Kapitola desátá

Když se Twilight probudila, byl nemocniční pokoj ponořen do tmy. Ležela bez hnutí a čekala, dokud se úplně neprobudí. Jedinými zvuky bylo vytrvalé pípání přístroje na měření srdečního rytmu a klidný dech spící kobylky, která spala hned vedle ní. Twilight se na ni podívala a její srdce se naplnilo láskou. Trixie jí ležela po boku a něžně Twilight objímala svými kopýtky.

Zamumlala ze spaní její jméno a Twilight se usmála a lehce ji políbila. Trixie se pohnula a objala Twilight ještě pevněji. Ve spící tváři měla zasněný úsměv. Twilight jí její gesto opětovala a cítila jak jí divoce buší srdce. Stále nemohla uvěřit, že to takhle nakonec skončilo. Musela být tím nejšťastnějším poníkem v celé Equestrii.

V posledních třech dnech jí zůstávala Trixie věrně po boku, k značné nelibosti jejího doktora. Věřil tomu, že Twilight potřebuje odpočinek a že Trixie tomu svou přítomností brání. Twilight mu řekla, že je radši, když je Trixie s ní, ale on neposlouchal. Vzpomněla si, co se stalo, když se pokusil Trixie od ní odvést, a měla co dělat aby se nesmála. Pohled, který na něj tehdy Trixie upřela, by zmrazil i Celestiino slunce a navíc se toho dne Twilight naučila nějaká nová slova. Od toho okamžiku už Trixiina přítomnost nikomu nevadila.

Ještě chvíli se na Trixie svýma očima dívala, než si její pohled našel cestu směrem k hodinám pověšených nade dveřmi a ozářených Luniným měsícem. Přečetla si je a tiše si povzdechla. Byly tři hodiny ráno. Byla v nemocnici již tři dny a každou noc se probudila v přesně tuhle samou hodinu. Netušila proč a nezmínila se o tom ani doktorům ani Trixie. Jen by o ni měli strach a ona už byla unavená z toho, že způsobovala ostatním starosti.

Ne že by jejich starosti byly neopodstatněné. Nestává se často, že by nějaký poník zemřel a zase se vrátil zpět k životu téměř bez jakéhokoliv zranění. Twilight prošla mnoha testy, aby se zjistilo, jestli její tělo ani mozek neutrpěly nějaké poškození, ale pokaždé se ukázalo, že je v naprostém pořádku. Poslední z testů na ni čekal již dnes, a pokud i on dopadne dobře, tak bude moct konečně vyrazit na cestu domů.

Domov. To slovo jí vehnalo do očí slzy. Ponyville a její přátelé jí tak moc chyběli. Stýskalo se jí po Rainbow Dash a jejích téměř denních srážkách s jejím domkem. Stýskalo se jí po Applejack praktickém postoji a po Fluttershy a její plaché laskavosti. Stýskalo se jí po Rarity a jejich povídání si o Canterlotu. Dokonce se jí stýskalo i po Pinkie Pie a její… nahodilosti. Ze všeho nejvíc se jí však stýskalo po Spikovi. Chtěla se vrátit do Ponyville, lehnout si do své vlastní postele a nikdy z ní už nevylézt. A také chtěla žít svůj život po boku Trixie, i když by to znamenalo, že budou spolu každý celý den jen ležet v té její posteli.

Nějaká temná část její mysli zašeptala: „Co když nebude chtít zůstat v Ponyville?“ Twilight se zamračila: „Samozřejmě, že tam bude chtít zůstat, nebo ne?“ Ta temná část zašeptala znovu: „Chce se stát světoznámou čarodějkou a toho nedosáhne, pokud zůstane v Ponyville.“ Twilight se podívala na klidnou tvář své spící lásky a okamžitě to zamítla. Trixie s ní zůstane. Trixie ji miluje… nebo snad ne?

Ale ta temná část měla ještě jedno poslední slovo. „Nemůžeš jí splnit ten sen, který si vždycky přála. Možná bude s tebou šťastná několik měsíců nebo let, ale nakonec se bude chtít vydat opět na cestu a opustí tě!“

Twilight sledovala jak se Trixiina hruď zvedá a klesá. To nebyla pravda… ona dokáže udělat Trixie šťastnou. Mohla by dělat přestavení v Ponyville nebo… nebo cokoliv jiného, co ji udělá šťastnou. Nikdy by Twilight neopustila. Nikdy.

