Zachráněny

Rainbow Dash s Applejack uháněly jako o život temným ponurým lesem. Jediným zdrojem světla byl slabý svit hvězd a tenká fosforeskující linka vznášející se před nimi ve vzduchu a ukazující cestu.

Zbytek poníků zůstal někde daleko za nimi a ani se nebylo čemu divit, když tyhle dvě kobylky byly v celém Ponyville nejrychlejší. Teď se však jejich rychlost ukázala jako menší nevýhoda, neboť čím dále se vzdalovali od Twilight tím více světelná linka, jež vyčarovala, slábla a slábla, až se nakonec vytratila docela.

„Hej, Rainbow. Stůj!“ vykřikla Applejack sotva si toho všimla a Rainbow, která také zaznamenala ztrácející se kouzlo, okamžitě poslechla a obě dvě tak bok po boku zastavily.

Jejich srdce však stále bušila strachem i vzrušením. Po těle jim stékal pot, který v chladném nočním vzduchu lehce mrazil, a u zadýchaných tlamiček se jim tvořily drobné obláčky páry.

Chvilku se na sebe dívaly a pak Applejack promluvila: „Myslim, že bychom měly počkat na zbytek. Co myslíš, Rainbow?“

„Asi to tak bude nejlepší,“ souhlasila druhá kobylka a lehla si do nedaleké trávy. Applejack si po chvilce lehla vedle ní a společně vyčkávaly v tichu spícího lesa, než dorazí zbytek.

O několik minut později se magická linka opět vynořila z temnoty a pomalu nabývala na síle. Bylo jisté, že se zbytek poníků blíží. Pak se ale lesem rozlehl dusot kopyt. Neznělo to však jako skupina, ale jen jako jeden poník.

Applejack zbystřila, až při tom zastříhala ušima, a postavila se. Ať to byl kdokoliv, rychle se blížil. „Někdo sem běží,“ šeptla na svou kamarádku, ale ani to dělat nemusela, protože Rainbow již také stála a se zbystřenýma ušima naslouchala.

Dusot kopyt zněl stále blíž a blíž, až se na náhle zpoza zatáčky na cestičce lehce ozářené svitem kouzelné linky objevil další poník. Zcela evidentně to byla Rarity.

Ani by si nejspíš těch dvou kobylek stojících u cesty nevšimla a proběhla by okolo nich. Jenže Applejack ji chytila za ocas, čím ji téměř na místě zastavila, a skrz pevně sevřené zuby procedila: „Prrr, holka.“

Svobodným lesem se rozlehl Raritin vyděšený výkřik.

„Rarity, to sme jen my, Applejack a Rainbow Dash,“ začala Applejack uklidňovat tu bílou kobylku, kterou právě tak příšerně vyděsila. Netušila, že její reakce bude taková, ale mohlo ji to napadnout, když byly právě uprostřed temného lesa.

„O-opravdu?“ podivila se vyděšená Rarity a otevřela oči. Okamžitě si uvědomila, že právě leží před svými kamarádkami na zemi s hlavou mezi kopýtky a bleskurychle se postavila, oklepala se a tvářila se jako by se nikdy nic nestalo.

Applejack ji s lehce pobaveným výrazem sledovala. „Typická Rarity,“ pomyslela si.

„Kde sou ostatní?“ zeptala se Applejack po chvilce.

„Asi někde za mnou,“ odpověděla Rarity. „Byli hrozně pomalí a já měla o Sweetie takový strach, že jsem raději běžela hned za vámi, jenže jste obě dvě tak strašně rychlé a já vás nakonec v lese ztratila. Pak už jsem běžela jen podél toho Twilightina kouzla.“

„Hej, pšt,“ zarazila je náhle obě dvě Rainbow Dash. „Mám pocit, že tu nejsme samy. Někdo je v támhletom křoví,“ pokračovala šeptem a pokývala opatrně hlavou směrem, odkud před chvilkou zaslechla nějaký podivný zvuk. Skoro jí to připomnělo zavzlykání.

