Kapitola čtvrtá

Twilight se přistihla ležet v mimořádně měkké a pohodlné posteli. Daleko měkčí než jak si ji pamatovala z předchozího dne. Zachumlala se do teplého objetí přikrývek, ve snaze se znovu ponořit do spánku, ale ten stále unikal mimo její dosah, a tak se nakonec vzdala. Když se její smysly začaly pomalu vracet do světa živých, udeřila ji do nozder příjemná vůně. Znala ji. A víc než to. Byla to přesně ta vůně, po které v posledních osmi dnech tolik toužila víc než po čemkoliv jiném.

Sladká osvěžující vůně jasmínu a máty.

Twilight prudce otevřela oči, posadila se a rychle se rozhlédla po jejím zdroji. První čeho si všimla, bylo, že již není na stejném místě, kde usnula. Podlaha byla tvořena tmavými dřevěnými prkny pokrytými koberci a zdi vypadaly víceméně stejně. Pokoj byl malý, možná tak tři poníky na délku a dva na šířku. Kde to jen může být?

„Jsem ráda, že ses probudila, Twilight. Čekám na tebe už tak dlouho.“

Twilight ztuhla. Ten hlas… slyšela ho šeptajíc v každém závanu větru. Snila o něm každičkou noc. Byl to hlas kobylky, kterou tak milovala, a krásnější než všechny písně, které kdy slyšela.

Pomalu otočila hlavou, jako by snad jakýkoliv prudký pohyb mohl způsobit, že se zdroj tohoto hlasu rozplyne. A tam, u stolu kterého si dříve nevšimla, byla světle azurová kobylka s temně purpurovýma očima, které Twilight stahovaly do svých hlubin. Velká a Mocná Trixie neseděla ani stopu daleko od Twilight. Z té závratné blízkosti se jí divoce rozbušilo srdce.

Až teprve po chvilce se podařilo Twilight najít svůj hlas. „Trixie? A-ale jak… kde…“ Trixie pozvedla kopýtko, aby ji utišila.

„Pšt. Nemusíš mi nic říkat.“ Trixie se zvedla, pomalu přistoupila k posteli, kde Twilight seděla. Jak se blížila, zamotala se Twilight z její omamné vůně hlava. Trixiino kopýtko na jejím krku její city ještě více rozbouřilo. „Ach, Twilight… musím ti toho tolik povědět,“ zašeptala Trixie Twilight do ouška a její horký dech způsobil, že se Twilight zachvěla.

Twilight již téměř propadla jejímu kouzlu, avšak něco bylo špatně. Něco nesouhlasilo. A její mozek, který byl před třemi dny zcela přemožen city, se odmítal znovu vzdát. Poznání udeřilo Twilight s drtivým smutkem.

Pohlédla na Trixie se slzami v očích a zašeptala svou otázku, na kterou však již znala odpověď. Její hlas byl téměř neschopen vyslovit ta slova. „Tohle… tohle je jen sen… že?“

Trixiino chování se okamžitě změnilo. Její až dosud něžný a zvučný hlas se naplnil zlobou a vztekem. Omamná vůně se stala zápachem, který přinutil Twilight se odtáhnout. A jemné a mazlivé kopýtko se stalo hrubým a nepříjemným. Trixiin smích byl krutý.

„Samozřejmě, že je to jen sen, ty hříbě. Kde jinde by se ti Velká a Mocná Trixie oddala. Velká a Mocná Trixie tě nenávidí, pamatuješ?“

Když se všechno začalo propadat do temnoty, vydala Twilight mučivý výkřik. Výkřik, který směřoval všechnu její lásku, zklamání, nenávist a bolest do jednoho jediného slova.

„Trixie!“

 

• • •

 

Twilight otevřela oči a okamžitě ucítila vlhkost slz stékajících jí po tváři na její již zcela promáčený polštář. Ještě více do něj zabořila svůj obličej a pevně ho objala, jak jejím tělem otřásaly zoufalé vzlyky.

Když ustaly, zanechaly Twilight zcela prázdnou. Ležela bez hnutí po dobu, jež se zdála hodinami a pouze přemýšlela nad svou minulostí a budoucností.

