Kapitola první

Hluboko v Bělokorém lese, se jistá levandulová kobylka pomalu sunula kupředu. Mrazivý chlad, který prostupoval celým lesem, již dávno znecitlivěl její kůži a svaly, ale ona se nemohla zastavit. Musela jít dál. Její cíl byl příliš důležitý.

Nakonec však její soustředění přeci jen zakolísalo a ona klopýtla o kořen skrytý ve sněhu a upadla. Ihned se pokusila opět vstát, ale marně. Její svaly již dále odmítaly spolupracovat, a když jí po tváři stékaly první slzy bezmoci, začala její mysl upadat v uklidňující hlubinu bezvědomí. Její poslední myšlenkou, byla vzpomínka na jednu azurově modrou kobylku a slova, která jí nikdy nedokázala říct, protože se jich příliš bála.

Jak Twilight Sparkle ležela bez hnutí v hlubinách Bělokorého lesa, klesla z nebe první sněhová vločka a políbila ji na tvář.

 

O devět dní dříve

 

„No tak, Twilight! Jen jeden? Prosím!?“

„Ne, Spiku! Když ti teď jeden dám, tak akorát nebudeš večeřet.“

„Hmm! Fajn! Ale budu si to pamatovat pro případ, kdy budeš zase potřebovat ohřát čaj!“

Twilight Sparkle omluvně pohlédla na mladého draka, ale ten již pln zklamání a smutku vyběhl po schodech. Nezasvěcenému pozorovateli by se mohlo zdát, že si toho Twilight nijak nevšímala, ale každý, kdo Twilight doopravdy znal, věděl, jak nerada svému malému drakovi něco odmítá. Zvlášť potom co vše pro ni udělal.

„Je to pro jeho vlastní dobro,“ snažila se uklidnit. Nedávno někde totiž četla, že příliš mnoho safírů oslabuje dračí trávicí systém, ale i tak jí tato skutečnost moc nepomohla. Zaklepání na dveře vyrušilo Twilight z jejího zadumání a po posledním krátkém pohledu na vrcholek schodů, kde zmizel Spike, se vydala dveře otevřít.

„Pošta!”

„Ach, ahoj Derpy! Přinesla jsi mi nějakou zásilku?“

„Pošta!” zvolala Derpy důrazně pokyvujíc hlavou nahoru a dolů a podala Twilight malý balíček.

Twilight se pousmála nad touhle věčně nadšenou kobylkou a balíček od ní převzala. „Díky, Derpy.“

Derpy zasalutovala a vzlétla v neobvyklém úhlu, přičemž těsně minula sloup pouličního osvětlení. Stále se usmívajíc zavřela Twilight dveře a podívala se na balíček.

Byl celkem tenký, zabalený v nicneříkajícím hnědém papíru a převázaný bílým provázkem. Twilight ale okamžitě věděla od koho je a tak ho jediným záchvěvem své magie otevřela.

Uvnitř balíčku se skrývaly dva listy papíru. Jedním byl obyčejný svitek, velmi podobný těm, na kterých posílala své objevy ohledně magie a přátelství princezně Celestii. Druhým byl o poznání tlustší pergamen, který na první pohled vypadal jako nějaký druh mapy.

Ignorujíc větší pergamen, Twilight opatrně rozbalila svitek a doslova ho začala hltat očima.

 

Slečno Sparkle,

 