„Počkejte tady. Já se tam kouknu,“ přikázala tiše a vzlétla mezi koruny stromů. Mírně to zašustilo, ale pak se les opět ponořil do ticha.

Nikde se ani lísteček nepohnul a Rarity s Applejack měly pocit, že jejich srdce jsou slyšet na míle daleko. Minuta za minutou pomalu utíkaly a jejich kamarádka Rainbow Dash stále nebyla nikde v dohledu.

Pak se ale náhle ze směru, kterým Rainbow před chvílí ukázala, ozvalo divoké zašustění následované dalším vyděšeným výkřikem. Nebyl to hlas Rainbow. Vlastně to skoro znělo jako…

„Fluttershy?“ ozvalo se náhle z křoví. „Co tady, u Celestie, děláš takhle pozdě v noci?“

„Promiň,“ pípla omluvně Fluttershy, když se spolu s Rainbow Dash vynořila ze křoví. „Schovávala jsem se tady.“

„A proč zrovna tady vprostřed Svobodného lesa?“ zavrtěla Rainbow Dash nechápavě hlavou.

„No, víš, hledala jsem tady Apple Bloom, Sweetie Belle a Scootaloo,“ řekla provinilým hlasem Fluttershy a sklopila při tom uši.

„Sweetie Belle?“ zbystřila Rarity. „Co o ní víš?“

„Ahoj Rarity. Ahoj Applejack.“ zašeptala Fluttershy, když si všimla i zbylých dvou kobylek a začala vyprávět.

„Potkala jsem je dnes odpoledne, jak se chystají sem do Svobodného lesa a protože jsem toho měla zrovna nějak moc, tak jsem jim svěřila své žabky, aby je odnesly k tomu jezírku, co je hned na začátku. Jenže když jsem se pak na ně přiletěla podívat byly pryč. Našla jsem jen košík a stopy ztrácející se v lese,“ zavzlykala Fluttershy a málem by se i rozplakala, kdyby ji Applejack nezačala chápavě hladit po hřívě.

„Jen pokračuj, Cukříku,“ pobídla ji s přátelským úsměvem.

„Když jsem našla ty stopy,“ pokračovala Fluttershy „tak jsem se rozhodla, že se je pokusím najít. Jenže pak najednou padla tma a já nevěděla, kde jsem a kam mám jít, tak jsem se raději schovala do křoví.“

„A proč jsi prostě nevyletěla nahoru a nevrátila se zpátky vzduchem?“ skočila jí náhle do řeči Rainbow Dash.

Fluttershy sklopila oči a sotva slyšitelně špitla: „Bála jsem se.“

Rainbow Dash už, už chtěla něco říct, ale pak si to raději rozmyslela. Teď nebyla zrovna vhodná doba.

„To je v pořádku, zlatíčko,“ usmála se Rarity na Fluttershy. „Jestli chceš, můžeš je hledat s námi, taky po nich pátráme.“

„Tak dobrá,“ přikývla Fluttershy a dívala se při tom kamsi do země. „Když vám nebudu překážet.“

„Ale to víš, že nebudeš.“ usmála se Applejack zrovna ve chvíli, kdy k nim z dálky dolehl dusot několika dalších párů kopyt. Zdálo se, že zbytek už je skoro tady.

Ještě chvíli tedy počkaly, než se zpoza zatáčky vynořila jako první Twilight a za ní v procesí několik dalších poníků, včetně Pinkie Pie, Cheerilee a Big Maca.

„Tak tady jste.“ oddychla si Twilight. „Už jsem začínala mít strach, že jsme ztratili i vás.“

„Ahoj Fluttershy,“ pozdravila, když si všimla té žluté kobylky. „Nevěděla jsem, že hledáš taky s námi.“

Fluttershy však jen mlčela a nijak se k odpovědi neměla. Před tolika poníky se hrozně styděla.

„No nevadí,“ řekla nakonec Twilight. „Měli bychom si pospíšit, než to kouzlo vyprchá,“ popohnala ostatní a společně vyrazili vpřed.

