Kapitola druhá

 

Oči Twilight Sparkle byly ještě stále otevřené, když Celestiino slunce začalo zářit nad krajinou, a tak si zklamaně povzdechla. Spánek k ní za celou noc ani jednou nepřišel a i když zatím necítila žádnou únavu, pravděpodobně díky krátkému zdřímnutí u Rarity, věděla, že toho dnes později bude určitě litovat.

Její zklamání bylo naštěstí jen krátkodobé. Čekání je u konce!

Ve chvíli, kdy jí hlavou prošla tato myšlenka, se jí po tváři rozlil úsměv plný potěšení a její magie se dala naplno do práce, aby se upravila, přibalila posledních pár věcí do svých již připravených sedlových brašen, uvařila snídani a trochu v knihovně poklidila. A to vše najednou.

Balení a uklízení, ale bylo spíše jen ze zvyku. Twilight knihovnu uklidila již večer a společně s Rarity zabalila všechny „potřebné věci“. Ukázalo se, že dle Rarity se jedná o třicet oděvů pro různé příležitosti, velký balíček kosmetiky a dva až tři knižní romány.

Poslední položka na seznamu donutila Twilight bezděky se zachvět. Proč by někdo četl nějaký smyšlený příběh? Neuvěřitelné.

Twilight se snažila být taktní, když ji Rarity pomáhala s balením, ale je jen konečný počet způsobů jak kamarádce vysvětlit, že zabalit si třicet šatů a kosmetiku na dlouhou a nejspíše i namáhavou cestu není dobrý nápad.

Nakonec se ale obě dohodly a sestavily spolu seznam věcí, který obsahoval teplé oblečení, balíček jídla pro případ nouze, mapy a po Raritině naléhání i jedny velice nabírané šaty.

„Co?“ zeptala se Rarity, když na ni Twilight upřela nevěřícně pohled. „Trixie je možná nesnesitelný chvastoun, ale to neznamená, že neocení, když se pro ni hezky oblékneš.“

Twilight se vzdala, ale jen proto, že se příliš styděla na to, aby něco řekla.

Na chvíli trochu zpomalila, aby si alespoň trochu vychutnala palačinky, které si připravila k snídani a prošla seznamem, který obsahoval věci jako „Ujisti se, že v seznamu je vše co je potřeba zkontrolovat.“ a „Provést třetí kontrolu seznamu.“, aby se ujistila, že na nic skutečně nezapomněla.

Spokojená a najedená měla Twilight již jen dva poslední úkoly. Prvním bylo vybrat si s sebou na cestu nějaké knížky. „Celestiin přehled jedlých rostlin“ a „Orientace za noci“ byly ty nejdůležitější. Ostatní byly jen pro zábavu.

Druhým pak bylo opatrně uložit Trixiin plášť a klobouk do brašen. Krátce uvažovala nad tím, že si je oblékne, ale nosit něco co nebylo její a bez povolení, nebylo správné bez ohledu na to, jak moc si to přála.

A navíc se jí z té opojné vůně často motala hlava a narážela pak do věcí.

Twilight odpoutala svou pozornost od těch dvou věcí a potichu vystoupala po schodech nahoru. Zde spal ve svém košíku, který mu sloužil jako postel, stočený do klubíčka malý drak, kterého tak milovala. Deku shozenou za ním na zemi.

Twilight se usmála, nad slinou vytékající z koutku jeho úst. Večer ho našla spolu se Znamínkovými křižáky spát pod domem Rainbow Dash. Vypadali naprosto vyčerpaně a tak je s Raritinou pomocí dopravila do svých domovů a nakonec odnesla i Spika domů a uložila ho k zaslouženému odpočinku.

Byl tím nejcennějším, co musela opustit.

Přestože věděla, že se zase vrátí, velice nerada ho tu nechávala po tak dlouhou dobu samotného. Od jeho narození byli téměř nerozdělitelní a Twilight se vždy považovala za jeho maminku.