Udělal jsem, jak jste mě požádala a vystopoval jsem aktuální místo pobytu „Velké a Mocné Trixie“. Nebylo to jednoduché, ale kdyby bylo tak byste mi jistě nevyplácela tak vysoký honorář. Na Vaši žádost jsem se snažil vyšetřování co nejvíce skrývat, takže pouze Vy a já víte, co jsem dělal. Poté co utekla z Ponyville, žila Trixie jen z toho co našla v přírodě a příležitostně ukradla nějaké to jídlo, které potřebovala k přežití. K přespání si nejčastěji vybírala stodoly nebo verandy, dokud nebyla vyhnána jejich majitelem. Nakonec se jí podařilo dorazit do malého městečka na druhém konci Svobodného lesa zvaného Svatý Ponysberg a zde začala znovu budovat svou reputaci. Každou noc pořádala představení, a jak se na nich postupně objevovalo více a více poníků, její příjmy pomalu rostly. Když městečko opouštěla, měla nový přívěs a dostatek zásob na nejméně dva týdny. Poté se snažila dostat co nejdále od Ponyville jak to jen bylo možné. Cestovala přímo na sever, pořádajíc představení v každém městě, které míjela. V tu dobu jsem na chvíli ztratil její stopu, ale nakonec se mi na ni povedlo zase znovu narazit. Její popularita vzrostla a pořádala představení v Detrotu a Fillydelphii, přilákávajíc davy čítající stovky poníků. V době kdy píši tento dopis, již po dva týdny táboří na březích Klisního Jezera. Zdá se, že častá představení si na ní vybrala svou daň a tak se rozhodla si v klidu odpočinout. Podle získaných údajů, se zdá, že po odpočinku se vydá zpět do velkých měst pořádat každonoční představení. Pokud ji skutečně chcete najít, začněte zde a pátrejte po okolí a ptejte se. Má práce je u konce, ale mám pro Vás ještě jednu radu. Zapomeňte na ní. Nejsem si jistý, proč jste mě požádala o její nalezení, ale podle toho, co jsem slyšel z Vašeho vyprávění, se vůbec nezměnila. Pokud něco, tak je ještě více namyšlená než předtím. Nezvolíte-li tuto možnost, přibalil jsem mapu, kde je zakreslen veškerý její pohyb. Dělejte si s ní, co uznáte za vhodné.

S pozdravem,

 

Detektiv Hoofson

 

Twilight si dopis přečetla hned třikrát, pro případ, že by něco vynechala. Pak obrátila svou pozornost k druhému pergamenu.

Byla to mapa Equestrie a na ní byla nakreslena jasně červená čára vinoucí se téměř přes celou mapu od Ponyville až k jezeru daleko na severozápadě.

Twilight narychlo sepsala děkovný dopis pro detektiva a odnesla ho do schránky, kde čekal na Derpy, která by ho později měla vyzvednout. Twilight věděla, že její zlaťáky nepřijdou nazmar. Konec konců detektiv, kterého si vybrala, byl často doporučován.

Znovu si přečetla konec detektivova dopisu a zamyslela se nad tím, co bude dělat teď. Tak dopředu nepřemýšlela, když žádala Detektiva Hoofsona o vyhledání Trixie. Vlastně ani v prvé řadě nevěděla, proč ho o to vůbec požádala. Zamyslela se nad dnem kdy poprvé Trixie potkala a otřásla se.

Mimo Nightmare Moon, byla Malá medvědice dosud nejsilnějším stvořením, se kterým bojovala, a kdyby předtím nenastudovala jak ji porazit, tak by byl Ponyville srovnán se zemí. Tehdy si ani nebyla jistá, jestli to vůbec dokáže.

Poté co Trixie odešla, začala mít Twilight strach. Divočina v Equestrii nebyla zrovna přátelská a když Trixie utíkala, tak neměla s sebou nic. Dokonce ani svůj klobouk a plášť.

Když o nich tak mluvíme…

Twilight sešla do suterénu svého stromového domku a otevřela krabici, kterou magicky zapečetila před prachem a plísní. Natáhla se dovnitř a vyndala ten samý klobouk a plášť, který zde Trixie zanechala. Obojí bylo trochu špinavé, celé potrhané a děravé, ale i tak zůstávala látka stále hebká, a když se o ni Twilight otřela, ucítila vůni, po které se jí divoce rozbušilo srdce. Chtěla je odnést k Rarity, aby je spravila, ale poslední dobou byla příliš zaneprázdněná studiem.

„Hmm, dnes stejně nemám nic na práci,“ přemítala nahlas. „A navíc mi to dá nějaký čas na přemýšlení nad tím, co vlastně chci dále dělat.“

Když vyšla po schodech nahoru, všimla se, že Spike má stále špatnou náladu. Z přikrývek si mezitím postavil pevnost, přičemž použil její postel jako zadní stěnu a množství knih na ty zbývající. Přes to vše byla přetažena Twilightina deka a u vchodu byla umístěna malá cedulka, která hlásala „Jen pro draky! Twilight vstup zakázán!“

Spike už několikrát podobnou náladou prošel, ale pevnost byla novinkou. Twilight si jen povzdechla a zamířila ke svému zrcadlu pro své zlaťáky a aby si učesala hřívu. Přes rameno pak zavolala „Hej Spiku, musím vyřídit nějaké pochůzky. Chtěl bys jít se mnou?“

