Je těžké říci: „Děkuji.“

„Tak to vidíš,“ uchechtla se Gray Dash škodolibě. „Ani nemáš dost odvahy se po tom všem omluvit.“

„Tak to tedy ne,“ vytkla jí Harmony. „Jak můžeš vědět, že jsem za to mohla já… Tedy my. Vždyť vůbec nevíš, co se stalo.“

„Ale to já nepotřebuju,“ vysmála se jí Gray. „Stačí jenom vidět, co bylo potom.“

„Tak to tedy nestačí,“ upozornila ji Harmony. „A dokud nebudu vědět, co k tomuhle všemu vedlo, tak nepřestanu.“

„No tak dobrá,“ zamračila se na ni Gray sic souhlasně, ale stále s jistým náznakem opovržení. „Můžeš pokračovat. Já vám překážet nebudu.“

„Děkuji,“ usmála se Harmony poněkud překvapeně a otočila se zpět na tu naši pravou Rainbow Dash.

„Tak co?“ začala. „Nevybavuje se ti něco dalšího?“

„Já nevím,“ zavrtěla Rainbow Dash hlavou. „Pamatuju si jen, že jsem chtěla, aby mi někdo pomohl.“

„A netušíš, za kým bys v takovém případě letěla?“ otázala se Harmony.

„No asi za Rarity,“ zapřemýšlela Rainbow Dash. „Ta toho o takovejhle věcech ví nejvíc.“

A v onen okamžik se v její mysli rozzářila další ztracená vzpomínka.

 

• • •

 

„Vzala bych si, prosím, pět rolí toho nejlepšího hedvábí,“ vyřizovala Rarity svou dnešní objednávku. „A k tomu budu potřebovat nějaké mašle a stuhy na ozdobení,“ pokračovala, když tu se náhle vedle ní zjevil jakýsi známý stín, který ji bez jakéhokoliv náznaku slušného vychování okamžitě vyrušil.

„Rarity! Musíš mi pomoct,“ vybafla Rainbow Dash udýchaně. A nebylo se ani čemu divit, když dnes bylo celý den tak strašné vedro.

„A nepočká to chvilku?“ zamrkala na ni svýma modrýma očima. „Mám teď nějakou práci.“

„Nevím,“ zavrtěla ta duhová sportovkyně hlavou. „Asi jsem něco pokazila.“

„Tak dobrá,“ povzdechla si Rarity a otočila se zpět k prodavači.

„Hned se Vám budu zas věnovat,“ sdělila mu způsobně. „Buďte zatím tak velice laskav a zabalte mi to.“

„Díky, Rarity,“ zahrabala Rainbow Dash nervózně kopýtkem v zemi.

„To nic není,“ usmála se na ni ona alabastrově bílá kobylka. „Ale raději mi už pověz, co tě tak trápí. Musím toho dnes ještě spoustu zařídit.“

„No,“ začala Rainbow Dash váhavě a tak trochu stydlivě. „Asi jsem se tak trochu pohádala s Applejack.“

„S Applejack?“ podivila se Rarity. „A o co šlo?“

„O Fluttershy,“ sdělila Rainbow Dash.

„Počkat!“ zarazila ji Rarity, která měla okamžitě jasno. „Ty jsi za ní ještě nebyla?“

„No… Ne,“ šeptla ona naše duhová kobylka provinile.

„Ale víš, že jsi jí to slíbila?“ připomínala Rarity.

„Jo, jasně,“ zabručela Rainbow nelibě. „Akorát jsem ještě neměla čas. A Applejack si proto myslí, že jsem se místo toho jen válela.“

„A válela?“ zjišťovala Rarity.

„Tak možná jsem si chvilku zdřímla,“ přiznala Rainbow Dash. „Ale to jen proto, že sem celý dopoledne byla v jednom kole.“

„A co jsi dělala tak důležitého, že jsi neměla čas věnovat se tomu, cos měla za úkol?“ pokračovala Rarity ve svých až přespříliš zvědavých otázkách.

„Rozháněla mraky,“ oznámila naše strážkyně počasí.

„Tak to by mě zajímalo proč,“ zareagovala Rarity. „Vždyť dnes nikde skoro žádné nejsou.“

„To ti může bejt jedno,“ odsekla Rainbow Dash, které už tohle věčné vyptávání nesmírně lezlo na nervy.

„No tedy, Rainbow,“ napomenula ji Rarity. „Jak to se mnou mluvíš? Takhle by se tedy žádná dáma chovat neměla.“

„Jo, tak promiň,“ zamumlala Rainbow Dash. „Ale jestli mi nechceš pomoct a jen se furt vyptávat, tak já radši zas zmizim.“

„Vždyť to k tomu patří,“ uklidňovala ji Rarity. „Ale jestli se ti to teď nehodí, tak za mnou kdykoliv přileť později a promluvíme si znovu.“

„Dobrá,“ vzdychla Rainbow Dash a pomalu se připravovala k odletu.

„Ale slib mi, že se mezitím stavíš za tou Fluttershy,“ řekla Rarity.