Twilight nakonec upadla v neklidný spánek a po tvářích jí pomalu stékaly slzy. Věděla, že sama sobě lže. Trixie se bude chtít vrátit na cesty a Twilight si bude muset vybrat mezi ní láskou svého života a svými přáteli.

Nechtěla udělat tohle rozhodnutí.

 

• • •

 

Když se Twilight znovu probudila, do obličeje jí oknem svítilo jasné oslňující světlo a slyšela nějaké hlasy. Jak si stále více uvědomovala své okolí, první čeho si všimla, bylo, že je v posteli úplně sama. Trixie byla pryč.

Vystrašeně vytřeštila oči a vstala tak prudce až se jí zatočila hlava. Sluneční svit její nepřipravené oči zcela oslepil. „Trixie?!“ zavolala a do tónu jejího hlasu se vkrádal strach. Přece by mě neopustila tak brzy… nebo ano? Možná zjistila, že je se mnou až příliš starostí…

Něčí kopýtko ji pohladilo po přední noze a ozval se známý hlas, který okamžitě zahnal všechny chmury. „Twilight! Pšt… jsem tady. Copak je?“ Twilight vzlykla úlevou a pevně Trixie objala. Její oči si pomalu přivykaly na to světlo.

„M-myslela jsem, že jsi odešla. Měla jsem… strach,“ řekla Twilight a po tváři jí stékaly slzy, ale Twilight si jich vůbec nevšímala. Pevně Trixie objala a vdechla tu opojnou vůni jasmínu a máty, kterou tak milovala.

Trixie pevně Twilight držela a naslouchala jejím vzlykům. Nechápala, proč je Twilight smutná, ale na tom nezáleželo. Hlavní bylo, že je smutná, a tak jí začala do ouška šeptat uklidňující slůvka. Když vzlyky ustaly, Twilight se odtáhla.

Twilight popotáhla a utřela si zbytky slz. „Promiň, Trixie,“ zamumlala v rozpacích ze svého chování. „Neměla bych být tak přecit…“ Trixiino kopýtko jí přistálo na rtech a zabránilo říci víc.

„Tiše. To je v pořádku. Nemusíš se mi omlouvat,“ řekla Trixie láskyplně. Pak se usmála a vtáhla Twilight do něžného polibku. Polibku, který sliboval, že tu pro ni bude až navěky. Twilight jí polibek opětovala a její srdce pookřálo.

Hluboké odkašlání hřebce je vystrašilo a odtrhlo od sebe. Jejich tváře se zbarvily do ruda.

Doktor v rozpacích znovu zakašlal. „Omlouvám se dámy, tohle zabere jen chviličku,“ řekl, popošel blíž a vytáhl z kapsy injekci. „Potřebuji další vzorek krve, Twilight. Je pro ten poslední test, který musíme udělat.“

Trixie se zamračila a postavila se mu do cesty. „Už jste jí brali krev dvakrát. Co se s ní stalo?“ dožadovala se odpovědi. Nikdo nebude Twilight bezdůvodně ubližovat dokud tu s ní bude i ona.

Doktor si povzdechl. „Potřebujeme čerstvou krev.“ Tento test lze provést jen s krví, která opustila tělo nejdéle před hodinou. I tak si budu muset pospíšit, abych ji dostal do laboratoře včas. Slibuji, že je to naposledy, kdy si ji od ní budeme brát, dobrá?“

Trixie se nehodlala vzdát tak snadno. „K čemu je ten test? Nikdy jsem o takovém, který vyžaduje čerstvou krev, neslyšela.“

Doktor unaveně zavřel oči. „Nerad bych o tom mluvil, dokud nebudeme znát výsledky. Akorát bych vám oběma tím způsobil starosti. Přiznávám, že je ten test téměř zbytečný, ale nebudu mít klid, dokud ho neprovedeme. Nezapomeňte, že přeci jen byla chvíli mrtvá.“

Trixie se napjaly svaly po celém těle. Nenáviděla, když jí někdo připomínal, jak Twilight téměř ztratila a stejně tak neměla ráda, když jí někdo něco zatajoval. Nadechla se, připravená říct doktorovi, kam přesně si má tu injekci i test strčit, ale kopýtko, které jí přistálo na rameni, ji zarazilo.