 

• • •

 

Poté co v zahradách konečně přijala své city, se vrátila do hostince celá zmatená tímto nově nabitým zjištěním. Dalšího rána se pak vydala na další cestu. Ellie a Hearthly jí poskytli nějaké zásoby navíc, i když protestovala s tím, že je vůbec nepotřebuje. Ellie dokonce odmítla přijmout její platbu.

„Vybrala sis těžkou cestu, drahá. Cestu, po které se vydá jen málokdo. Nepotřebuji tvé zlaťáky, jen mi slib, že se nikdy nevzdáš, dobře? “

Twilight se usmála a objala ji. Laskavost hosponyňky ji zcela ohromila a na nic jiného se v tu chvíli nezmohla.

Den na to Twilight prošla skrz další dvě města, která byla dokonce ještě menší než Svatý Ponysberg. Otázky ohledně Trixie nepřinesly žádné závratné informace, tedy kromě toho, že její představení byla v obou městech velmi úspěšná. Twilight se ubytovala v hostinci druhého města, ale bez Ellie a Hearthlyho bylo toto místo chladné a smutné.

Cesta jí uběhla v poklidu a jen bolest ve svalech a štípání mrazu v jejích bocích jí dělaly společnost. Popravdě, to byla příjemná změna. Zdálo se, že Ponyville se v jednom kuse pohyboval na hraně nějaké pohromy. Jednou to byl drak a jindy zas zatoulaní Znamínkoví křižáci. Ten klid a mír byl… příjemný.

Bohužel mír byl ale jen relativní pojem. Twilightina mysl se ani na chvilku neutišila. Stále se v jednom kuse snažila odhadnout co Trixie udělá, když uvidí znovu Twilight. V některých představách ji Trixie okamžitě padla do náruče a odhodlala se k věcem, ze kterých se Twilight divoce červenala. Jindy ji zas Trixie zcela zavrhla a se slovy, že ji nenávidí a že už ji nechce nikdy vidět, odešla. Twilight neměla ani tušení, co by se doopravdy stalo, ale to nebránilo její mysli ve vymýšlení těch lepších i horších scénářů.

 

• • •

 

Světlo Celestiina Slunce stoupajícího nad obzor dalo Twilight sílu pokračovat. Nemohla přeci dovolit, aby ji zastavil nějaký sen, že? Ne, místo toho bude putovat dál a tam na konci cesty najde tu správnou odpověď.

Přistoupila k malému stolku ve svém pokoji, rozložila mapu, kterou zde večer odložila a podívala se na svůj dosavadní postup. Procestovala již úctyhodnou vzdálenost, ale stále jí chyběla ještě více než polovina cesty k místu Trixiiny „dovolené“. Twilight pochybovala, že by tam Trixie zůstala do doby, než tam dorazí ona, ale stále to bylo lepší než se toulat nazdařbůh Equestrií a ptát se náhodných poníků, jestli neví kde ji hledat.

Twilight zkoumala trasu, která ji čekala v příštích několika dnech. Zdálo se, že se jedná o podobné kopce, údolí, řeky a cesty, se kterými si již poradila dříve. Tedy až do určitého bodu. Pak jí měla cesta zavést skrz Bělokorý les. Twilight se zamračila a pokrčila rameny. Nemohlo to být přeci horší, než to čím už prošla, ne?

Srolovala mapu a vrátila ji společně se zbytkem svých věcí do sedlových brašen. Chvilku zvažovala, že si oblékne Raritin plášť, ale usoudila, že ještě není taková zima, aby ho bylo potřeba.

Poté co se osprchovala a poklidila pokoj, vytáhla Twilight dvě jablka a snědla je. Snídaně zde nebyla v ceně pokoje, a i když měla stále velkou zásobu zlaťáků, tak je nehodlala utrácet zde za tak přemrštěné ceny. Spokojená s tím, že je vše v pořádku, a téměř plným žaludkem, opustila Twilight hostinec a vydala se na další cestu.

Hodiny utíkaly a každá se stávala chladnější než ta předchozí. Po třetí hodině putování si oblékla Raritin plášť a boty. Po čtvrté se třásla zimou i pod tou vrstvou oblečení. Zima konečně udeřila a učinila tak v plné síle.