Když se neozvala žádná odpověď, zkusila to Twilight znovu „No dobrá, tak to se za Rarity stavím sama.“

Spikova odpověď byla téměř okamžitá „Cože? Za Rarity? Moc rád tě doprovodím, Twilight! Akorát jsem tě napoprvé neuslyšel, protože jsem hmm… uklízel. Ano přesně tak. Uklízel jsem příliš nahlas, a proto jsem tě nemohl slyšet!“

Twilight akorát skončila s česáním a usmála se „Výborně Romeo, tak pojď. Jen potřebuji něco u ní nechat zašít.“

Spike, u něhož v okamžiku nad špatnou náladou převládla zvědavost, upřel na Twilight zmatený pohled.

„Ale Twilight, vždyť nic nenosíš. Co bys tedy potřebovala zašít?“

Twilight věděla, že by Spike nerozuměl tomu, proč potřebuje nechat spravit Trixiin plášť a klobouk. Nenáviděl ji stejně jako kterýkoliv jiný poník v Ponyville a Twilight neměla náladu na to být celou cestu do Carousel Boutique zpovídána, a tak jen jednoduše pokrčila rameny.

„To brzy uvidíš.“

Spike jí věnoval podezřívavý pohled, ale zůstal zticha.

„Počkej na mě venku, Spiku. Jen si dojdu pro své brašny.“

Spike souhlasně přikývnul a zamířil dolů.

Když Twilight magicky zvedla svou sedlovou brašnu a položila si ji na záda, přičemž dovnitř složila oba předměty, znovu ucítila tu vůni. Byla to vůně jasmínu a máty, ale z nějakého důvodu byla mnohem… živější. Skoro jako kdyby mělo toto aroma svůj vlastní náboj. Její srdce znovu poskočilo.

Když pohlédla do zrcadla, všimla si, že se červená. Na chvilku se zarazila, přemýšlejíc nad tím proč by se měla červenat kvůli nějaké vůni, ale po chvilce usoudila, že se jedná jen o náhodný jev. Sklusala dolů ze schodů a ven ze dveří, přičemž jen na chvilku zastavila, aby Spike mohl vylézt na její záda.

Cesta do Carousel Boutique proběhla celkem poklidně. Twilight byla ponořena v myšlenkách nad tím co vlastně chtěla udělat, a Spike snil o Rarity. Zakrátko dorazili k této výstřední budově, a zrovna, když se chystala Twilight zaklepat, se zevnitř ozval děsivý rachot.

„Sweetie Belle! Co jsem ti říkala o hraní si na mých figurínách?! Scootaloo! Žádné koloběžky u mě v butiku! Apple Bloom! To je jemná látka, ne laso!“

Twilight se zachichotala a hned pak zamračila. Rarity dnes nejspíš hlídala Znamínkové Křižáky. A jestli tedy chtěla provést potřebné opravy, musela se jich nejprve zbavit.

Otevřela dveře do butiku a shledala, že zkáza je ještě mnohem horší, než se obávala. Figuríny ležely poházené po zemi a nejméně polovina z nich měla kolem krku podomácku vyrobené laso. Luxusní koberec butiku byl pokryt množstvím hlubokých brázd, zřejmě od koloběžky.

Uprostřed tohoto zmatku pak stála Rarity nad něčím, co vypadalo jako veliký kus látky sbalený tak aby vytvořil veliký pytel, který se divoce zmítal. Dokončujíc uzel pohlédla Rarity ke dveřím a spatřila naši dvojici.

„Twilight! Spiku! Jaké potěšení vás zase vidět. Musím se omluvit za tento nepořádek, ale jistá skupina darebáků,“ řekla a pohlédla na zmítající se pytel, „se rozhodla, že dnes je vhodný den na změnu výzdoby.“

Z pytle se ozval poněkud tlumený výkřik „Znamínkoví křižáci, Mistři výzdoby!“

Twilight se na chvilku zamyslela a pak zlomyslně pohlédla na Spika: „Spiku, nechtěl bys pomoci Rarity?”

Spike seskočil z Twilight a zasalutoval: „S radostí! Pro Rarity udělám cokoliv!“

Twilightiny oči se zaleskly: „Výborně! Tak to můžeš vzít křižáky a jít si s nimi hrát někam hodně daleko odsud!“

Spikův výraz se okamžitě změnil „Cc… co? Nevím, jestli to zvládnu…“

Rarity se toho hned chopila a nasadila svůj nejprosebnější výraz „Prosíííím, Spiku. Tolik by to pro mě znamenalo.“

Ten pohled byl pro Spika víc než dost.