„To je v pořádku Trixie. Injekce tolik nebolí. Uvidíš, že to bude v pořádku,“ řekla Twilight tichým, ale neústupným hlasem. Věděla, že je toho na Trixie moc a rozhodně si nepřála, aby musela Trixie kvůli svému chování z nemocnice odejít. Podívala se na doktora a natáhla svou přední nohu. „Tak… ať je to brzy za námi.“

Doktor přikývl. Byl to čtrnáctiletý veterán a v odběrech krve byl již expertem. Jeho pohyby byly rychlé a efektivní, ale i tak to trochu bolelo. Když jehla probodla její kůži, Twilight slabě zasténala bolestí, což málem zlomilo Trixiino srdce. Měla co dělat, aby se udržela a nehodila svou magií s doktorem o zeď.

Jakmile skončil, pokynul oběma kobylkám a svižně odklusal z pokoje. Nedělal si legraci, když říkal, že si bude muset pospíšit.

Trixie zavřela s pomocí své magie dveře a otočila se na Twilight se starostlivým výrazem. „Jsi v pořádku, Twilight? Vím, že nemáš ráda injekce.“

Twilight si promnula svou přední nohu. „Jasně, je mi fajn.“ Pak se usmála a oči jí pobaveně jiskřily. „Myslela jsem, že toho doktora zabiješ. Víš, že se jen snaží mi pomoct.“

Trixie se temně usmála. „No, ale měl by najít způsob jak ti pomáhat bez toho aniž by ti ubližoval. Nikdo ti nebude bezdůvodně ubližovat, dokud tu jsem i já.“ Pak si všimla, že si Twilight stále mne svou nohu a ušklíbla se. „Chceš, abych ti to pofoukala a políbila, aby to tolik nebolelo?“

Twilight se na ni dlouze podívala a šibalsky se usmála. „Ne. Chci, abys políbila mě.“

Trixie opětovala její úsměv, skočila k ní na postel a srazila Twilight na záda. Twilight zapištěla překvapením, ale ihned byla umlčena Trixiiným rty na těch svých. Trixie ji líbala vášnivě a hladově. Potřebovala Twilight. Potřebovala ji právě teď a tady. Po chvíli Twilight polibek přerušila, aby se nadechla, a Trixie se mezitím přesunula ústy na její krk. Líbala a něžně kousala. Usmála se, když uslyšela Twilightin vzdech a ucítila její kopýtka ve své hřívě.

Twilight nedokázala ani přemýšlet. Jediné na co se zmohla, bylo jen tak ležet a nechat Trixie si s ní dělat, co se jí zlíbí. Ne že by jí to nějak vadilo, byla zcela pohlcená přívaly slasti. Před očima jí tančily hvězdičky, jak se Trixie propracovávala od jejího krku stále níž a níž. Něžně zavzdychala. Chtěla to… potřebovala to.

Dveře do pokoje se náhle otevřely a vstoupila do nich sestřička tlačíc před sebou vozík s jídlem. „Snída… jéé! Já to… um… já to… tady prostě jen nechám,“ řekla a rychle pokoj zase opustila s tváří zbarvenou do ruda rozpaky.

Trixie přestala líbat Twilight a podívala se na již zavřené dveře. Twilight zklamaně vzdechla, když Trixie přestala, ale pak si uvědomila, co se stalo, a stejně jako Trixie se zadívala na dveře. Trixie se podívala pod sebe na svou milovanou kobylku a na polohu v jaké se právě nacházeli a začala se smát. Twilight ji chvilku sledovala a pak se k ní přidala. Brzy se již obě dvě svíjely v neovladatelném smíchu a po tvářích jim tekly slzy.

Trixie se pokusila promluvit. „M-myslím, že bychom to tady v nemocnici dělat neměly.“ Twilight nemohla ani odpovědět, jak moc se smála, a tak jen souhlasně přikývla.