Twilight zvažovala, že zapálí oheň, ale jednou z prvních lekcí, které se kdy naučila, bylo, že vytvořit pohyblivý oheň je opravdu velmi špatný nápad a zároveň nehodlala ztrácet další čas. Její srdce už nedokázalo snášet další odklady.

A tak se ponořila do své mysli a nechala své nohy, ať si jdou po svém. Když si zimy nebude všímat, tak ji přeci nemůže nijak obtěžovat. Alespoň taková byla její teorie. Její první vzpomínky byly ty na její rodiče. Bylo tomu již dlouho, kdy je naposledy viděla. Sice jim celkem často psala, ale to přeci nebyl ten správný způsob jak se stýkat se svými rodiči. Moc se jí po nich stýskalo.

Samozřejmě, že ji okamžitě napadlo, co by si rodiče mysleli o tom, co dělá… Kým je.

Vadilo by jim, že má ráda jinou kobylku? A vadilo by jí samotné, kdyby byli proti tomu? Na tyto otázky neznala sice odpověď, ale na jednu ano. Určitě by jí nevadilo, i kdyby s tím nesouhlasila samotná princezna Celestia.

Zamračila se. Vadilo by jí to? Ne… samozřejmě, že ne. Celestia byla tím nejvíce porozumění-plným stvořením, které kdy znala. V době, kdy ještě žila v Canterlotu, za ní Twilight chodila téměř s každým problémem, který ji trápil a Princezna jí vždy pomohla, nehledě na to, čeho se problém týkal. Tohle by bylo to samé.

Zatřásla hlavou a odvrátila své myšlenky k jiným věcem. Myslela na své kamarádky v Ponyville, na Trixie a na to co asi dělá, ať už je kdekoliv. Přemýšlela nad vědou, filosofií a nad dobrodružstvími, kterými prošla. Ve skutečnosti ani nepřemýšlela v nějakých ucelených myšlenkách. Všechno to byly jen barvy, čísla a emoce proplouvající její myslí. A pak se náhle prudce vrátila do reality a zaregistrovala své okolí.

Byla… uprostřed ničeho. Lány trávy a mírně zvlněná pahorkatina se táhly kam až oko dohlédlo. Cestu nikde neviděla.

Twilight se zarazila a rozhlédla se okolo. Její mozek se pomalu vzpamatovával. A pak náhle do sebe všechno zapadlo. Zpanikařila a začala běhat v kruhu a přála si, aby její mozek přišel s nějakým řešením.

Po pátém nebo šestém kolečku se trochu vzpamatovala. Vytáhla mapu a hledala v ní alespoň náznak nějakých travnatých plání podél cesty, po které měla putovat. Bohužel mapy nebyly zrovna podrobné a nic takového se v nich Twilight najít nepodařilo. Povzdechla si a začala probírat různé možnosti, ve snaze zabránit rostoucímu strachu, aby ji celou pohltil.

Teleportace? Ne, neměla ani ponětí, kde je a kterým směrem by se měla teleportovat. A navíc měla jen celkem omezený dosah. Bohužel.

Možná by mohla jít zpátky směrem, odkud přišla. Což bylo… A sakra! Twilight se plácla kopýtkem do čela a přála si, aby před chvilkou neběhala v kruzích.

Jak tak stála na vrcholku kopce, začal foukat ledový vítr a Twilight si uvědomila, že ať už se rozhodne pro cokoliv, bude to muset počkat do rána. Byla unavená z celodenního putování a po západu slunce klesaly teploty pod bod mrazu, a pokud si nepřála svou cestu ukončit, potřebovala se utábořit.

Svou magií vyčistila okolí od trávy a vyhloubila malé ohniště, které naplnila travou a kousky nedalekého křoví a zapálila. Poté co se ujistila, že se oheň udrží a nezpůsobí rozsáhlý požár, se pustila do prohlídky svého tábornického vybavení.

Její brašny byly příliš malé, aby pojaly celý stan, ale měla s sebou nějaké deky a spací pytel. To muselo stačit. Twilight rozložila spací pytel a napěchovala ho přikrývkami, a nakonec připravila zeleninu ze zásob, které jí Ellie tak velkodušně poskytla, a nechala ji dusit na ohni.