Uvažovala nad tím, že Spika vezme s sebou, ale byl příliš mladý na putování napříč celou Equestrií, nehledě na důvod kvůli kterému se na svou pouť vydávala. Místo toho ho nechá zde v Ponyville, kde se o něj postarají její přátelé a nechá mu tak nějaký čas na odpočinek. Snad to pochopí.

Twilight použila svou magii, aby něžně přikryla Spika jeho dekou a došla ke stolu, kde svému malému drakovi začala psát dopis.

 

Spiku,

 

Než napíši cokoliv jiného, chci, abys věděl, že jsi tím nejlepší asistentem, kterého jsem kdy měla. A co víc, jsi i tím nejlepším přítelem. Vždy jsi byl ochoten naslouchat, když jsem si potřebovala s nějakým poníkem (či drakem) popovídat. A i když jsme se občas pohádali, vždy jsi tu pro mě byl. Děkuji ti. Tím pravým důvodem proč ti píši tento dopis, je to, že ti chci říct, že po nějakou dobu tu nebudu. Nejsem si jistá, jak dlouhá doba to bude, ale určitě to bude déle jak jeden měsíc. Chystám se udělat něco, co opravdu potřebuji. O všem ti povím, až se vrátím. Domluvila jsem se s Rarity, že na tebe dohlédne, takže se k ní chovej hezky a nekoukej se na ni tak zamilovaně, pokaždé když je poblíž. Přála bych si, abys mohl jít se mnou, ale jsi stále ještě mladý drak a já nechci, abys běhal se mnou po celé Equestrii za nějakým mým pošetilým cílem. Mám tě moc ráda Spiku. Měj se tu hezky, zatímco budu pryč. Budeš mi chybět,

 

Twilight Sparkle

 

P. S. Prosím pošli ten druhý dopis Princezně Celestii. Je v něm pro ni napsáno, co se chystám udělat. Děkuji!

 

Twilight musela celý dopis přepsat ještě jednou, neboť ten původní skončil zcela rozmáčen slzami, ale nakonec byla s výsledkem spokojená. Dopis pro Princeznu Celestii byl kratší a bylo v něm napsáno jen, že se chystá vydat na cestu, aby vykonala něco, co je třeba udělat. Ráda by jí napsala víc, ale nechtěla, aby na ni při každém pohybu dohlížely královské stráže.

No, to možná znělo trochu iracionálně, ale nikdo nemůže být dosti opatrný, že?

Položila dopisy hned vedle Spikovy postele, to aby je našel hned, jak se probudí. Spokojená s tím, že vše vyřídila, si oblékla své brašny a vyrazila ven ze svého stromového domku.

Jen aby hned vzápětí byla zastavena tím, čeho se nejvíce obávala: známým hlasem.

„Čau, cukříku. Kam se chystáš?“

Twilight ztuhla a pomalinku se otočila.

Tam hned vedle jejího domu stálo jejích pět kamarádek. Čtyři se na ni dívaly s nesouhlasem a jedna s rozpačitým pohledem plným viny.

Vždy existoval důvod proč Twilight nikdy nehrála poker. Její výraz totiž vše okamžitě prozradil.

„Ach… ahoj, holky? Copak se děje? Já? Jdu jen na malou procházku. Jasně… jen na malou procházku, abych si pročistila hlavu od nočního studia. Jasně! To noční studium mi dalo opravdu zabrat a tak potřebuji… prostě… jen… jít…“ Twilight ztichla, když si uvědomila, že jí to její kamarádky nevěří. Applejack vypadala obzvláště rozzlobeně.

„Rarity nám to už řekla, Twi.“

Twilight se na Rarity nevěřícně podívala.

„Drahá, nebyla to moje chyba! Ony mě donutily!“

Twilight však jejím slovům moc nedůvěřovala „Tak donutily?“

Rarity sklopila pohled a nervózně zašoupala kopýtkem. „Dobrá, ‚donutily‘ je možná silné slovo, ale byly velmi přesvědčivé!“

Applejack ji přerušila dřív, než stihla Twilight odpovědět. Její rozzlobený výraz se změnil v ublížený.