Po chvíli už se jen sem tam zachichotaly. Trixie přitáhla magií vozík k posteli a začala připravovat snídani pro sebe a pro Twilight. Dnes ráno to byla míchaná vajíčka s toustem a muffinem. Vůně jídla způsobila, že Twilightin žaludek hladově zakručel. Byla vyhladovělá a tak se rychle do něj pustila a téměř ani nevnímala jeho chuť.

Po několika minutách ticha se Twilight rozhlédla a všimla si, že ji Trixie pobaveně a vášnivě pozoruje. Chvíli jí pohled opětovala, ale pak se odvrátila a cítila oheň ve tvářích. Slyšela jak se Trixie zachichotala.

„Vypadalo to, že sis to skutečně užívala!“ škádlila ji Trixie. „Ale to se vlastně dalo čekat, když to byla samotná Velká a Mocná Trixie, kdo ti dopřával rozkoše.“

Twilight zrudla ještě víc, když uslyšela to slovo: „rozkoš“, ale zůstala potichu a raději se věnovala své snídani. Trixie se zasmála a počkala, až v klidu dojí.

Když zel zase talíř prázdnotou, vrátila ho Twilight na vozík a toužebně se zadívala z okna. Slunce zářilo a kam až dohlédla, nebyl na obloze jediný mráček. Celý nemocniční pokoj ji už tak hrozně unavoval. Měla dost už těch drátů, kterými byla napojena na různé přístroje. Už ji nebavilo, že byla neustále sledována nějakými cizími poníky a ze všeho nejvíc jí vadilo, že nemá žádné soukromí. Trixie si samozřejmě hned její nálady všimla.

„Víš,“ začala nonšalantně „že je na tomhle podlaží balkón s výhledem do parku? Můžeme tady nechat pro doktory vzkaz a jít se tam podívat. Samozřejmě, budeš-li chtít.“

Twilight se na Trixie upřeně zadívala. Myšlenka, že opustí tenhle pokoj, ji opravdu velmi lákala, i když by pořád zůstala v areálu nemocnice. „Moc ráda! Tenhle pokoj na mě už působí tak… dusivě.“

Trixie šťastně přikývla. Měla radost, že to Twilight potěšilo. Našla papír a tužku a začala psát. Doufala, že kolem toho nebude nějaký velký rozruch, vždyť doktor sám řekl, že je v pořádku, jak po stránce fyzické, tak i duševní. Hlavou jí prolétla myšlenka a zamračila se. „Twilight… můžeš chodit?“

Twilight se podívala na Trixie a pak na své nohy. „No… já vlastně nevím. Měla bych, … ale je jen jeden způsob jak to zjistit.“ Obrnila se a sklouzla s postele vrtíc hlavou, když se jí Trixie pokusila pomoct. Pokud by nebyla schopná chodit sama, tak by nemělo smysl vůbec někam chodit.

Pomalu převedla váhu na jednu nohu po druhé a zašklebila se. Všechny čtyři nohy byly ztuhlé neustálým ležením a protestovaly proti tak nečekané námaze, což se projevilo pálením a brněním. Nebylo to sice úplně příjemné, ale nakonec přeci jen stála na vlastních nohou a protahovala a procvičovala své svaly. Usmála se na Trixie. „Vidíš?! Jsem v pořádku. Dokonce se cítím lépe než před tím…“ řekla a zarazila se. Úsměv z její tváře se vytratil.

Trixiin výraz se se změnil v neprostupný. Tedy o to se alespoň snažila, ale ve skutečnosti to spíš vypadalo jako výraz nesmírně hlubokého smutku. Ten okamžik, kdy jí Twilight zachránila život, se jí zaryl do duše hlouběji, než by kdy očekávala.

Twilight se od ní odvrátila. Styděla se. „Trixie… mrzí mě to. Nepřemýšlela jsem a…“ začala, ale Trixie ji přerušila.

„To je v pořádku, Twilight,“ řekla, naklonila se k ní a lehce ji políbila. „Hlavní je, že teď už jsi v pořádku.“

Twilight zamrkala. Stále nedokázala pochopit, jak to Trixie dělala, že pokaždé, když ji políbila, tak se její mysl zcela vyprázdnila a jazyk se jí úplně zamotal. Milovala ten pocit. Zatřásla hlavou, aby si ji pročistila a usmála se na Trixie. „Takže… co… s tím balkonem?