Mít jasný úkol uklidnilo Twilightinu paniku, ale teď, když neměla, co na práci se vrátila v plné síle. V lepším případě se jí podaří najít cestu, vesnici anebo nějaký jiný orientační bod, který ji přivede zpět na správnou trasu. A v tom horším případě dnes v noci umrzne a už nikdy neuvidí jiného poníka.

Otřásla se. Myslet na takové věci jí určitě nepomůže. Místo toho vytáhla knihu o přežití a začala ji číst, zatímco se dušená zelenina pomalu vařila.

V porovnání s jídlem v Ponyville nebo dokonce u Ellie v hostinci, to za moc nestálo, ale stále to bylo teplé a syté jídlo. Poté co dojedla, uklidila všechno své náčiní zpět do brašen, zavrtala se hluboko do svého spacího pytle a sledovala Lunin měsíc vycházet nad Equestrií.

Twilight ho už takto zpátky v Ponyville viděla mnohokrát, ale zde se to přeci jen něčím lišilo. Bylo to mnohem pokojnější. Skoro jako by nekonečné moře trávy dovolilo měsíci svítit jasnějším světlem. Bylo to uklidňující a překrásné.

Brzy upadla v hluboký a bezesný spánek. Chlad nebyl schopen proniknout jejím spacím pytlem a tak zůstala hezky v teploučku. Stejně tak ale k ní neproniklo ani první zavytí.

 

• • •

 

Náhle něco Twilight probudilo. Okamžitě věděla, že nespala nijak dlouho. Nanejvýš hodinu, a když otevřela oči, akorát se to potvrdilo. Stále ještě byla hluboká noc. Převalila se a snažila se znovu usnout, když tu náhle její pozornost upoutal podivný čenichavý zvuk.

Zaposlouchala se pozorněji a zjistila, že se nejedná jen o jeden, ale je jich hned několik a všechny se každou vteřinou přibližují. Otevřela pomalu jedno oko a rozhlédla se opatrně po okolí.

Obloha byla naštěstí stále jasná, a tak měsíc celkem jasně osvětloval její tábořiště a okolí. S jedním okem napůl otevřeným byla Twilight schopná spatřit čtyři chlupaté a svalnaté nohy. Rozhodně nepatřily žádnému poníkovi ani jinému tvorovi, kteří jí v tu chvíli přišli na mysl. Měly nebezpečný až smrtelný vzhled. Ať už to bylo cokoliv, rozhodně se zabalená ve svém spacím pytli necítila bezpečně.

Pokusila se zvážit své možnosti. Mohla zůstat ležet a doufat, že to prostě odejde anebo mohla vyskočit a pokusit se případně bojovat. Nebyla zrovna nějaký velký bojovník, ale v nouzi mohla svou telekinezí zvednout nějaké věci a házet je. Navíc hrozilo, že pokud zůstane ležet a neznámý tvor se rozhodne zaútočit, nebude schopná se nijak bránit.

To jí ponechalo jen jedinou možnost. Zvednout se a pokusit se utéct pryč. Twilight zavřela oči a snažila vybavit si, kde leží její věci. Na většině jí nijak nezáleželo, ale zcela odmítala zde nechat Trixiin plášť a klobouk. Poté co se rozpomněla na hrubé rozložení svého tábořiště, rozhodla se vyrazit.

Soustředila svou magii skrze svůj roh a vykouzlila průzračné a oslepující světlo, ve snaze oslepit toho kdo byl poblíž. Vyskočila ze svého spacího pytle jak nejrychleji dokázala a pohlédla směrem, kde předtím spatřila ty nohy a uviděla mohutného černého vlka, který si tlapou zakrýval oči.

Rozhlédla se rychle po okolí a spatřila, že jsou dohromady čtyři. Čtyři velcí, hladoví, zabijáčtí vlci, kteří dovedli běhat daleko rychleji než ona, kteří ji dovedli vystopovat i po čichu a kteří by ji velmi rádi slupli jako malinu.

Už teď jí bylo jasné, že je mrtvá.

Strach a adrenalin jí rozpumpovali žíly. Svou magií zvedla brašny, položila si je na záda a vyrazila ve zcela náhodném směru tryskem pryč, jak nejrychleji mohla. Všude bylo lépe než mezi těmi vlky a navíc jejich oslepení nepotrvá dlouho.

