Něco je v nepořádku

První paprsky vycházejícího slunce začaly klouzat po střechách domků v Ponyville. Jednomu z nich se podařilo proniknout oknem až do podkrovního pokoje v Sugarcube Corner a polechtat po spící tváři jednu růžovou kobylku.

Ta se jen kopýtkem poškrábala na čumáčku a spala dál, ale jak sluneční záře stále sílila, bylo teplo v jejím obličeji stále větší a větší, až se nakonec probudila a pomalu otevřela své modré oči.

Slastně se protáhla a prudce vyskočila z postele. Dopadla hned vedle ní na všechny čtyři a přikrývky i polštáře, které se vymrštily do vzduchu spolu s ní, se zvolna snesly naprosto dokonale srovnané zpátky na postel. Kdyby teď někdo nakouknul do jejího pokoje, tak by měl pocit, že snad v posteli ani nikdy nikdo nespal, jak byla vzorně ustlaná.

Mladá kobylka odhopsala k zrcadlu a podívala se na sebe. Její hříva i ocas byly po noci celé pomačkané a zdálo se, že částečně se snaží splývat volně dolů a zároveň naopak se divoce zakrucují nahoru.

„Ahoj, Pinkie, jak to dnes vypadáš?“ zeptala se svého obrazu a sama nad sebou se zasmála. V ten moment se odkudsi ozval tichý zvuk vanoucího větru a její hříva se i s ocasem nafoukla do svého obvyklého načechraného tvaru.

„Teď ti to ale naopak moc sluší,“ odpověděla si zvesela na svou předchozí otázku.

Spokojená sama se sebou vyhopsala ze svého pokoje ven. Před dveřmi do sousedního pokoje se zarazila, potichu se k nim připlížila, pomalu je otevřela, to aby nevydaly ani hlásku, a nahlédla dovnitř.

Uvnitř tiše spala ve svých postýlkách dvě malá hříbátka. Jedním byl malý pegas a druhým jednorožec. Pinkie se usmála a v očích se jí zaleskly slzy štěstí.

Tuze moc si přála si s nimi hrát, ale neměla to srdce je vzbudit, když tak hezky spinkala, a tak dveře zase opatrně zavřela, potichu se od nich vzdálila a pak, když už usoudila, že už je od nich dost daleko, pokračovala v hopsání směrem ke schodům.

Dole už pan a paní Cakeovi pilně pracovali.

„Dobré ráno, Pinkie,“ přivítala ji paní Cakeová. „Tamhle na stůl jsem ti připravila něco k jídlu a byli bychom moc rádi, kdybys nám potom pomohla s pečením. Dostali jsme velikou objednávku až z Canterlotu a bude se nám tedy hodit každé pomocné kopýtko.“

„Moc ráda, paní Cakeová,“ odpověděla Pinkie, která se již plně věnovala připravené snídani. Byla to sklenice studeného jablečného moštu a dva sendviče proložené nějakou zeleninou, což ale věčně hladová Pinkie moc nezkoumala a oba dva zhltla na jediné sousto. „Hmm, vynikající,“ zamumlala s plnou pusou.

„A co naše dvě hříbátka? Ještě spí?“ zeptala se paní Cakeová.

„Jako dva maličcí roztomiloučcí andílci,“ oznámila Pinkie, ale sotva to dořekla, ozvala se seshora hlasitá rána. „Nebo taky ne,“ opravila se s pobaveným úšklebkem.

Pinkie se už chystala za nimi rozběhnout, ale paní Cakeová ji zarazila s výrazem plným mateřské starosti. „Raději se na ně půjdu podívat sama. Je s nimi tolik práce, když se teď projevují ty jejich schopnosti,“ řekla a odklusala po schodech nahoru.

Pinkie dokončila svou snídani a pustila se do pečení. Čekalo ji opravdu mnoho práce. Napekla a nazdobila spoustu košíčků a dortů. Od čokoládových, přes vanilkové až po ovocné. A samozřejmě jich také spoustu snědla.

Když bylo konečně vše hotovo a zabalené v krabicích čekalo na odvoz, bylo už krátce po poledni a slunce se začalo zvolna sklánět k obzoru.

Pinkie, spokojená se svou prací, radostně vyhopsala ze dveří ven a zamířila směrem ke knihovně. Následovala ji sladká a příjemná vůně vanilky a skořice.

Venku se v odpoledním slunci procházelo několik poníků, kteří se buď vydali na nákupy anebo si jen tak užívali krásného počasí.

Pinkie zrovna zvesela hopsala ulicí a tiše si prozpěvovala, když její pozornost upoutal oblak prachu blížící se jejím směrem. V jeho čele na své koloběžce uháněla Scootaloo. Její malá oranžová křídla zuřivě kmitala ve snaze vyvinout co nejvyšší rychlost. Na hlavě měla nasazenou fialovou přilbu a za ní na vozíku zapřáhnutém za koloběžkou, pak samozřejmě nechyběla Apple Bloom s modrou přilbou a Sweetie Belle se zelenou, skrz kterou vyčníval její roh.