 

• • •

 

„Apple Bloom! Apple Bloom!“ volala Sweetie Belle na svou kamarádku. „Neusínej prosím. Já mám hrozný strach.“

Apple Bloom otevřela oči a překvapeně zamrkala. Nad sebou spatřila vyděšenou tvář své kamarádky ozářenou slabým svitem jejího rohu. Apple Bloom se cítila tak strašně unavená a hrozně moc se jí chtělo spát. Navíc se jí příšerně točila hlava.

„Promiň, Sweetie,“ začala se omlouvat. „Nějak mi není dobře. Jak je na tom Scoot?“

Sweetie Belle se nesmírně ulevilo, když uslyšela slova své kamarádky. Dostala o ni hrozný strach, když jí náhle přestala odpovídat, a tak ji raději šla zkontrolovat. „Ta je na tom pořád stejně,“ řekla tiše. „Doufám, že bude v pořádku.“

„To víš, že bude,“ ujišťovala jí Apple Bloom. „Vždyť ji znáš. Dostala se už z daleko horších situací…“ Pak se však náhle zarazila, když si všimla, že se okolí náhle změnilo. Z temnot se začala vynořovat podivná slabě zářící stříbrná linka vznášející se ve vzduchu.

„Tos udělala ty?“ zeptala se své kamarádky, ale už předem jí bylo jasné, jaká bude odpověď.

„Co?“ podivila se Sweetie Belle a rozhlédla se. Sotva si té zářící linky všimla, přikrčila se k zemi a schovala hlavu pod své zdravé kopýtko. „J-já se b-bojím,“ vykoktala ze sebe.

Apple Bloom také cítila, jak v ní to podivné světlo probouzí hrůzu, ale nedala to na sobě znát. „Myslím, že se toho nemusíme bát,“ uklidňovala svou kamarádku. „Vždyť je to jen obyčejné světlo. Třeba ho vykouzlil někdo z našich. Třeba nás už hledají,“ dodala s nadějí v hlase a netušila, že má vlastně pravdu.

 

• • •

 

„Tak a co teď?“ zeptala se Rainbow Dash, když se celá jejich skupina náhle zarazila před obrovským závalem bránícím jim v postupu tou chodbou, kterou před chvílí objevili a kam je zavedlo Twilightino kouzlo.

„Někde tady přece musí být nějaká jiná cesta,“ řekla Applejack a poškrábala se kopýtkem na hlavě.

„Já doufám, že to na ně nespadlo,“ ozvala se vyděšeným hlasem Rarity.

„No tak, uvidíš, že budou v pořádku, Cukříku,“ začala ji uklidňovat Applejack, ale přesto také cítila ve svém srdci drobný střípek pochybnosti.

„Měli bychom se rozdělit a zkusit najít nějakou jinou cestu,“ navrhla Twilight.

Všem poníkům se to zdálo jako dobrý nápad, a tak se rozdělili do dvojic a začali pátrat po okolních ruinách. Netrvalo dlouho a nad ztichlým lesem se ozval radostný výkřik.

„Myslím, že je vidím!“ volala rozradostněná Cheerilee a Big Mac, který s ní byl ve dvojici, souhlasně přikyvoval. Brzy se kolem nich všichni seběhli a společně zkoumali díru zhusta zarostlou bujnou vegetací a ztrácející se kdesi hluboko v zemi.

Na díře samotné by nic zvláštního nebylo, takových tu bylo spousta, ale v téhle na rozdíl od ostatních bylo možné na jejím dně spatřit maličké světélko a vinoucí se magickou linku, která stále ukazovala cestu a zcela nečekaně u zdroje onoho světélka končila.

