Ze srdce jí vytržena

Hesperia se toulala nádhernou zelenající se krajinou. Slunce jiskřivě zářilo a odráželo se od průzračně čisté vody nedalekého jezera. Všude kolem ní rostly nádherné překrásně vonící květiny a nad hlavou jí kroužili zpěvaví ptáci.

Byl to nádherný svět. Svět ukrytý hluboko v její duši. Svět jejích nejtajnějších přání a snů. Svět plný míru a lásky. Proč jen skutečný svět nemohl být takový?

Tentokrát tu však nebyla sama. Byl tu s ní i on. Black Jack. Kráčel jí věrně po boku a mile se na ní usmíval. Hesperia sice předstírala, že si ho nevšímá, ale stále ho po očku zvědavě sledovala. Byla moc ráda, že tu jsou spolu. V jeho blízkosti měla vždycky pocit neuvěřitelného bezpečí.

„Hespi?“ ozval se náhle jeho hlas. „Chtěl bych ti něco říct.“

Hesperia se zastavila a podívala se mu hluboko do těch jeho úžasných temně modrých očí. „Ano?“ zeptala se a cítila, jak se její srdce zatřepotalo jako motýlek. Věděla, co jí chce, vždyť to byl přeci její vlastní sen, ale i tak tomu nemohla uvěřit.

„Myslím…“ začal Black Jack nesměle a sklopil oči „Myslím, že jsem se do tebe…“

Náhlé dunivé zabušení na dveře její cely přetrhlo onen krásný sen a vrátilo ji do kruté reality.

„Vstávat!“ ozval se nepříjemný hlas. „Za pět minut ať seš na nádvoří. Bude nástup.“

Hesperia se stále zpola omámená posadila a podívala se z okna. Venku byla ještě tma, jen na východě se temnota měnila pomalu v šeď. Takhle brzký budíček nebyl obvyklý. Muselo se stát něco mimořádného.

Hesperia tedy vstala a vyběhla ze své cely. Většina hříbat již stála vyrovnaná v několika řadách v samotném středu nádvoří, a tak se k nim Hesperia přidala. Black Jack se postavil hned vedle ní a pozdravil ji drobným pokýváním hlavy. Pak se ale stejně jako ostatní postavil do pozoru s pohledem upřeným přímo před sebe.

Brzy již všechna hříbata stála nastoupena a nervózně vyčkávala, co se bude dít. A pak, když už Hesperia měla pocit, že se to napětí nedá vydržet, se brána do sirotčince otevřela a dovnitř vpochodovala řada inkvizičních strážných a v jejich středu kráčel samotný Velký Inkvizitor.

Stráže se vyrovnaly do kruhu kolem teď již značně vyděšených hříbat a Inkvizitor se k nim postavil čelem připraven pronést řeč.

Čas, který uplynul od doby, kdy na hranici nechal upálit Hesperiinu maminku, na jeho tváři nezanechal téměř žádné stopy. Hesperia se sice nikdy nedozvěděla, jak to tehdy doopravdy bylo, přesto k němu hluboko uvnitř cítila hrozivou instinktivní nenávist.

Inkvizitor prolétl svýma zelenýma zkoumavýma očima po nastoupených hříbatech, urovnal si svůj karmínový plášť a promluvil.

„Drahá hříbátka,“ přivítal je a jako vždy se tón jeho hlasu omotal kolem myslí nebohých hříbat a ukolébal je do podivného omámeného transu. I Hesperia cítila, jak se ten jeho podivný hlas postupně zmocňuje její duše, ale náhle jí hlavou projel další ze záchvatů té ostré bodavé bolesti a ten pocit zmizel, jak mávnutím kouzelného proutku. Teď už jeho hlas nezněl vábivě a konejšivě. Cítila v něm strašlivou nenávist a zlobu.

Neměla ani ponětí, co se právě stalo, ale snažila se to nedat nijak najevo, a tak jen po vzoru všech ostatních zírala do prázdna.

„Dnešní den bude pro některé z vás jistě velmi mimořádný,“ pokračoval Inkvizitor. „Je totiž na čase vybrat šest z vás, kteří již dnes nastoupí do služby ve jménu Svaté Inkvizice a budou tak věrně sloužit nám i našemu bohu Heliosovi. Budou zvoleni tři hřebci, kteří u nás projdou výcvikem a již brzy nastoupí mezi inkviziční stráže a dále budou zvoleny tři klisničky, které v našem sídle nastoupí jako služebné a budou se tak věrně starat o naše potřeby. Věřím, že všichni zvolení, budou vykonávat svědomitě své povinnosti ve jménu našeho boha,“ zakončil Inkvizitor svůj proslov a pomalu vstoupil mezi nastoupené řady hříbat.

Každé z nich si důkladně prohlédl a nahlížel do zápisků, které dostal od vychovatelek, než se vydal k dalšímu. U Hesperie se však zarazil a dlouze jí hleděl do očí. Hesperia mu odvážně pohled oplácela, ale uvnitř cítila, jak se její dušička třese strachem. Nakonec si Inkvizitor odkašlal a popošel zas o kousek dál.

Když skončil, postavil se opět čelem k hříbatům a mávnutím kopýtka přivolal několik svých strážných.