„Ahoj holky, kam jedete?“ zeptala se Pinkie náhle zcela nečekaně jedoucí spolu s malými klisničkami na vozíku. Na hlavě měla nasazenou modrou helmu.

„He? Co?“ vyjekly společně Apple Bloom a Sweetie Belle. „Pinkie? Jak jsi…“ chtěly se zeptat, ale pak si uvědomily, že je to přeci Pinkie, komu chtějí položit tu otázku.

„Do Svobodného lesa,“ pokračovala Sweetie Belle nadšeně. „Dneska určitě získáme svoje Znaménka.“

„Jasně,“ přitakala Apple Bloom.

„Skvěle. Já se jdu podívat za Twilight a koukám, že už jsme tady. Dávejte na sebe pozor,“ řekla Pinkie zrovna, když vozík v plné rychlosti míjel knihovnu a pak už jen Sweetie Belle a Apple Bloom s vyděšeným výrazem sledovaly, jak z rychle jedoucího vozíku seskočila, jen aby ladně dopadla hned vedle dveří do knihovny.

Pinkie zaklepala a otevřela dveře „Twilight?“ Její přilba se mezitím zase někam ztratila.

„Ahoj Pinkie, copak potřebuješ?“ zeptala se Twilight Sparkle s lehce unaveným výrazem ve tváři ležící na zemi mezi hromadou knih. Některé z nich se kolem ní vznášely v purpurové záři její magie. Jako vždy, když Twilight čarovala, cítila Pinkie ve vzduchu vůni levandule.

„Přišla jsem za tebou,“ odpověděla Pinkie. „Mám o tebe starost. Všimla jsem si, že poslední dobou hodně studuješ a jsi často unavená a tak…“

„To je v pořádku,“ přerušila ji Twilight „jen teď dělám jeden výzkum ohledně magie pro Princeznu Celestii a i když bych byla ráda, kdybys mi pomohla, tak myslím, že to budu mít brzy hotové.“

„Ale, hlupáčku,“ zasmála se Pinkie. „Já o magii nic nevím, jak bych ti mohla pomoct? Ne, ne, přišla jsem za tebou, abych tě pozvala na večerní piknik, který jsem pro tebe připravila. To aby ses trochu bavila a nebyla pořád ponořená v těchhle knížkách,“ oznámila a rozhlédla se po knihovně.

„To je od tebe moc hezké, ale já…“ chtěla namítnout Twilight, ale měla pocit, že i když se Pinkie stále vřele usmívala, tak náhle po její tváři přeběhl temný stín. „Půjdu moc ráda.“

„To je naprosto skvělé,“ zazubila se Pinkie. „Zkusím pozvat i nějaké naše další kamarádky. Tak zatím a za chvíli se sejdeme venku před knihovnou. Musím toho ještě tolik zařídit,“ oznámila a zmizela v obláčku růžového kouře. Jen cvaknutí zavírajících se dveří bylo důkazem, že jimi skutečně prošla.

Twilight si povzdychla a ještě na chvíli se ponořila do studia.

 

• • •

 

Rainbow Dash poklidně pospávala na jednom z obláčků líně se rozvalujícími nad okrajem Ponyville. Snila o tom, jaké by to bylo patřit mezi Wonderbolts, když tu náhle…

„Dashie, jsi tam?“ zavolala ze země Pinkie.

Rainbow Dash, která nechtěla být rušena ze svého příjemného snění, ji ignorovala a spala dál. A skutečně se zdálo, že to zabralo.

„Dashie!“ ozval se výkřik hned vedle jejího ucha. Rainbow Dash celá vyděšená vyskočila, až málem spadla z mraku dolů.

Hned vedle ní se zavěšená na balóncích vznášela Pinkie.

„Pinkie? Ty jsi mě ale… co tady děláš?“

„Budeme mít s Twilight večer piknik. Nechceš se přidat? Byla jsem už i za Rarity a Applejack, ale ani jedna z nich dnes nemůže přijít. Applejack má plno práce se sklízením jablek a Rarity zrovna dostala objednávku na nějaké šaty. A Fluttershy se mi ani najít nepodařilo. Byla jsem se podívat u ní, ale její domek byl úplně prázdný. Asi je někde se zvířátky.“

„Prosím, prosím, prosím,“ pokračovala Pinkie. „Čím víc nás tam bude, tím víc se budeme bavit a zatím jsme jen dvě.“ Ve tváři jako by se jí náhle objevil výraz smutku.