„Vobviňovat se můžeme až potom. Teď ale chci jen vědět, proč se chystáš vodejít a nám si nic neřekla! Sme tví přátelé, Twi!“

Rainbow Dash se také ozvala. Její obvyklý výraz klidné lhostejnosti byl nahrazen stejným výrazem, který měla Applejack.

„Jasně, chytráku! Myslela sis, že nás to nebude zajímat!? Že nebudeme mít starosti!? U Celestie, to ty máš být z nás ta nejchytřejší!“

Twilight ucouvla, hlavu zahanbeně skloněnou a v koutcích jejích očí se začaly tvořit první slzy.

„Je mi to líto… Já… já jsem nad tím nepřemýšlela…“

„To vidím! Kdybys přemýšlela, tak by ses nesnažila odejít bez rozloučení!“ změnila se Rainbow Dash z raněné kobylky v rozzlobenou. V očích se jí také objevily slzy, a jak pokračovala, její hlasitost se zvyšovala. „Co kdyby se ti něco stalo, chytráku!? Co kdybys spadla ze skály nebo tě napadla mantichora nebo něco jiného!? No!? Nikdy bychom se to nedozvěděly! Nikdy bychom nevěděly, že naše kamarádka zemřela!! JE TO SNAD TO CO JSI CHTĚLA!?“

Rainbow Dash se s vzlykotem zhroutila. Fluttershy si k ní přiklekla schovavši její hlavu pod své křídlo a šeptajíc jí do ouška uklidňující slova.

Přes slzy Twilight viděla své kamarádky poněkud rozmazaně. Applejack vypadala, že by udělala to samé co Rainbow, ale ovládala se. Fluttershy uklidňovala vzlykající kobylku. Rarity se stále zahanbeně dívala do země. A Pinkie Pie se na ni dívala se směsicí smutku a nesouhlasu vetknutého do jejího výrazu. Její hříva padala dolů v dokonale rovných růžových pramenech.

„Proč, Twilight?“ zeptala se Pinkie bez jakéhokoliv náznaku jejího obvyklého veselí. „Proč jsi chtěla odejít, aniž bys nám něco řekla? Udělaly jsme něco? Byly mé oslavy špatné? Vím, že na té poslední byl punč trochu moc sladký, ale slibuji, že už se to nebude opakovat! Budu se extra super snažit a udělám ten nejlepší punč ze všech! Slibuji!“

Twilight se za sebe opravdu styděla. Nechtěla o tom mluvit se svými kamarádkami, protože si myslela, že jí nebudou rozumět. Jistě, Rarity ji chápala, ale Rarity byla vždy ve skupině ta nejromantičtější. Nikdy ji ani nenapadlo, jaké to bude pro její kamarádky, když je beze slov opustí.

„Je mi to tak moc líto! Vím, že Trixie nemáte rádi a…“

„Prr, cukříku,“ zarazila ji Applejack se zmateným výrazem ve tváři „co to, do sena, má společnýho s Trixie?“

Twilight se tvářila stejně zmateně jako Applejack

„Cože? Ale já myslela, že vám Rarity řekla…“

Zrak všech se upřel na Rarity. Vzlykání Rainbow Dash se změnilo v tiché slzy a popotahování, takže i ona věnovala pozornost této změně situace.

Rarity všem pěti párům očí vrátila provinilý výraz.

„Ehm, no, drahá, já jim jen řekla o tom, že odcházíš. Neptaly se mě proč a tak jsem jim to neřekla.”

Twilight probodávala Rarity pohledem, její obličej zrudl hněvem. Už se do ní chtěla pustit, ale Applejack se do toho vložila první. Nekřičela. Místo toho byl její hlas hluboký a ledově chladný. V očích jí tančily rozzlobené plamínky.