„Samozřejmě, Rarity! Pro tebe cokoliv!“

Twilight okamžitě zareagovala a odlevitovala balíček s křižáky ven a zároveň Spika vystrčila hlavou ze dveří. „Výborně! Až budu hotová tak si tě najdu. Bav se!“

S pomocí magie zabouchla dveře, s úlevou si oddychla a posadila se. Rarity udělala zcela to samé.

„Ó drahá, mnohokrát ti děkuji! Ty tři jsou naprosto příšerné, když se dostanou do této nálady.“

Twilight souhlasně přikývla. „Vím přesně, co myslíš. Ještě stále, od té doby kdy jsem je naposledy hlídala, nacházím knihy na naprosto neobvyklých místech. Je mi ale trochu líto Spika, že jsme mu je tak vnutily, ale jsem si jistá, že to zvládne.“

Rarity se rozhlédla po pokoji a zhrozila se. „Můj obchod!“ vykřikla se slzami v očích. „Tohle nikdy nemohu uklidit včas, abych mohla dokončit své šaty!“

Twilight musela odolat nutkání obrátit oči v sloup nad melodramatickým chováním její kamarádky. „Rarity, ráda ti s úklidem pomohu. Budeme to mít hotové za chvilku. A na jakých šatech vlastně pracuješ?“

Rarity se celá rozzářila, její zoufalství zapomenuto v touze ukázat svá poslední díla. „Ó drahá, je to naprosto úžasné! Téměř každá kobylka v Ponyville mě požádala o ušití šatů na Ponyvillský ples!“

Rarity přiklusala k veliké skříni v rohu obchodu a vyndala z ní jedny z nejkrásnějších šatů, které kdy Twilight viděla. Byly to poloprůhledné bílé šaty ozdobené topazy, které se vinuly podél spodního lemu šatů. Výstřih pak byl ozdoben složitým vzorem vyšitým nití v barvě topazu.

Rarity pohlédla s bázlivým výrazem na Twilight. „Tyhle jsem navrhla pro Lyru. Co myslíš?“

Twilight se téměř nedostávalo slov. „Jsou nádherné Rarity! Lyra si je určitě zamiluje! Ale… “

Rarity ji však přerušila, její výraz se změnil z ustaraného v zoufalý. „Ale co?! Je snad špatná ta výšivka kolem…“

“Rarity.”

„… krku? Nebo je tam příliš drahokamů? Nebo…“

“Rarity!”

„… myslíš, že mají špatnou barvu? Určitě je to ta barva, že?”

“RARITY!”

Vyrušena ze svých depresivních představ, věnovala Rarity Twilight rozpačitý pohled. „Promiň drahá… Jsem vždy trochu přepracovaná, když se blíží ples.“

Znovu Twilight odolala touze obrátit oči v sloup, i když to tentokrát bylo těžší. „To je v pořádku. Já jsem se jen chtěla zeptat co vlastně je ten Ponyvillský ples? Nikdy jsem o něm neslyšela.“

Twilight připadalo, že se Rarity na chvilku zarazila, ale pak se hned zase vzpamatovala.

„Och. Máš pravdu. Ty ještě nejsi v Ponyville dost dlouho na to, aby ses nějakého zúčastnila, že? Ponyvillský ples se pořádá jednou za tři roky v době zimního slunovratu a jeho smyslem je, aby si páry ztvrdily lásku k sobě navzájem a aby mladí poníci získali příležitost najít kobylku nebo hřebce svých snů.“

Twilight se zamyslela. „A proč se koná jen každé tři roky?“

Rarity pokrčila rameny. „Abych řekla pravdu, tak nemám vůbec tušení, drahá. Jediné co vím, je že se jedná o jednu z nejromantičtějších nocí. V každém případě jsem si jistá, že sis sem nepřišla jen popovídat. Copak potřebuješ?“

Twilight se vzpamatovala a vzpomněla si, proč vlastně do butiku v prvé řadě šla. „Máš pravdu! Potřebuji něco spravit, ale musíš mi slíbit, že to nikomu nepovíš.“

