Den, po kterém jsem toužila

Canterlotem se neslo veselé vyzvánění zvonů. Však také nastal okamžik, na který už všichni netrpělivě čekali několik měsíců. A když bylo před nedávnem vydáno oficiální prohlášení, propukla v Equestrii radost, jaká tu už dlouho nebyla, a všichni se s vervou pustili do příprav.

Dnes byl ten veliký den, kdy se dvě srdce a dvě duše spojí tím poutem ze všech nejsilnějším. A Chrysalis s Shining Armorem v něm hráli hlavní roli.

A tak tu teď stála oblečená v nádherných načechraných a lehce nazelenalých šatech. Ne, že by z toho byla nějak nadšená. Jako měňavec šaty nikdy nepotřebovala, ale věděla, že to k dnešku patří, a tak to v nich tu chvíli musela vydržet. Navíc musela přiznat, že jí opravdu moc sluší. Rarity se zkrátka jako vždy vyznamenala.

Všechno bylo nachystáno do nejmenšího detailu stejně jako tehdy před pár lety, ale tentokrát tu nebyly žádné lži ani iluze. Bylo to skutečné.

Obřad již byl v plném proudu a Chrysalis již jen čekala, až se spustí hudba a ona si stoupne na své místo po Shining Armorovu boku před oltářem.

Srdce jí divoce bušilo vzrušením a nervozitou, a tak, aby se trochu před tou svou velikou chvílí uklidnila, ponořila se na okamžik do vzpomínek.

 

• • •

 

Ani dnes ještě nemohla uvěřit tomu, co následovalo, když tehdy ve společnosti Shining Armora opustila budovu školy.

Kolem kruhu tvořeného jejími měňavci se shromáždilo neuvěřitelné množství poníků. Byly jich stovky ne-li rovnou celé tisíce.

Ve chvíli, kdy si všimli Chrysalis a nezraněného Shining Armora propukl celý ten dav v mohutný aplaus.

Jak se později ukázalo, pronikla nějakým způsobem do Canterlotu zpráva o tom, co se ve Škole pro nadané jednorožce odehrává, a každý, kdo mohl, se tam běžel ihned podívat.

Nic takového ještě Chrysalis nezažila a obzvláště ve své pravé podobě. Bylo to vlastně úplně poprvé, kdy byl někdo doopravdy rád, že vidí ji i její měňavce.

Náhle se přímo před ní za tichého lupnutí objevila princezna Celestia. Chrysalis to nejprve trochu vyděsilo, ale hned se uklidnila, když si všimla, že se na ni princezna dívá s přátelským úsměvem.

„Zdravím. Vidím, že sis dnes získala nějaké obdivovatele,“ mrkla na ni princezna Celestia spiklenecky a Chrysalis bylo hned jasné, že to ona je zodpovědná za to, že se zde sešel takový veliký dav. Ale co tím sledovala a proč?

„A tohle byste měli raději schovat,“ řekla Celestia a pokývala směrem k Shining Armorovi a jeho novým křídlům. „Je pravda, že sis svými činy získala srdce mnoha poníků, ale nejsem si jistá, jak by přijali fakt, že jeden z nich se stal měňavcem.“

Chrysalis věděla, že Shining Armor se ještě nebude umět proměňovat, a tak raději jeho křídla pouze zakryla jednoduchou iluzí.

Celestia se na ni usmála a nechala je jít dál, ale Chrysalis věděla, že za tou její vždy dokonalou a usměvavou tváří jsou nějaké pečlivě skrývané starosti. Celestia ji zjevně k něčemu potřebovala, ale k čemu?

 

• • •

 

Kdo byl ten, který se za každou cenu snažil zabít Shining Armora? A proč? A hlavně, kdo byla ta tajemná „ona“ o které se zmiňoval? A jakou roli v tom hrály Luna s Celestií? A co o tom všem věděly?

Otázky, samé otázky. Otázky, na které neznala odpověď. Otázky, které jí už několik týdnů vrtaly hlavou. V Equestrii se dělo něco temného a princezna Celestia se svou sestrou Lunou se o tom odmítaly s kýmkoliv jiným bavit.

Něco skrývaly. Nějaké tajemství. A i když Chrysalis věděla, že to dělají s dobrými úmysly, velmi ráda by o tom zjistila víc.

Jednoho dne ta tajemství všechna odhalí.

Co ji v posledních dnech, ale nejvíce překvapilo, byla reakce Twilight Sparkle na přeměnu jejího bratra a na fakt, že se chystá oženit se samotnou královnou měňavců.

Obávala se toho, že s tím Twilight nebude souhlasit. Ani by se jí nedivila, po tom co jí před pár lety provedla. Ale Twilight k jejímu neskonalému údivu to přijala s úsměvem na rtech.

Když se poprvé po těch dvou letech znovu setkaly, nevítala se s ní jako s nepřítelem, ale spíš jako se ztracenou kamarádkou. Byla to skutečně úžasná kobylka, možná ze všech ta nejúžasnější.

Chrysalis si byla jistá, že jednoho dne čeká Twilight opravdu zářivá budoucnost. Teď ale bylo na čase věnovat se jiným příjemnějším záležitostem.

Ozvala se hudba a Chrysalis věděla, že nadešel její čas.

Dveře před ní se otevřely a v doprovodu družiček vstoupila do místnosti, aby již navždy svázala svůj život s Shining Armorem.

Pomalu prošla sálem a připojila se před oltářem ke svému nastávajícímu. Celestia začala něco povídat, ale Chrysalis nevnímala ani jedno jediné její slovo. Dívala se jen na něj, na toho kterého tak milovala, a všechno ostatní v tu chvíli přestalo existovat.

 

• • •

 

Chrysalis se unaveně vpotácela do ložnice. Hned za ní ji následoval Shining Armor.

Dnešek byl skutečně vyčerpávající. Nejprve samotný obřad, kde se jen mluvilo a mluvilo, a pak spousta gratulací a nudných společenských konverzací. Bylo to nesmírně únavné a celou tu dobu si přála jen jedinou věc. Být alespoň chvilku jen s ním, ale zdálo se, že nikdo další, krom Shining Armora, její představu nesdílí.

Teď ale nadešla konečně ta chvíle, po které celý den tak toužila.

Shodila ze sebe šaty, svůdně zavlnila boky a zamířila k posteli. Shining Armor ji následoval a když zastavila, pevně se k ní přitiskl, objal ji a políbil.

Cítila jeho touhu a odpověděla mu dalším vášnivým polibkem. Slastně zavrněla a stáhla Shining Armora s sebou do měkké postele.

Slabě se zachichotala, než byla znovu přerušena další záplavou horkých polibků. Pevně svého nejmilejšího objala a vzdechla rozkoší.

A co se dělo dál?

Inu, o tom již mluví zcela jiný příběh.

 

Konec