Zdolala asi padesát stop, když uslyšela první zavytí. Bylo to zavytí plné hněvu a hladu, ze kterého ji zamrazilo až do morku kostí a způsobilo, že klopýtla. Naštěstí nespadla, ale věděla, že pokud ano, tak by ji vlci v okamžiku roztrhali.

Vzadu za sebou slyšela, jak se vlci pustili do pronásledování. Jejich veliké tlapy dopadaly na zem s hlasitým duněním a každé takové zadunění se ozvalo vždy o kousek blíže než to předchozí. Neuteče jim. Twilight namáhala svůj mozek, co mohla ve snaze najít kouzlo, které by ji ochránilo. Levitace by zrovna moc nepomohla. Zvládla by zvednout jednoho, ale ostatní by ji roztrhali. Oslepení, které před chvíli použila, by možná fungovalo znovu, ale moc s tím nepočítala. Potřebovala kouzlo, kterým je zažene anebo alespoň zpomalí. A pak jí to došlo.

Oheň.

Musela být ale velmi opatrná, protože hrozilo, že se suchá tráva vznítí a vypukne požár. Možná by je vystrašil malý plamen vystřelený jen tak do vzduchu? Twilight neznala odpověď, ale musela rychle něco podniknout. Příval energie, který se jí vlil do krve společně s adrenalinem, se rychle vytrácel.

Soustředila se a vystřelila k nebi proud plamenů, jenž ozářil okolí na padesát stop od ní. Ohlédla se nazpátek a všimla si, že se vlci zastavili. Ten oheň skutečně zabral. Pochybovala, ale že další taková ukázka by měla stejný účinek. Ne, ten příští by musel směřovat přímo na ně.

Twilight využila příležitosti, strhla ze sebe brašny a vysypala z nich své jídlo po zemi. Možná, že se vlci pustí raději do jídla, které nevypouští plameny, než do ní. Znovu se ohlédla za vlky a ke svému překvapení spatřila jen dva. Kam se poděl zbytek?

Odpověď přišla vzápětí, to když uslyšela za sebou zavrčení. Příliš dlouho se zabývala rozsypáváním jídla a teď byla zcela obklíčená! Strach zamlžil její mysl a před očima jí proběhl celý její život. Čas strávený s rodiči. Čas strávený s Celestií. Její život v Ponyville. Trixie.

Trixie!

Twilightiny oči se zúžily. Nemohla tu umřít. Ne uprostřed téhle Celestií zapomenuté země míle od kohokoliv jiného. Nemohla zemřít, bez toho aniž by znovu viděla Trixie. Ona ne!

Vlci začali zvolna kroužit kolem Twilight a v jejich zlých žlutých očích se třpytil hlad a pocit vítězství. Jeden z nich zavyl. Byl to vítězný výkřik. Twilight neměla kam utéct a oni to dobře věděli. Nezáleželo na tom, jestli dokáže vyčarovat další oheň, bylo to už totiž příliš dlouho, kdy naposledy okusili maso poníka.

Jeden z nich skočil po Twilight s tlapami připravenýma rozsápat její krk. Vzrušení z vítězství naplnilo jeho svaly. A pak byl pryč, ztracený v pálivě bílém kuželu ohně sálajícího z Twilightina rohu a zesíleného její zlobou. Ani kosti nezůstaly, když oheň zmizel.

Ostatní vlci okamžitě couvli, ale neutekli. Byli už tak blízko! Stačilo jen najít nějakou slabinu.

Když se oheň rozplynul, podlomila se Twilight kolena. Množství magie, kterou použila, spojené s její únavou a nedostatkem spánku dohnalo Twilight až na samou hranici zhroucení. Stejné kouzlo už by vyčarovat nedokázala.

Vlci radostně zavyli. Jejich kořist byla slabá! Dnes v noci se nažerou! Uspořádali se kolem Twilight do trojúhelníku a začali se přibližovat. Twilight to viděla a znovu trápila svůj mozek ve snaze najít řešení. Co by tak mohla udělat?