„To musejí být ony,“ vzdechla s nadějí v hlase Rarity, sotva se podívala. Pak se nadechla a z plných plic zakřičela: „Sweetie Belle?! Jsi to ty?“

Následovala dlouhá pauza naprostého ticha a pak se odkudsi zezdola ozvalo: „Rarity?“

„Neboj se, zlatíčko, sestřička už je tady,“ pokračovala Rarity. „Hned bude u tebe.“ Pak ale k okolostojícím poníkům tiše dodala: „Jenže jak se tam dostaneme? Zdá se to hrozně hluboké.“

„Co takhle?“ ozvala se Rainbow Dash a zamávala křídly. Pak se otočila na Fluttershy. „Pojď, máme nějakou práci,“ oznámila jí a vrhla se po hlavě do díry. Fluttershy chvíli váhala, ale nakonec skočila za svou kamarádkou.

Krátce na to obě dvě prolétly odshora dolů obrovským sálem a dosedly hned vedle Sweetie Belle s Apple Bloom.

„Čau, prcci,“ pozdravila je Rainbow Dash. „Jste v pohodě? A kde je Scootaloo?“

„Ta je támhle,“ řekla Sweetie Belle a ukázala kopýtkem. „Nejspíš je v bezvědomí, ale dýchá. Já mám něco s nohou a Apple Bloom je uvězněná tady pod tímhle kamenem.“

„No to vidím,“ přikývla Rainbow Dash a rozhlédla se po okolí. „Tak a teď jak vás odsud všechny dostaneme?“ zeptala se spíš sama sebe.

„Hej, Fluttershy,“ otočila se na svou kamarádku „pojď mi pomoct a zkusíme pohnout s tímhle kamenem.“ Fluttershy jen pokývala hlavou a zakrátko se pustily společně do práce, jenže ať se snažily, jak chtěly, kámen se ani nepohnul.

„Sakra!“ zaklela Rainbow Dash, poškrábala se po hlavě a přemýšlela nad nějakým jiným způsobem. Po chvilce váhání se nakonec podívala vzhůru k otvoru ve stropě a zavolala: „Hej, Twilight? Nemohla by ses sem teleportovat a trochu nám píchnout? Samy s tím nehneme?“

Chvilku bylo ticho a pak se seshora ozvalo Twilightiným hlasem. „Moc ráda, ale nevím, jak to tam dole vypadá. Docela nerada bych se zhmotnila uprostřed nějakého kamene.“

„Tak zkus něco vymyslet. Apple Bloom je tady uvězněná a samy s tím nehneme,“ zakřičela na ní odkudsi z hlubin země Rainbow Dash.

„Možná kdybychom měly nějaké…“ zapřemýšlela Twilight.

„Lano?“ navrhla Pinkie Pie a přesně jedno takové smotané lano jí podávala.

„Pinkie, kde jsi k tomu přišla?“ podivila se Twilight.

„Ty hlupáčku, já vždycky s sebou nosím kousek lana,“ usmála se Pinkie Pie zcela nevině.

„Ale…“ začala Twilight. Pak si však svou otázku rozmyslela. Nebyla si jistá, jestli totiž tu odpověď chce opravdu slyšet. Nakonec místo toho pokynula ostatním a pár minut na to už ji spouštěli po laně dolů do hlubin.

Sotva dosedla a odvázala se, už se rozhlížela po okolí. Prohlédla si postupně všechny tři klisničky, prozkoumala kámen věznící Apple Bloom a pak je všechny jednu po druhé včetně sebe, Rainbow Dash a Fluttershy v několika krátkých purpurových záblescích přenesla nahoru k ostatním poníkům, kde si je ti nejsilnější položili na záda a nakonec všichni společně zamířili zpátky k Ponyville.

 

• • •

 

Skrývalo se To v nejtemnějších koutech a pozorovalo To ty odporné barevné poníky vracející se domů.

Nedokázalo tomu uvěřit, ale konečně To bylo volné. Po tolika letech. Teď přišel čas na pomstu. Nejprve však musí nabrat zpátky své ztracené síly. Do té doby se To bude muset skrývat.

Pak si však všimlo něčeho zvláštního. Ta růžová byla jiná než ostatní. Něco na ní bylo zvláštního. Něco důvěrně známého.

 

Pokračování příště