„No tak jo,“ obrátila Rainbow Dash oči v sloup a s prudkým zavířením větru zmizela kdesi na modré téměř bezmračné obloze.

 

• • •

 

„A ani nepoděkuje,“ zavrtěla Gray Dash nevěřícně hlavou.

„Kdo?“ zeptala se Rainbow Dash. „Rarity?“

„Tak tu jsem fakt nemyslela,“ vysmála se jí Grey.

„Aha,“ zamumlala Rainbow a zrudla ve tvářích. „Asi jsem měla, když jsem mohla. Vždyť mi chtěla pomoct, ale já ji neposlouchala.“

„Tak to máš setsakramentskou pravdu,“ sdělila jí Gray Dash vyčítavě. „Odsud to už ale fakt neuděláš.“

„A proč ti na tom vůbec tolik záleží?“ vložila se do jejich rozhovoru Harmony.

„To je moje věc,“ odbyla ji Gray Dash s jasně patrnou nelibostí.

„Ne, počkejte,“ zarazila je obě dvě Rainbow Dash. „Já… myslím… že jsem se už o to pokusila.“

„O co?“ řekly obě dvě její kopie současně.

„No o tu omluvu,“ sdělila jim Rainbow Dash zrovna ve chvíli, když se její vzpomínky opět daly do pohybu.

 

• • •

 

„Rarity?“ ozvalo se ztichlým butikem ponořeným do stínu noci. „Jsi tu? Chtěla bych si promluvit, jak si říkala.“

„Ale co když na mě nemá teď čas?“ ozvalo se jí v mysli to její pochybovačné já. „Vždyť už určitě spí.“

„Vždyť ale říkala, že za ní můžu přijít kdykoliv,“ připomněla druhá část.

„A co když to tak vůbec nemyslela?“ namítla ta první. „Určitě to řekla jen tak, aby mě neurazila.“

„Ale taková přeci Rarity není,“ blesklo Rainbow Dash hlavou.

„To určitě,“ zapochybovala. „Jinak by za mnou přišla sama.“

„A proč by to měla dělat?“ ozvala se opět ta první. „Vždyť jsme se spolu jasně domluvili, že to mám být já, kdo přijde.“

„Na tom vůbec nezáleží,“ zaprotestovala ta druhé, ale žádné reakce už se nedočkalo, neboť v tu chvíli si Rainbow Dash, která celou tu dobu nervózně přecházela po místnosti, všimla něčeho podivného. A to tří nebesky modrých pírek položeným za sklem z jedné Raritiných vitrínek.

„To jsou moje pírka,“ zhrozila se Rainbow Dash a okamžitě si prohlédla svá křídla, kde však k její úlevě žádné nechybělo. „Ale jak se sem dostaly? Vždyť jsem jí je nedala.“

„Tak to vidíš,“ vysmála se jí ta druhá Rainbow ukrytá někde v její mysli. „Bere si, co není její, i když ví jak je to důležité.“

„Ale jsou to jen pírka,“ namítla. „Nejspíš je jen někde sebrala.“

„Jo! Ukradla je!“ ozvalo se jí v hlavě zlostně. „Moc dobře totiž ví jak moc si je pegasové cenní.“

„To by Rarity nikdy neudělala,“ připomněla si Rainbow Dash.

„Měla bych se jí zeptat… Ale počkat. Ona tu přeci není,“ vysmála se ta druhá. „Tak jak bych mohla.“

„Možná bych měla raději přijít jindy,“ navrhla Rainbow Dash.

„Tak to jo,“ souhlasila ta druhá část. „Třeba pak přijde sama.“

„Asi to tak bude opravdu nejlepší,“ povzdechla si Rainbow Dash a pomalým klouzavým letem zmizela otevřeným oknem opět do noci. Ani ten stín tu po ní nezůstal.

 

• • •

 

„Je tu někdo,“ ozvalo se náhle a do místnosti padl otevřenými dveřmi paprsek světla rámující Raritinu ustaranou a unavenou tvář.

Nikoho tu však nespatřila a užuž se chystala za sebou zase zavřít, když tu si náhle všimla, že je jedna z jejích vitrínek pootevřená.

„Sweetie Belle?“ zavolala kamsi do chodby. „Ty sis tu dnes hrála?“

Místo odpovědi se jí však dostalo jen nesouhlasného zamumlání poníka, který se zrovna chystá usnout, ale někdo ho budí v tu úplně nejnevhodnější chvíli.

„Tak, kdo to udělal?“ zauvažovala Rarity a zamířila do místnosti. Teprve tehdy si všimla, co je vlastně obsahem oné vitrínky.

„Ach, Rainbow,“ povzdechla si Rarity, když ji opět zavírala. „Škoda, že jsi mi to neřekla. Určitě bychom spolu něco vymyslely.“

A když pak o chvilku později usínala ve své zdobené posteli, měla mysl plnou dávných vzpomínek na tu svou úžasně modrou kamarádku.

 

Pokračování příště

Podělte se o své názory: