Kapitola třetí

Twilight Sparkle měla pocit, že už se nikdy v životě ani nepohne.

Každičký sval v jejím těle sténal únavou a příjemná měkká teplá postel, ve které ležela, dělala z jakéhokoliv pohybu něco zcela nedůležitého. Twilight věděla, že není žádný sportovec, ale nečekala, že ji bude všechno tak bolet, obzvláště poté co se zúčastnila Běhu listovím. Co oproti tomu bylo jiného?

No jasně. Vysoké hory, kousavý chlad a těžké brašny. A to byly jen fyzické problémy. Musela se také vyrovnat s naprostou samotou. I když si již jako malá zvolila trávit většinu času v knihovně, vždy věděla, že pokud bude chtít, tak si nějakou společnost vždy najde. A navíc jí společnost dělal Spike. Tam venku nebyl nikdo, na koho se mohla obrátit. Jen její myšlenky.

Naneštěstí způsob jakým její mozek vše analyzoval, vedl k tomu, že tyto myšlenky začaly být nepříjemné a nechtěné. Dokonce ty o Trixie.

Obzvláště ty o Trixie.

Twilight zasténala a přes hlavu si přetáhla polštář ve snaze všechny ty myšlenky zastavit. Bohužel to nebyl žádný kouzelný myšlenky blokující polštář, takže to k ničemu nevedlo a navíc se kvůli nim začala červenat.

Proč měla Trixie tak ráda? Vždyť ji ani Trixie nikdy neprojevila alespoň zdání jakéhokoliv citu. A i tak jakákoliv myšlenka na toho šouponíka způsobila červenání v Twilightiných tvářích. Musela už konečně přijít na to proč, když už tak alespoň jen pro to aby to konečně věděla.

Twilight odsunula neužitečný polštář a podívala se do stropu. „Hloupé srdce. Proč musí mít někoho rádo bez zjevného důvodu. A navíc kobylku!“ Zarazila se. Měla snad problém s tím, že se jí líbí kobylky? Ne… to ne, alespoň si to myslela.

Zaklepání na dveře přerušilo tok jejích myšlenek.

„Slečno Sparkle, Vaše večeře je hotová. Mohu vstoupit?“

Představa jídla vlila Twilight do žil trochu energie, a tak zvolala sice chraplavým, ale nadšeným hlasem: „Samozřejmě!“

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila slámově zbarvená kobylka. Vypadala asi na třicet, ale její hříva v barvě ořechu byla stále stejně krásná jako za mlada. Jejím Znaménkem byla postel. Twilight si ji okamžitě oblíbila. Na stolek vedle dveří položila večeři a otočila se k Twilight s přivítáním na rtech.

„Musíte být ta nová příchozí, kterou můj manžel ubytoval. Jsem spoluvlastníkem tohoto hostince a mé jméno je… ó u Celestie. Jsi v pořádku, zlatíčko?“ Zeptala se s mateřským zájmem a zmatená Twilight se otočila, aby se na sebe podívala do zrcadla vedle postele.

Ale fuj! Její hříva byla zanedbaná a zplihlá, srst zaprášená, ocas rozcuchaný a sem tam některé jeho části trčely v podivných úhlech a její oči byly matné a pokleslé. Vypadala naprosto hrozně.

Nervózně se zasmála a rozpačitě na hosponyňku pohlédla. „Ano, hehe. Dnes jsem hodně nacestovala a jsem opravdu vyčerpaná. Ani jsem se ještě nestihla vysprchovat.“ Rychlé prozření donutilo Twilight se rychle skulit z postele. Pokusila se vykoktat omluvu „U Celestie, já… já se tak omlouvám za to povlečení. Byla jsem tak unavená, že mě ani nenapadlo, jak moc jsem špinavá a…“

Byla však přerušena vřelým smíchem hosponyňky. „Hahaha! Svatá dobroto. Omlouvám se, ale to je… hahaha… tak roztomilé.“ Vzpamatujíc se pohlédla na Twilight: „Drahá, i kdyby to tvé povlečení bylo ze všech nejšpinavější, byla bych ten nejšťastnější poník pod sluncem. A teď, než se najíš, co kdyby sis dopřála nádhernou horkou koupel? To povlečení budu mít za chvilku vyměněné.“

Twilight se už chystala protestovat, že se o to postará sama, ale starší kobylka již byla venku ze dveří. Normálně by na tom trvala, ale musela uznat, že koupel zní opravdu jako výborný nápad.

Pomalu vešla do koupelny. Každý krok jí při tom způsoboval bolest v protestujících svalech. Začala si napouštět horkou vanu a o chvilku později do ní vstoupila. Ještě do ní nestrčila ani pořádně jednu celou nohu a nádherné uklidňující teplo ji přinutilo si úlevně oddychnout.

Twilight vydrhla prach ze své srsti i hřívy a pak jen opřela hlavu o okraj vany a nechala své svaly relaxovat v horké lázni. Začínala být velmi ospalá. Snažila se proti tomu bojovat, ale bylo to marné. Její poslední myšlenkou, než upadla v bezesný spánek, bylo: „Doufám, že se neutopím…“

Twilight ucítila něžné šťouchnutí a zasténala. Věděla, že spala jen krátce a nechtělo se jí vstávat. „Jdi pryč, Spiku. Večer jsem šla pozdě spát,“ zamumlala a pokusila se přes hlavu přetáhnout deku, ale v tu ránu si uvědomila, že vůbec neleží v posteli a že je jí veliká zima.

Oči se jí vyděšeně otevřely a přistihla se, že se dívá do laskavého a známého obličeje.

„Zlatíčko, měla by sis jít lehnout do postele dříve, než nastydneš. Vyměnila jsem ti povlečení a navíc přidala pár přikrývek. V noci má být poněkud chladněji než obvykle.“

Twilight zamrkala, jak se jí před očima přehrály nedávné události. „Ach… děkuji Vám.“ Twilight zapátrala ve své hlavě po jejím jménu, ale bezvýsledně. „Omlouvám se, ale ani neznám Vaše jméno.“

Starší kobylka se usmála a kolem očí jí rozkvetly vrásky „Můžeš mi říkat Ellie. Teď ale už opravdu pojď do postele. Voda už musí být ledová.“

Twilight se zachvěla uvědomujíc si pravdu v Elliiných slovech. „Dobře, děkuji za probuzení. Jak dlouho jsem spala?“

Ellie pomohla Twilight z vany a podala jí osušku. „Asi jen hodinu. Vzbudila bych tě dříve, ale dorazilo několik nových hostů a musela jsem se jim věnovat.“

Twilight se osušila a vyšla společně z Ellie z koupelny. Její povlečení bylo skutečně nové a na posteli navíc ležely dvě další deky v barvě Elliiny srsti. „To je v pořádku, Ellie. Neměla jsem být tak hloupý poník a usnout ve vaně.“

Ellie se naposled rozhlédla po pokoji kontrolujíc, zdali je vše v pořádku. Viditelně spokojená přikývla a naposledy pohlédla na Twilight. „Výborně. Přichystala jsem ti na stůl horkou polévku,“ pokývala hlavou směrem ke kouřícímu talíři. „Jestli už nic nepotřebuješ, tak myslím, že i já se už půjdu připravit ke spánku.“

Twilight měla co dělat aby od kouřící polévky odvrátila svůj pohled „Myslím, že je vše v pořádku. Za všechno ti děkuji, Ellie.“

Ellie se na Twilight zářivě usmála. „To nestojí za řeč. Ne každý den se ke svým hostům mohu chovat jako k vlastní dceři. Dobrou noc!“

„Dobrou noc,“ odpověděla Twilight a Ellie zavřela dveře. Okamžitě doklusala k talíři s polévkou a začala ji jíst tak rychle, jak to jen šlo, bez toho aniž by ji rozlila. Byla opravdu hodně hladová a polévka byla vynikající. Když ji krátce na to dojedla, lehla si do postele a přikryla se všemi dekami a pokrývkami. Začínala být docela zima.

Mezi teplou polévkou, která ji hřála zevnitř a přikrývkami, které nabízely příjemné pohodlí, Twilight rychle ucítila navrátivší se únavu. Ta hodina, kterou prospala ve vaně, i když jistě příjemná, jí nevrátila ani trochu ze ztracených sil a Twilight věděla, že zítra ji čeká ještě více putování. O pět minut později už spala hlubokým spánkem.

 

• • •

 

Světlo pozdě ranního slunce přivedlo Twilight zpět ze zapomnění. Nejprve se s tím snažila bojovat, ale bylo zřejmé, že světlo jen tak neodejde, a tak se vzdala, posadila se a protáhla.

Twilight se usmála cítíc neobvyklý pocit štěstí, který rychle přerostl k zachichotání. Cítila se naprosto odpočatě a…

A pak se přihlásil hlad.

Tiché zakručení se ozvalo z jejího žaludku. Večerní polévka byla sice výborná, ale příliš ji nezasytila. Pouze si učesala hřívu a ocas a zvolna sklusala dolů po schodech dívajíc se po Ellie. Uviděla ji sedět u stolu povídajíc si s poníkem, který ji včera večer ubytoval. Ellie si ji hned všimla, usmála se a zamávala.

„Ahoj, zlatíčko! Dnes ráno vypadáš mnohem lépe. Vyspala ses dobře?“

Twilight jí úsměv vrátila a přisedla si ke stolu „Ano, vyspala jsem se naprosto nádherně. Cítím se zcela odpočatá. Ještě jednou bych ti chtěla poděkovat za to, že jsi mě v té vaně probudila. Určitě bych tam přes noc zmrzla.“

„Ale to přeci nestojí za řeč. Přeci nemohu nechat svého hosta zmrznout, nemyslíš? Bylo by to špatné pro obchod,“ zajiskřily Elliiny oči humorem. „Vsadím se, že jsi určitě hladová, že?“

Twilight si nepřála být příliš neodbytná, nehledě na to jak byla hladová. „No určitě by se mi hodilo trochu…“ Její žaludek měl ale jiný plán a ozval se tentokráte ještě hlasitěji. Twilight se rozpačitě začervenala.

Ellie se vesele zasmála. „Půjdu a něco připravím. Proč se mezitím neseznámíš s mým manželem? Jmenuje se Hearthly, ale každý mu tu u nás říká prostě jen Hearth.“

Když Ellie odklusala pryč připravit snídani, mohla si Twilight prohlédnout Hearthlyho. Jeho srst byla trochu tmavě zlatější barvy než ta jeho ženy, ale jeho hříva a ocas měla světle načervenalý odstín. Twilight neviděla na jeho znaménko. Hearthly promluvil jako první.

„Zdravím, slečno Sparkle. Omlouvám se, že jsem se Vám včera večer dostatečně nepředstavil, ale vypadala jste velmi unaveně a já nemám srdce na to, bránit unavenému poníkovi jít si lehnou do postele.

Hřebcovo klidné a zdvořilé chování připomnělo Twilight Big Maca. „To je v pořádku. Včera jsem byla úplně vyčerpaná a popravdě si toho z večera ani moc nepamatuji.“

Hearthly se pousmál. „Každý poník má jednou za čas takový den. Není třeba se za to stydět. A copak způsobilo, že jsi byla tak unavená? Předpokládám, že putování. Nikdy jsem tě tu neviděl a to znám všechny poníky ve Svatém Ponysbergu.“

Twilight přikývla „To je pravda. Jsem totiž z Ponyville.“

Hearth uznale zahvízdal „To jsi šla celou cestu z Ponyville až sem? To je opravdu náročná cesta. A co tě tak daleko vlastně přivádí?“

Twilight zaváhala. Nevěděla, jestli se jí chce probírat důvod proč je tady. Hearthly v ní ale budil důvěru a každá informace o Trixie by jí určitě pomohla. „Po pravdě někoho hledám. Někoho o kom jsem slyšela, že tu před několika týdny procházel. Možná ji znáš. Její jméno je Trixie.“

Hearth se zamyšleně zamračil „Hmm, něco mi to jméno říká… Byla její srst světle modrá? A její Znaménko vypadalo jako hůlka s několika hvězdičkami okolo?“

Twilight se naklonila dopředu, neschopná zakrýt svou radost. „Ty ji znáš? Víš, kam šla? Co tady dělala? Kde přespávala? Pořádala nějaká představení?“

Hearth pozvedl kopýtka ve snaze zastavit příval otázek „Zadrž trochu… jednu otázku po druhé. Přespávala u nás, ale moc jsem ji nepoznal. To Ellie se stará o hosty. Mou prací je úklid hostince a postarat se, aby všechny trubky, krby a další věci fungovaly, jak mají. Zeptej se jí, až se vrátí.“

„Na co se mě to má zeptat?“ otázala se Ellie, která se zrovna vrátila z kuchyně a nesla talíř s palačinkami a jablečný mošt. Twilight se už od pohledu začaly zbíhat sliny.

Hearth vypadal, že i on je rád z dorazivší snídaně a hladově na palačinky pohlédl. „Chtěla by vědět o tom šouponíkovi, která tu u nás přespávala před pár týdny. Ta modrá.“

„Och, myslíš Trixie?“ podívala se Ellie na Twilight nejistě, ale ta byla zrovna plně zabrána do palačinek. Ellie se usmála. Měla ráda, když činila ostatní poníky šťastnými.

O chvilku později si Twilight uvědomila své neslušné chování a s provinilým výrazem se od palačinek odtáhla. „Omlouvám se, asi jsem hladovější, než jsem myslela. A ano její jméno je Trixie. Mluvila jsi s ní?“

„To je v pořádku, zlatíčko, věděla jsem, že budeš hladová, když se probudíš. V každém případě jsem s ní skutečně mluvila. Byla velmi zoufalá, když sem dorazila. Vypadala, jako když prošla nějakým opravdu těžkým obdobím a tak jsem ji tu na pár dní nechala, než se znovu postaví na nohy. Samozřejmě zdarma.“

Twilight mezitím dojedla své palačinky a plně se věnovala Ellie. Tohle bylo přesně to, co si přála slyšet.

„Snažila jsem se, aby si se mnou promluvila a řekla mi, co se stalo, ale jediné co jsem z ní dostala, bylo ‚Velká a Mocná Trixie byla zesměšněna a vyhnána z města jednou kobylkou a jejími přáteli. ‘ Vypadala, jako že má v sobě hodně zášti. Po celé dva dny zůstala ve svém pokoji. Viděla jsem ji jen, když jsem jí donesla jídlo a i tak mi neřekla nic jiného než, že mi za jídlo poděkovala. Třetího dne ale z ní byla úplně nová kobylka. Přišla dolů na snídani a ptala se mě na spoustu věcí o městě a ponících, kteří v něm žijí. A ještě ten večer hned tady venku uspořádala své první představení,“ řekla a ukázala směrem ke vstupním dveřím.

Twilight sklopila pohled stravujíc informace. Vyhnána z města? Vždyť utekla sama! „Říkáš, že měla v sobě hodně zášti. Bylo to ke kobylce, která ji ‚vyhnala‘ z města?“

„Jak říkám, moc o tom nemluvila, ale takový jsem měla pocit.“ Ellie si všimla nešťastného výrazu, který se objevil Twilight ve tváři a podívala se na Hearthlyho jestli si toho také všiml. Ten ale mezitím usnul.

Twilight se oklepala. Mohla to probrat a být smutná později, teď se musela dozvědět co nejvíc. „A co se dělo na tom představení?“

„No,“ pokračovala Ellie „viděla jsem z něj jen velmi málo. Musela jsem se starat o hosty a tak, ale slyšela jsem, že bylo opravdu povedené. Tady v okolí moc zábavy není, takže cokoliv alespoň trochu zajímavého si získá okamžitě spoustu pozornosti. Každopádně si vydělala dost peněz na celý víkend ubytování u nás a také ho hned po představení zaplatila. Vypadala skutečně šťastná. Téměř jako kdyby to byl zcela jiný poník. Dokonce si pro sebe pobrukovala, když šla ráno na snídani. Ten týden měla ještě další tři představení a každé sklidilo větší úspěch než předchozí. Den po posledním představení si koupila přívěs a nějaké zásoby a odešla. Nikdy ale nezapomenu na to, co mi řekla, když nás opouštěla. Sešla dolů se svými zabalenými brašnami, usmála se a řekla: ‚Velká a… ne. Nikdy nezapomenu, co jsi pro mě udělala, Ellie. Pomohla jsi mi získat zpět mou sebedůvěru a za to si tě budu navždy pamatovat. Děkuji.‘ A tehdy jsem ji viděla naposledy. Skutečně milý poník, když přejdeme tu počáteční aroganci a pýchu.“

Twilight mlčky seděla a nevěděla co říct. Na jednu stranu věděla, že je Trixie šťastná. Ale na druhou Twilight nenáviděla. Měla by snad jít zpátky do Ponyville a zapomenout na ni? Ten pocit se brzy změnil ve veliký kámen na jejím srdci.

Ellie sledovala jak se Twilightin výraz mění ze zamyšleného na spokojený, pak na zoufalý a nakonec zpět na zamyšlený. Nevěděla co přesně je špatně, ale její mateřský instinkt to nechtěl nechat na pokoji. „Nechceš si o tom promluvit?“

Twilight zmateně vzhlédla. Na chvilku zapomněla kde je. „Já… já nevím, co chci. Jestli to nevadí, tak tu ještě jednu noc zůstanu. Musím si pár věcí promyslet.“ Twilight vyrazila ke schodům, ale zarazila se. Co dobrého by přineslo zůstat celý den zavřená v pokoji? „Ellie, má Ponysberg nějaké parky? Nebo nějaké jiné klidné místo?“

Bylo to Ellie proti srsti nečinně sledovat něčí trápení, ale věděla, že některé věci je nejlepší, když si je každý vyřeší sám. „Jistě, zlatíčko, jen zatoč doprava hned, jak opustíš hostinec a jdi stále rovně po cestě, než narazíš na ceduli ‚Ponysbergské Zahrady‘. To je to nejklidnější místo tady v okolí. “

Twilight přikývla a vyšla ze dveří. Přes rameno ještě zavolala. „Děkuji. Vrátím se za chvíli.“

Ellie sledovala Twilight s porozuměním. Život nikdy nebyl jednoduchý, zvlášť pro mladou kobylku jako je Twilight. Doufala, že se brzy dá vše do pořádku. Mezitím musela ale udělat spoustu práce. Sklidila stůl a vydala se zpátky do kuchyně. Cestou poklepala Hearthlyho po hlavě. „Vstávej, lenochu, máš práci.“

Hearthly se protáhnul a zazíval „Už? Zaspal jsem něco?“

Ellie se usmála nad manželovým chováním. „Nic moc, jen to že dnes je třeba vyčistit krb.“

Hearthly se otřásl, obávaje se práce o které věděl, že ho čeká. „Svatá dobroto…“

Twilight procházela po hrbolatých kamenných cestách Svatého Ponysbergu s těžkým srdcem. Co měla dělat? Trixie ji nejspíš skutečně nenáviděla, takže už nebyl žádný důvod pokračovat. Jen by tím otevřela staré rány, které se již nejspíš zahojily. Ale… Ellie říkala, že Trixie se o ničem konkrétním nezmiňovala. Co když se Twilight pletla?

Přála si více než jindy, aby o těchto věcech byla nějaká knížka. Knihám věřila. Byly to její přátelé. Pomáhaly jí, nikdy ji nesoudily a vždy jí dělaly společnost, když nebyl nikdo další poblíž.

A byly naprosto k ničemu, když se jednalo o lásku.

Twilight se zarazila a pohlédla na bezmračnou oblohu. Byla to láska? Tak se ptala už mnohokrát předtím a stále neznala odpověď. Ale muselo to tak být, nebo ne? Proč jinak by se vydala na pouť přes celou Equestrii ve snaze najít kobylku, která ji nejspíš nenáviděla za to, co pro ni udělala, i když to zachránilo její život.

Povzdychla si. Život byl tak komplikovaný.

Dala se znovu do chůze a zakrátko dorazila k zahradám, které jí Ellie popsala. Byly to ty nejkrásnější zahrady, které kdy viděla. No… možná druhé nejkrásnější. O Canterlotské zahrady se konec konců staraly dvě princezny.

Ve středu zahrad stála kamenná fontána. Voda z ní ladně tryskala do vzduchu a ve slunečním světle tvořila malé duhy. Fontánu obkružovala kamenná cesta, která se dělila do mnoha směrů. Ty se často stáčely zpět dávajíce zahradám zajímavý vzhled. Rostly zde téměř všechny druhy květin. Orchideje, růže, levandule, šeříky, jasmíny a lilie byly jen některé z nich. Vysoké živé ploty rostly po okrajích zahrady a často se navzájem křížily a vytvářely tak skrytá zákoutí pro páry, které si společně v tichosti chtěli užívat krásy zahrad.

Bylo tu nádherné ticho přerušované pouze zurčením fontány a tichým klapáním kopyt ostatních návštěvníků.

Twilight pomalu procházela tímto rájem, její ztrápená mysl konečně nalezla mír v kráse kolem ní. Společná vůně všech rostlin byla sladká a toužebná, ale ne příliš.

Došla až do části zahrad, která vypadla starší než zbytek. Cestu pokrýval mech, tráva byla o něco vyšší a rostliny nebyly tak elegantní a udržované. Stále tu převládal mír jako ve zbytku zahrad, ale zdálo se, že i zahradníci na tento malý kousek zapomněli.

Twilight pokračovala v chůzi a nakonec dorazila do malé oázy obklopené keři. Malé jezírko nedaleko odráželo sluneční svit a poblíž stála lavička.

Když k ní Twilight přišla, všimla se, že je velmi stará. Možná starší než celé zahrady. Věkem a vlivem počasí byla krásně vyhlazená. Posadila se a dívala se na povrch jezírka, na kterém vítr proháněl malé vlnky. Cítila se… krásně. Jako kdyby nikdy nebyly žádné starosti v jejím životě. Konečně nalezla mír.

Zavřela oči a koupala se v teple slunečních paprsků a usmála se.

Když je znovu otevřela, všimla si malého kruhu kamenů po její pravici. V kruhu stála jen jediná rostlina a Twilight se cítila téměř nucena jít blíž. Byla to růže, každý lístek byl přírodou vypracován k naprosté dokonalosti. Co ale činilo růži zvláštní, byla její barva.

Byla nádherně světle modrá.

Twilightina mysl věděla, že to nic neznamená, že se jedná jen o náhodu, neobvyklý jev. Její srdce ale křičelo pod tíhou emocí. Radost, touha, zoufalství, láska. Twilight cítila, jak v ní tyto emoce narůstají, až měla pocit, že ji roztrhají. Zcela zahltily její mysl a ona na chvilku přestala myslet hlavou a nechala srdce ať za ni přemýšlí.

V té chvíli si uvědomila, že nezáleží na tom, jestli ji Trixie miluje nebo nenávidí anebo k ní dokonce necítí nic. Nezáleží na tom, jestli jsou obě kobylky a ani na tom, že naprosto neměla ponětí o tom, co by měla dělat. Jediné na čem skutečně záleželo, bylo to, aby ji Twilight alespoň ještě jednou, i kdyby naposledy, viděla.

Twilight nechápala proč a ani se tím netrápila. Vše co věděla, bylo, že její srdce naprosto a bez pochyby miluje Trixie.

 

Pokračování