„S tebou půjdu kamkoliv, Pinkie,“ uklidnila ji Rainbow, která se mezitím vzpamatovala z toho nečekaného probuzení.

„Super,“ rozzářila se Pinkie ve tváři „tak za chvilku u Twilight.“ Pak odvázala několik balónku ze svého těla a začala klesat. Rainbow Dash sledovala, jak balónky stoupají k modrému nebi, až zcela zmizely. Trochu ji připomínaly duhu.

Rainbow se zamyslela. I když to nedala Pinkie nijak přímo najevo, tak dnes s ní definitivně nebylo něco v pořádku. Měla by se jí na to zeptat. Pak roztáhla křídla, skočila dolů a nechala se unášet na vzdušných proudech směrem k Twilightině knihovně. Vítr ji lechtal ve tvářích i perutích a ona se cítila téměř naprosto spokojená.

 

• • •

 

„Ahoj Twilight. Ahoj Dashie,“ přivítala je Pinkie, když dorazila ke knihovně. Její slova zněla poněkud tlumeně, protože v puse držela košík. Na sobě pak navíc měla připnuté dvě sedlové brašny a na zádech ji balancoval další košík.

„Ahoj Pinkie, nechceš pomoct?“ zeptala se Rainbow Dash.

„Díky, Dashie, ale to je v pořádku.“ zavrtěla hlavou Pinkie.

V ten moment se už ale Rainbow vznesla a nehledě na protesty jí v rychlosti sebrala za letu košík ze zad.

Pinkie se jen zasmála „Teda, Dashie, málem jsi mě vylekala. Tak pojďme, zavedu vás na své oblíbené místo.“

Všechny tři se pod vedením Pinkie vydaly na cestu skrz Ponyville. Pinkie je provedla skrz městečko až na okolní louky a následně pak na nedaleký kopec, na jehož vrcholku rostl mohutný dub, v jehož stínu se Pinkie pustila do přípravy pikniku a Rainbow jí pomáhala.

Twilight byla místní scenérií naprosto uchvácená. Dole pod nimi v celé své kráse v paprscích předvečerního slunce zářil Ponyville. Okolo se pak rozkládaly louky plné pestrobarevných květin, jejichž vůně se vznášela ve vzduchu. Jediným zvukem zde byl tichý šelest listí ve větru, bzukot hmyzu a zpěv ptáků.

„Tady je tak krásně,“ povzdychla si šťastně Twilight a cítila, jak se její mysl po dlouhém studiu konečně uvolňuje a relaxuje.

Pinkie Pie s Rainbow mezitím rozprostřely na trávě deku a Pinkie na ni postupně vyndávala vše, co přinesla. Rainbow se zrovna chystala otevřít košík, který předtím Pinkie nesla v puse.

Odvázala šátek, který ho zakrýval. Náhle se z jeho útrob na svět vyhrnuly pestrobarevné balónky a začaly stoupat k obloze. Brzy se však zamotaly v rozložitých větvích stromu, jenž jim stál v cestě, a již tak zůstaly.

„Jůůůů, Dashie,“ zaradovala se Pinkie Pie, když si jich všimla. „Ten strom jsi ozdobila moc hezky.“

Rainbow Dash stále ještě trochu zmatená pozorovala uvízlé balónky a už se chystala zeptat se Pinkie, proč je donesla, ale uvědomila si, že by to bylo zbytečné, neboť Pinkie je téměř vždy nosila s sebou.

Společně pak dokončily přípravu a posadily se na deku. Kolem nich byly vyskládány na talířích různé sendviče, dortíky, nějaké ovoce a také džbánek jablečného moštu.

Twilight se přistihla, že přemýšlí nad tím jak se to Pinkie podařilo všechno do těch dvou brašen a košíku zabalit, ale hlad brzy tyto myšlenky zahnal a tak se společně se Pinkie Pie a Rainbow Dash pustila do jídla.

 

• • •

 

Twilight ležela na dece a sledovala zapadající slunce. Byl to opravdu nádherně strávený večer a cítila se krásně odpočatá. Vedle ní podřimovala Rainbow se spokojeným výrazem ve tváři a Pinkie pomalu sklízela zpět do košíků špinavé nádobí.

Twilight ji chvilku sledovala a pak si uvědomila, že musí něco udělat. Postavila se a se slovy: „Děkuji ti, Pinkie.“ ji objala.

Pinkie se trochu začervenala a usmála se. „Ty hlupáčku, mě děkovat přeci nemusíš.“

Rainbow Dash se s hlasitým zívnutím protáhla a pomalu se z deky zvedla. „Pinkie,“ začala pak „všimla jsem si, že poslední dobou nejseš tak docela ve svý kůži. Netrápí tě něco?“

Pinkie se zarazila a její obvyklý veselý výraz posmutněl. I její hříva jakoby o něco poklesla.