Ucítila palčivou bolest na svém boku a instinktivně vykopla, což vyvolalo uspokojivé bolestivé zakňučení. Cokoliv chtěla Twilight udělat, muselo to být hned. Upřela pozornost na bod nedaleko horizontu a soustředila všechny zbytky svých sil do jediného kouzla.

Dva nezranění vlci skočili po Twilight, ale těsně než dopadli, se jim rozplynula v záblesku světla.

Znovu se objevila na půli cesty k bodu, kam mířila. Její zásoby magie už nestačily na celou cestu. Měla se teleportovat už dříve, ale bohužel ji to napadlo až teď. Téměř okamžitě se zhroutila na zem a hluboce oddychovala.

Twilight věděla, že musí pokračovat. Její teleportace vlky určitě od pronásledování neodradila. Ale její tělo to odmítalo. Byla naprosto tělesně i duševně vyčerpaná a tak ji brzy pohltilo bezvědomí.

 

• • •

 

Probrala se o nějakou chvíli později celá bolavá, vyčerpaná a třesoucí se zimou. Kalný pohled na oblohu prozradil, že se blíží svítání. Bolavá nebo ne, musela pokračovat. Zvedla se z nepohodlné polohy, do které se zhroutila, a okamžitě se o slovo přihlásilo zranění, které utrpěla. Tu palčivou bolest bylo nemožné přehlédnout.

Otočila hlavou a spatřila na svém boku stopu od drápů, které jen těsně minuly její Znaménko. Zranění nevypadalo hluboce a naštěstí se ani nezanítilo. Stejně by s tím nebyla ve svém stavu schopná něco udělat.

Twilight obrátila svou pozornost k zemi okolo sebe a byla přivítána nejkrásnějším pohledem, který se jí v posledních hodinách naskytl. V dálce byly stromy. Ještě lépe, mnoho stromů. Jestli to byl Bělokorý les nebo ne, netušila, ale v tu chvíli ji to ani nezajímalo. Všude bylo lépe než na těchhle pláních.

Trvalo jí to hodinu, než dorazila k prvním stromům. Jednu nesnesitelně dlouhou hodinu utrpení. Cestou se téměř dvakrát zhroutila a nebyla si jistá tím, kolik ještě její tělo vydrží bez odpočinku. Stále se ale necítila v bezpečí. Ti vlci byli tím nejhrozivějším, co kdy potkala. Dokonce horší než Malá medvědice. Tu alespoň mohla odlevitovat a nemusela se bát, že ji někdo napadne zezadu. Twilight se zachvěla, když si uvědomila, jaký malý kousek ji dělil od smrti.

Nemohla se zastavit, ještě ne. Ještě chvíli půjde a pak si odpočine. Ještě chvíli…

Stále si ta slova opakovala i poté co již hodinu putovala lesem. Usoudila, že se nejspíš skutečně jedná o Bělokorý les, vzhledem k tomu, že okolními stromy byly převážně břízy. Nechtěla se zastavit. Už ušla takovou dálku a bála se, že když zastaví, tak už nebude mít sílu pokračovat dál. Byla jí hrozivá zima. Zdálo se jí, že Raritin plášť je snad vyroben pouze z papíru. Zauvažovala, že se oblékne ještě do toho Trixiina, ale nakonec to zamítla. Necítila by se dobře, kdyby si ho oblékla.

Twilight byla tak nesmírně unavená, že téměř usínala za chůze, když náhle zakopla o vyčnívající kořen. Upadla na zem a jen tam tak ležela, příliš unavená na to aby alespoň zamrkala natož, aby se zvedla. Cítila chlad, který do ní pronikal ze země, a věděla, že tohle je konec. Už nikdy se nevrátí do Ponyville. Už nikdy neuvidí své rodiče, princeznu Celestii a ani své přátele. Dokonce ani nikdy nedostala šanci říct Trixie, že ji miluje. Vzpomínka na ni jí vehnala slzy do očí, které jí stékaly po tvářích a po dopadu na zem se měnily v malé krystalky ledu. Twilight upadla do temnoty a její poslední vzpomínka, byla na tu kterou tak milovala. Na Velkou a Mocnou Trixie.

Z nebe klesla první sněhová vločka a políbila ji na tvář.

 

Pokračování