„Rarity. Ty seš ten nejhloupější a nejsobečtější poník, co znám. Ty si celou dobu věděla, proč vodchází a nic nám neřekla? Zastavila ses vůbec na chvíli a alespoň na pár vteřin použila tu svou hezkou hlavičku a zamyslela se nad tím, že možná, by v tom byl rozdíl? Estli má Twilight dobrej důvod vodejít, tak nemáme proč na ni křičet. Vím, že máš tu svou hlavu plnou až po vokraj všech těch načančanejch nesmyslů, ale nikdy jsem netušila, že ti to z ní vytlačilo i rozumný uvažování. Co to s tebou, do sena, je?“

Rarity o krůček ustoupila a znovu se podívala do země. Nevěděla co na to říct.

Znechucená Applejack se od ní odvrátila a podívala se na Twilight. Její výraz okamžitě zjihl.

Dobře, tak proč nám to prostě nepovíš? Proč odcházíš a co to má společného s Trixie?“

Twilight chvilku uvažovala nad lží, ale opravdu jen chvilinku. Rozhodla se, že jediný způsob jak to vyřešit je se tomu postavit čelem a říci pravdu, i když její rozum byl zcela proti tomu.

„No, já… mm… k ní něco cítím a chystám se za ní odejít, abych zjistila, jestli jsou ty pocity skutečné a jestli je bude Trixie opětovat.“

Všechny její kamarádky se na ni v okamžiku podívaly, což vedlo k tomu, že se v obličeji začervenala jasně rudou barvou. Bála se, že budou ještě rozzlobenější.

Pak ale Rainbow Dash propukla v hlasitý a ohlušující smích.

„Ty! Hahahahahaha! Ty máš ráda Trixie! Hahahahahahaha! To je k popukání! To je… hahahahah… to je… hahahahah…“

I když se Twilight ulevilo, že Rainbow už na ni není rozzlobená, byla trochu zklamaná tím, že Rainbow její city shledává směšnými.

„Co je na tom tak směšného?! Copak jsi nikdy neměla někoho ráda?“ rozhodla se v tu chvíli promluvit Fluttershy. Celou dobu nevěděla, co si o tom všem má myslet a byla si jistá, že jim něco uniká. A tohle bylo ono.

„Popravdě ano. Měla někoho ráda, ale na rozdíl vod tebe se toho tolik bála, že s tím nic neudělala,“ ozvala se Applejack.

Rainbow se okamžitě zarazila. „Hele! O tom vědět nemusí!“

Pinkie poskočila kupředu a sevřela Twilight do těsného objetí. Její hříva získala zpět svůj normální načechraný vzhled.

„Ó, můj bože. To je táááák roztomilé! Pořád si pamatuji svou první lásku! Byl tu ve městě nový a já se nastěhovala jen pár týdnů před ním a pořádala jsem oslavu a on mě požádal o tanec a já byla tak šťastná. Ale pak musel opustit město a já byla smutná, ale pak jsem poznala vás a všechno bylo zase v pořádku a pak…“

Applejack odtáhla Pinkie stranou a přátelsky se na Twilight usmála.

„Vomlouvám se, že sme to trochu přehnaly.“ V ten moment na Rarity pohlédla ostrým výrazem. „Ale když neznáš všechny vokolnosti, tak se fakt špatně dělají správný závěry, nemyslíš?“

Twilight se na přátele zazubila a úlevně si oddychla. Byla tak ráda, že ji její kamarádky mají stále rády, a ještě šťastnější, že ji chápou. Zrovna se chystala Applejack odpovědět, když vzduch prořízl hrozivý výkřik.

„TWILIIIIIGHT!“

Šest vystrašených párů očí upřelo svůj pohled na stromový dům, když z něj zrovna vyběhl velmi rozrušený mladý drak. Slzy mu v proudech stékaly po obličeji a v drápech svíral Twilightin dopis. Když spatřil Twilight okamžitě k ní přiběhl a bez okolků ji pevně objal zabořiv svůj uslzený obličej do její hřívy.

„Neodcházej, Twilight! Já… já tu nechci být bez tebe! P… prosím nech mě jít s tebou! Já nejsem už tak malý a slibuji, že ti budu pomáhat! Jen prosím… neodcházej!“ Jeho poslední slova se vytratila, jak ho přemohl zármutek, a tiché vzlyky zachvívaly jeho tělem.