Následovalo dlouhé ticho a pak Pinkie promluvila „Já… já nevím. Poslední dobou se mi můj Pinkie smysl snaží něco říct. Je to takové podivné mrazivé chvění po celém těle a já vůbec nevím, co to znamená. Bojím se, že se někomu něco stane a já nevím, komu a ani kde. Promiň Dashie, že jsem takový ubrečená kobylka.“

Rainbow chvilku váhala, ale pak Pinkie objala, což do jejích tváří zase vrátilo úsměv.

„Určitě to nebude nic hrozného,“ uklidňovala ji Twilight. „Stejně jako tehdy v Žabím močále. A jistě si pamatuješ, jak to bylo se mnou, když se mě snažila varovat Twilight z budoucnosti.“

Pinkie se zasmála. „Máš pravdu, Twilight. Neměla bych se tím tak trápit.“

„Co kdybychom se zítra sešly u mě v knihovně,“ pokračovala Twilight „a zkusily se spolu podívat na to, jestli bychom na něco nepřišly?“

„To je skvělý nápad. Díky,“ zaradovala se Pinkie. „Jste moje nejlepší kamarádky.“ a obě dvě sevřela v těsném objetí.

Všechny věci již byly zabaleny v košících a brašnách, a tak se naše tři kobylky společně vydaly zpátky ve svitu zapadajícího slunce do Ponyville.

Zrovna se blížily k Twilightině domovu, když si Rainbow všimla, že u dveří do knihovny je na tuto dobu až nějak moc živo. Zavolala tedy na kamarádky pod sebou a plnou rychlostí tím směrem zamířila.

Ve skupině, která se držela u dveří, si Rainbow všimla Applejack, Rarity, Big Maca, Cheerilee a ještě několika dalších poníků.

Ještě ani pořádně nedosedla na zem a už u ní stála Applejack.

„Kde je Twilight?“ vyhrkla vyděšeně. „Vidělas dnes Apple Bloom?“

„A Sweetie Bell?“ skočila ji do řeči Rarity, která vypadala, že brzy omdlí.

„A Scootaloo?“ zeptala se Cheerilee. I na ní byly patrné veliké starosti.

„Prrr, všichni. Uklidněte se a zkuste mi vysvětlit co se děje. A co s tím má společného Scootaloo a zbytek?“ Snažila se je všechny Rainbow uklidnit. V ten moment však zrovna doběhla i Twilight s Pinkie a scéna se ještě jednou zopakovala.

Nakonec se Rainbow, Pinkie a Twilight podařilo vystrašené poníky trochu uklidnit.

„Co se to tedy děje?“ zeptala se jich Twilight.

Řeči se chopila Applejack, ale hlas ji trochu přeskakoval. „Jako každej den sem čekala na Apple Bloom s večeří, ale pořád nepřicházela. Tak sem se šla kouknout za Rarity, jestli není náhodou u ní. Ani sem k ní nedorazila a potkala jí na půli cesty. Ukázalo se, že Rarity zas hledá Sweetie Belle. Tak sme společně šly za Cheerilee jestli neví, kde sou, ale u ní sme zjistily, že chybí i Scootaloo. Sehnali sme tedy ještě pár poníků a začali prohledávat město, ale nikde sme je nenašli. No a nakonec sme šli sem za tebou, jestli bys nám nemohla pomoct svou magií, ale ty si tu taky nebyla, tak sme začali mít opravdu strach.“

„Já jsem je dnes odpoledne viděla,“ řekla Pinkie náhle lehce třesoucím se hlasem. „Chtěly jít do Svobodného lesa. Říkala jsem jim, ať dávají pozor. Snad se jim nic nestalo?“

Pinkie sklopila hlavu a v očích měla slzy. Twilight si toho všimla a snažila se ji podpořit. Něžně se o ní otřela čumáčkem a zašeptala. „Neboj se, Pinkie. Určitě budou v pořádku.“

„Kde jsi je viděla naposledy?“ zeptala se pak Twilight, když se jí podařilo Pinkie trochu uklidnit.

„Tady u knihovny,“ vzlykla Pinkie.

„Výborně,“ zaradovala se Twilight a pustila se do čarování.

Její roh se rozzářil purpurovou září a krátce potom se ve vzduchu přesně ve směru, kudy před pár hodinami projížděli Znamínkoví Křižáci, objevila tenká linka slabého světla, která se kdesi v dálce ztrácela.

„Rychle poběžme, než se kouzlo ztratí,“ rozkázala Twilight a rozeběhla se. Hned v závěsu za ní vyrazili Applejack, Rarity, Pinkie Pie, Rainbow Dash, Cheerilee a Big Mac.

V onu chvíli poslední paprsky slunce zmizely za obzorem a Ponyville se ponořil do temnoty ozářené jen měsícem a hvězdami.

 

Pokračování