Náhle Rarity začala být velmi zvědavá „Drahá, máš mé slovo, ale proč bys potřebovala nějakou opravu udržet v tajnosti?“ Rarity přistoupila k Twilight a ve tváři se jí objevil lstivý úsměv. „Je to snad pro někoho jiného?“

Červeň v Twilightiných tvářích připomínala Rarity barvu Big Macovi srsti. „Já… já… já… ne… éé… myslím… možná… ale… “ Nakonec si Twilight povzdechla „Já nevím.“

Rarity litovala toho, že uvedla Twilight do takových rozpaků. „Ale drahá, to je v pořádku. Neměla jsem tak vyzvídat. A kdo je to? Tedy pokud nevadí, že se ptám.“

V odpověď Twilight magicky vytáhla klobouk a plášť a podala je Rarity, přičemž se ještě více začervenala.

Později, když si na tuto chvíli vzpomněla, se Twilight musela vždy zasmát, jakým způsobem Rarity zareagovala. Nejprve jen koukala na oba předměty, bez toho aniž by chápala jejich význam. Pak je ale poznala, otevřela pusu dokořán a vytřeštila oči. Jestli to bylo v šoku nebo v hrůze Twilight nevěděla. Pak Rarity promluvila.

„Ach… u… Celestie. Twilight Sparkle! Ty ses zamilovala do Trixie!?“

Twilight v rozpacích pohlédla do země a lehce šoupala kopýtky. „Jak jsem řekla, nejsem si jistá. Jediné co vím je, že od chvíle kdy odešla na ni každý den myslím a tak trochu… jsem si najala detektiva, aby ji našel.“

Tou dobou už Rarity získala zpět svou vyrovnanost a upřela na Twilight pohled plný sympatie smíchané s trochou nedůvěřivosti. „Co byla ta poslední část, drahá? Začínáš se chovat jako Fluttershy.“

Twilightin krk dostal stejnou barvu jako její tvář a kopýtkem si ho poškrábala. „Já… jsem si najala detektiva, aby našel Trixie.“

Když chvíli žádná odpověď nepřicházela, vzhlédla Twilight do tváře Rarity. Ta na ní upírala svůj pohled, na první pohled klidný až na malý tik v jejím pravém oku. „Twilight… zlatíčko… uvědomuješ si, že tento druh chování už vypadá skoro jako pronásledování?“

Twilight vrátila Rarity nevraživý pohled „Já ji nepronásledovala! Jen… jen jsem o ni měla strach. Vždyť víš… opustila Ponyville bez jakéhokoliv jídla či přístřeší a… a…“ Twilightin hlas se vytratil a v koutcích očí se zaleskly první slzy.

Rarity okamžitě zjihla. Nezáleželo na tom, co cítila k Trixie ona. Bylo jasné, že Twilight na ní skutečně záleží a nebylo na ní, aby za to mohla Twilight soudit. Objala ji tedy a dovedla k nedaleké pohovce, která nějakým zázrakem unikla hněvu křižáků. „Tiše… pššt… jen si tu lehni a odpočiň si. Já ti mezitím spravím ty věci. Všechno bude zase v pořádku, drahá. Slibuji.“

Twilight přikývla, objala Rarity a po tvářích jí začaly téct slzy.

Když Rarity odklusala do své pracovny, ztratila Twilight všechny zábrany a tiché vzlyky otřásaly jejím tělem. Nerozuměla tomu proč pláče, ale nemohla to zastavit. O několik minut později vzlykání přestalo a krátce na to i slzy.

Twilight byla vyčerpaná. Ne tělesně, ale citově. A jak tak ležela na Raritině pohovce, tato únava ji konečně přemohla a ona upadla v hluboký spánek. Její sny byly plné obrazů jedné azurově modré kobylky a vůně jasmínu a máty.

Twilight se začala probouzet a první čeho si všimla, byla jasné světlo a něžné, i když trochu nepříjemné teplo na obličeji. Zvedla se, protřela si oči a podívala se po zdroji onoho světla a tepla. Její oči okamžitě přitáhlo okno butiku.

Všimla si, že Celestiino slunce již začíná zapadat za horizont. Neměla ráda, když jí den takto utekl, ale již se s tím nedalo nic dělat. Rozhlédla se okolo a všimla si, že se nachází v něčem, co vypadalo jako místo naprosté zkázy. Figuríny a látky ležící bez ladu a skladu všude okolo.