Twilightino srdce se zlomilo. Milovala Spika nade vše na světě, a nedokázala vydržet vidět ho takto plakat. Ve stejnou chvíli ale věděla, že to musí udělat a pokud ne, tak toho bude nadosmrti litovat.

„Pšt… Tiše Spiku. To je dobré. Já se vrátím. Nebudu dlouho pryč. Pšt.“ Twilight ho nechala vyplakat, zatímco ho utěšovala. Její kamarádky jen tiše s pochopením přihlížely.

Spikovy vzlyky polevily a znovu se pokusil promluvit, přičemž vzhlédl na Twilight prosebnýma smaragdovýma očima „Prosím Twilight. Nech mě jít s tebou.“

„Spiku…“ objala ho Twilight. „Moc bych si to přála, ale bylo by toho na tebe moc. Jsi pořád ještě mládě a tak bys tu měl zůstat.“

Spike sklopil pohled plný utrpení a ještě více sevřel v drápech Twilightin dopis. Slzy znovu začaly zkrápět jeho tvář.

Twilight ho se slabým úsměvem pošťouchla. „Hej.“

Spike se na ni podíval, snažíc se zastavit příval slz.

„Už můj Asistent číslo jedna poslal dopis Celestii?“

Spike popotáhnul a usmál se. Jeho neoficiální titul, tedy spíše přezdívka, ho naplnil pýchou a vyrazil zpátky dovnitř.

„Ještě ne, dej mi chvilku.“

Dveře se zavřely a Twilight, která už nedokázala dále předstírat silnou vůli, si povzdechla a posadila se.

„Já to nedokážu,“ řekla dívajíc se na kamarádky sklíčeným výrazem. „Nemůžu ho opustit. Jsem prakticky skoro jako jeho matka!“

Rarity byla zděšená. „Ale, drahá, řekla jsi mi, že už tě to dovádělo k šílenství, když jsi na ni nedokázala přestat myslet. A navíc jsem ti slíbila, že na něj budu dohlížet. A ostatní se určitě rádi přidají… viďte?“ a rozhlédla se po ostatních ponících.

Fluttershy zareagovala jako první. „Ale jistě. Ráda s ním Twilight pomohu. Mám Spika ráda a nevidím v tom žádný problém.“

Pinkie Pie také přitakala, poskakujíc nahoru a dolů. „Óóó! Já také! Budu mu pořádat oslavy. Každý. Každičký. Den. Nebude to už smutňoučké malinkaté dráčátko na ani kratičkou vteřinečku!“

Applejack a Rainbow Dash chvilku váhaly.

„Budu dělat co bude v mejch silách, ale práce na farmě mi zabírá většinu času, takže nevím, jak moc budu platná,“ pokrčila Applejack rameny, komentujíc skutečnost.

Rainbow Dash, byla pro změnu rozpolcená. Chtěla pomoci Twilight, ale hlídání draků znělo tak děsivě nudně. Už se chystala vyslovit svůj názor, ale hned dvě věci ji zarazily.

První bylo šťouchnutí od Fluttershy a druhou pohled Applejack, který byl zcela stejný tomu, kterým se před chvíli podívala na Rarity.

Polkla a okamžitě věděla, co má dělat. „Jasně, Twilight! Taky pomůžu!“

Twilight ucítila, jak jí ze srdce spadl obrovský balvan. Když její všechny kamarádky budou dohlížet na Spika, bude určitě v pořádku. Zvedla se a všechny vtáhla do skupinového objetí. „Děkuji holky. Jste ty nejlepší kamarádky.”

„Hej!” vběhl do středu objetí Spike a přitiskl se k Twilight, pevně ji objímajíc svýma malýma rukama. „Já chci taky obejmout!“

Twilight se usmála a cítila se mnohem šťastnější než ráno. „Ach, Spiku.“

 

Pokračování