Prolog

Vyčkávalo To a hladovělo.

Uvězněné v nejtemnější temnotě již po tisíce let. Jen samo se sebou a se svými myšlenkami. Za tu dobu by To již dávno mělo být mrtvé, ale plamen nenávisti To stále držel na živu. Nenávidělo To naprosto všechno, ale ze všeho nejvíc poníky. Každou vteřinu svého uvěznění přemýšlelo nad svou pomstou, za to co Mu poníci provedli, a čekalo na vysvobození a na pomstu.

Hluboko uvnitř, ale cítilo také strach. Bálo se, že dříve než se Mu to podaří, ztratí poslední zbytky sil a zemře, ale zároveň se také obávalo, že i když přeci jen se uspěje, tak bude odhaleno a zabito. Vědělo To, ale že nemá jinou možnost a tak jen dále vyčkávalo na vhodnou příležitost.

 

Pokračování