnutí, jako na tebe.“

Golden Flower chvilku přemýšlela. Taková šance, jak se dostat mezi vyšší společnost, se jen tak nenabízela a Golden Flower rozhodně nechtěla nechat tuto příležitost proklouznout mezi kopýtky, a tak nadšeně souhlasila.

A navíc tam bude i Shining Armor.

 

• • •

 

Oslavy se již zvolna blížily ke svému velkolepému vyvrcholení. Vzducholoď již byla připravená k odletu a čekala jen na své pasažéry a několik posledních zásob pro přípravu občerstvení, které se bude na palubě podávat.

Tento úkol dostala na starosti Golden Flower a zrovna manévrovala s množstvím balíčků plných různých surovin vznášejících se v záři její magie, když se z lodi bezohledně vyřítil jiný jednorožec a málem ji srazil ze schodů, po kterých zrovna nastupovala do lodi.

„Hej, dávej přeci pozor,“ zakřičela za ním rozzlobeně, když jen tak tak pochytala všechny věci, dřív než popadaly na zem, ale jednorožec ji naprosto ignoroval a jediné co z něj zahlédla, byla černá srst a šedivá hříva, ztrácejí se v davu. A tak ho pustila z hlavy a pokračovala dál.

Krátce na to začali do lodi nastupovat i její první pasažéři. Golden Flower je všechny uvítala a ukázala jim jejich místa. Nikoho z nich osobně neznala až na Princeznu Cadance a Shining Armora, kteří za bouřlivého jásotu přihlížejících nastoupili do vzducholodi jako poslední. Shining Armor ji poznal a usmál se na ni, ale neřekl nic.

 

• • •

 

Lana byla uvolněna a loď se lehce zachvěla, když se konečně odpoutala od země. Krátce zakroužila nad Canterlotem a pak zamířila k obzoru. Její bílý balón doslova zářil v paprscích večerního Slunce.

Celý Canterlot zvědavě sledoval, jak se po několika mílích začala zvolna otáčet a nabírat směr nad Ponyville.

A pak se náhle ke vší hrůze přihlížejících rozzářila obloha jasným zábleskem a vzducholoď vznášející se kdesi v dáli se proměnila v obrovskou ohnivou kouli.

 

Pokračování