Trixie se zachichotala. „Pojď za mnou,“ řekla a pak poněkud přísněji dodala: „A, Twilight. Pokud si budeš potřebovat odpočinout nebo zpomalit, tak mi dej prosím vědět, dobrá?“

Twilight přikývla, objala Trixie kolem krku a zašeptala jí do ouška: „Samozřejmě, Trixie. Jsi moc hodná, že máš o mě takovou starost.“

Trixie zrudla a vyvedla Twilight do krémově vymalovaných chodeb nemocnice. Obrazy Manehattanu, květin a krajin lemovaly každou stopu těch zdí. Sem tam se Trixie ohlédla a zkontrolovala, jestli je Twilight v pořádku. To, že se o ni tak Trixie starala, naplnilo Twilightino srdce vlnou lásky. Opravdu byla tím nejšťastnějším poníkem v celé Equestrii.

Nakonec dorazily až k řadě těžkých skleněných dveří, které vedly na veliký otevřený balkon s výhledem na město. Byly až v šestém podlaží, takže odsud bylo vidět téměř vše. Twilight došla k zábradlí a zhluboka se nadechla. Vychutnávala si tu vůni čerstvého vzduchu a koupala se v paprscích slunce. Vzduch byl sice trochu chladný, ale Twilight si toho nevšímala, chuť svobody ji zcela omámila. Zasmála se a otočila se k Trixie a zasmála se. „To je nádhera! Netušila jsem jak moc na mě ten neustálý pobyt v tom pokoji působil.“

Trixie se usmála, ale zůstala potichu. Stačilo jí jen tak stát a sledovat jak si to venku Twilight užívá. Přitáhla svou magií nedaleké křeslo, posadila se do něj a odpočívala. Twilight se ještě jednou rozhlédla po městě a pak se k ní přidala. Mlčky a v objetí ty dvě sledovaly, jak kolem nich plyne čas. Minuty se změnily v hodiny, Celestiino slunce pomalu putovalo oblohou a barvilo ji do odstínů oranžové a růžové.

Twilight si spokojeně povzdechla a přitulila se k Trixie zívajíc. „Miluji tě, Trixie,“ řekla ospale. Trixie se pousmála, podívala se na tu rozespalou kobylku a políbila ji na čelo.

„Také tě miluji, Twilight,“ usmála se Trixie a něžně hladila Twilight kopýtkem po hřívě. Twilight odpověděla, ale bylo to jen pouhé nesrozumitelné zamumlání. Spánek už nad ní definitivně zvítězil. Trixie ji něžně zvedla svou magií a odnesla zpátky do pokoje, kde ji uložila do postele a přikryla. Podívala se Twilight do tváře a sledovala, jak její oči pod víčky kmitají sem a tam. Zajímalo ji, co se jí tak asi může zdát. Bylo to o ní? Nebo o Ponyville? Ráno se jí na to zeptá.

Dveře do pokoje se tiše otevřely a dovnitř vešel doktor. Trixie na něj úkosem pohlédla, když se k ní připojil u Twilightiny postele. „Odhalil váš test něco?“ zeptala se tiše téměř šeptajíc.

Doktor přikývl a ve tváři měl zasmušilý výraz. Otočil se zpátky ke dveřím a pokynul Trixie, aby ho následovala. O několik minut se Trixie vrátila zpátky do pokoje. Její oči byly zmáčené slzami. Její láska teď vypadala tak klidně a šťastně. Nechtěla to kazit, alespoň ne teď. Tiše si vlezla do postele a snažila se Twilight nevzbudit. Usmála se a pevně Twilight objala. Ta jen něco zamumlala a spala dál.

Novinky budou muset počkat do zítřka. Teď jen ležela a naslouchala Twilightině pravidelnému dechu. Snila o životě, který spolu s Twilight povedou a o tom jak tu novou zprávu přijme. Neznala žádné konečné odpovědi, ale věděla, že ať se děje cokoliv, bude stát stále Twilight věrně po boku.

Až navěky věků.

 

Pokračování