Butik byl krátce na to ozářen jasným fialovým světlem a o chvilku později bylo všechno čisté a vzorně uklizené a všechny figuríny byly na svých místech. Twilight si se zadostiučiněním prohlédla výsledek své práce a pokusila se vzpomenout na to proč je vlastně u Rarity v butiku. Vzpomněla si na hádku se Spikem o safírech a na balíček…

Twilightiny oči se prudce rozšířily, to když ji zasáhly vzpomínky stejnou silou jako když Rainbow Dash občas narazila do jejího domu. „Rarity? Jsi tu?“

Uplynula nějaká doba, než dostala odpověď, ale úleva, kterou jí přinesl Raritin hlas, za to stála. „Jsem tu, zlatíčko! Jen dodělávám pár posledních úprav na tvém… projektu.“

Když vstoupila do její pracovny, okamžitě Twilight poznala, že Rarity je do práce skutečně zabraná. Seděla nad svým šicím strojem, rytmicky pohybujíc kopýtky sem a tam, jak dokončovala steh. Twilight věděla, že jakákoliv konverzace s Rarity v takovém stavu by byla zhola nemožná a tak se místo toho začala protahovat a probouzet svou ještě trochu ospalou mysl.

„Á, hotovo! Co myslíš, drahá? Je to tak jak jsi chtěla?“

Twilight vzhlédla, aby uviděla Rarity vystavující na obdiv nádherný tmavě fialový plášť. Všité do látky byly desítky stříbrných a kobaltových hvězdiček a sponu u krku zdobil okouzlující safír velikosti Twilightina kopýtka. Účinek byl ještě více zesílen světlem zapadajícího slunce odrážejícím se od každé hvězdičky, dávajíc plášti nadpozemský vzhled. Za Rarity na šicím stroji pak ležel klobouk ze stejného materiálu.

Twilight byla ohromená a beze slov, ale po chvilce si všimla Raritina křehkého výrazu a věděla, že musí něco udělat. Přistoupila k ní, objala ji a do ucha jí pošeptala „Děkuji, Rarity. Je to ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděla. Opravdu ses překonala.“

Když se od Rarity odtahovala, všimla si, že se na ni Rarity zmateně dívá. „Co? Je má hříva rozcuchaná?“

Twilight očekávala alespoň malý úsměv nebo něco podobného, ale Rarity vypadala smutně… dokonce ustaraně. „Twilight… zlatíčko, víš, že tě nikdy nebudu odsuzovat za to, koho máš ráda, nebo koho miluješ. Ale… mám starosti. Co budeš dělat teď? Pokud se nevydáš za Trixie nebo něco podobného, tak tyto věci budou jen vzpomínkou na ni a věř mi, že leckdy je těžší a bolestivější na někoho vzpomínat než na něj zapomenout.“

Poprvé za celý den věděla Twilight co musí udělat. „Pak tedy myslím, že půjdu a zkusím ji najít, nemyslíš? Nebyla bych nikdy šťastná, dokud bych to nevyřešila.“

Raritin pohled byl plný sympatií. „Uvědomuješ si ale, že je tu šance, že ti tvé city nebude opětovat?“

Toho se Twilight skutečně bála, ale její výraz nic neprozrazoval. „Já vím, ale i když se tak stane, budu to alespoň vědět jistě a nebudu nad tím muset ve dne v noci přemýšlet.“

Twilightina mysl začala rychle pracovat. Věděla, že Rarity s tím nebude souhlasit a že bude potřebovat každičký kousek informací, které by ji mohly přesvědčit.

„Dobře, Twilight. Rozumím. Kdy odejdeš?“

Nejprve byla Twilight skutečně zaskočená, pak si ale uvědomila, že pod tím vším půvabem a uhlazeností, je Rarity jedním z nejlaskavějších a nejvíce chápajících poníků, které zná. „Možná bych mohla odejít už zítra. Čím dříve tím lépe, že?“

Rarity věnovala Twilight nádherný úsměv a přikývla. „Myslela jsem si, že to řekneš. Přijď sem, pokud skutečně budeš chtít odejít. Budeš potřebovat oblečení, které tě udrží v teple a jídlo na cestu. A… “

Twilight jen poslouchala a přikyvovala. Zítra se vydá na cestu za kobylkou svých snů a nehledě na výsledek věděla, že její přátelé budou stále stát při ní a budou ji podporovat.

 

Pokračování