„Děkuji vám všem za spolupráci,“ promluvil opět k hříbatům. „Zvolil jsem si tyto tři klisničky: White Lilly, Blue Pearl a Featherly. Přistupte tedy prosím blíže, ať vás mohou mí strážní odvést k nám do sídla inkvizice.“

Tři klisničky omámeně poslechly a opustily vyrovnané řady. Ke každé z nich se téměř okamžitě připojil jeden ze strážných a již je odváděli ze sirotčince pryč. Hesperia si oddechla. Už si myslela, že si vyberou právě ji.

Velký Inkvizitor si odkašlal a pak pokračoval. „A dále jsem si zvolil tyto tři hřebce: Dusty Hoof, Stonekicker a Black Jack. Ať všichni tři věrně…“

„NE! Jeho ne!“ prořízl nádvoří vyděšený výkřik a přerušil Inkvizitora vprostřed věty. Teprve až když se na ní všichni otočili, si Hesperia uvědomila, že to byla ona, kdo vykřikla.

„Jak se opovažuješ přerušit řeč, samotného Velkého Inkvizitora?!“ obořila se na ní jedna z vychovatelek. Vzduchem práskl bič a bodavá bolest srazila Hesperii na kolena.

V onen okamžik Black Jack zatřásl hlavou, jak se to podivné omámení náhle ztratilo. V očích se mu zlostně zablesklo a jediným přesným úderem kopyta srazil tu vychovatelku, která právě ublížila jeho Hesperii, na zem.

Vychovatelka překvapeně zamrkala a otřela si kopýtkem krvácející ret. „Za tohle zaplatíš, ty zmetku,“ zasyčela na něj nenávistně a sevřela násadu biče tak pevně, až jí kopyto, ve kterém ho držela, úplně zbělalo.

Black Jack však neváhal, chytil konec biče mezi zuby, prudkým škubnutím ho vytrhl vychovatelce z kopyta a chystal se k dalšímu úderu.

„STRÁŽE!“ zazněl náhle nádvořím Inkvizitorův výkřik. „Okamžitě popadněte ty tři hřebce a tu malou klisnu a odveďte je k nám. Vezmeme si je všechny čtyři!“

Na jeho pokyn se náhle se všude kolem Hesperie s Black Jackem vyrojily inkviziční stráže. Několik silných obrněných kopyt se jich nelítostně chopilo a stráže je začaly táhnout pryč.

Hesperie se ještě jednou zoufale natáhla kopýtkem a dotkla se toho, které patřilo Black Jackovi. „Blacku,“ zavzlykala, než je stráže od sebe definitivně stráže odtrhly.

„Hesp…“ pokusil se zakřičet Black Jack, ale úder okovaným kopytem do tváře ho umlčel. Pak se Hesperii ztratil definitivně z dohledu ukryt za hradbou těl.

Hesperia cítila, jak ji stráže surově táhnou po zemi, ale ani se už nebránila. Medové oči měla zmáčené slzami, vyděšená představou toho, co s ní teď asi bude, ale hlavně strachem o Blacka, kterého už nejspíš nikdy neuvidí.

Stráže ji odtáhly ven ze sirotčince a pak hned do mohutné kamenné budovy inkvizice, která s ním sousedila. Táhly ji dlouhými dlážděnými chodbami ozářenými svitem mnoha svící ve svícnech zavěšených u stropu.

Ozvalo se cvaknutí zámku, otevřely se dveře a najednou byla Hesperia vhozena do nějaké místnosti. Opět zaslechla zacvaknutí zámku, vzdalující se kroky stráží tlumené zavřenými dveřmi a pak už jen naprosté ticho.

Tak, jak dopadla, se stočila do klubíčka a neovladatelně se rozplakala. To málo, co měla na tomhle světě ráda, bylo náhle pryč. Vytržené z jejího srdíčka.

Když se o chvíli později dveře znovu otevřely ani se nenamáhala vzhlédnout.

„No tak, přeci bys neplakala,“ ozval se náhle konejšivý hlas nějaké kobylky a po hlavě ji pohladilo cizí kopýtko. „Uvidíš, že si na tohle místo časem zvykneš, a pak už to nebude tak hrozné.“

Hesperia se na kobylku překvapeně podívala. Nic takového rozhodně nečekala. Byla to starší šedivě zbarvená kobylka. Na tváři měla přátelský úsměv, ale v jejích očích neviděla Hesperia nic. Byly naprosto prázdné, jakoby bez života.

„Na, napij se tohohle,“ podala jí kobylka podivný kouřící nápoj, když si všimla, že upoutala její pozornost. „Uleví se ti.“

Hesperia chvilku váhala, ale pak mezi kopýtka uchopila misku s nápojem a napila se. Byl tak lahodně sladký, a jak příjemně hřál po celém těle. Ani se nenadála a všechen ho vypila. Náhle se cítila tak příjemně ospalá a unavená.

Ta kobylka, která jí nápoj přinesla, se usmála, ještě jednou ji pohladila a přehodila přes ni deku. Nic z toho však Hesperia již nevnímala a jen spokojeně oddychovala, ukolébána ke spánku tím podivným nápojem.

 

Pokračování